„Chtěl bych se zase zviditelnit pro český fotbal. A potom by třeba mohla nějaká nabídka přijít,“ doufá 29letý stoper či levý bek.
Proč vám nevyšlo angažmá v Rumunsku?
Šel jsem tam s velkým očekáváním. Trenér mi říkal: Chci tě, budeš tady hrát, dostaneš určitě šanci. Ale nakonec jsem odehrál dva zápasy. V Rumunsku je to komplikovanější v tom, že tam jsou různé vazby na manažery a vedení.
O jaký klub šlo?
Prvoligový Gaz Metan Medias. Město nic moc, ale veškerý komfort mi tam poskytli, platili mi jídlo i ubytování. Bydlel jsem na hotelu u hřiště, nic jsem nepotřeboval. Byl jsem tam spokojený. Tedy až na to, že jsem tam nehrál, kvůli čemuž jsem tam šel. Jenže jsem byl po zranění a šanci nedostal. Vrátil jsem se tam teď ještě na přípravu, ale trenér mi říkal, že moje pozice by byla stejná. Takže jsme se dohodli na ukončení smlouvy.
S plněním dohodnutých podmínek v Rumunsku problém nebyl?
Docela ano. Ale všichni mi říkali, že to tam tak nějak podobně chodí. Že zaplatí jednu výplatu, pak dvě najednou. Nějaké peníze mi ještě dluží, ale nebojím se, že mi nezaplatí. To vůbec ne.
A co polská zkouška?
Byla to nejvyšší soutěž, klub Piast Gliwice. Jenže to bylo dělané narychlo, odehrál jsem tam jeden zápas, s kluky z juniorky. Nemělo to žádnou hodnotu. I kdybych asi dělal stojky na hlavě, tak by to nedopadlo. Ale zajímavá zkušenost pro mě, klub hezký, zázemí výborné. Jsou tam čeští hráči, Bořek Dočekal, s nímž jsem dřív hrál na Žižkově, Honza Polák z Liberce. Člověk se tam v klidu domluví, i ta řeč je blízká češtině. Škoda.
Jak to na vás působí v Ústí?
Jsem spokojený. Byl jsem půl roku pryč, vrátit se do Čech a slyšet zase češtinu je příjemné. Jsou tady mladí kluci, jsem mezi nimi rád. I ten humor je mi blízký, to mi v Rumunsku chybělo, tam si každý jede na sebe. Kamarády si tam člověk asi jen tak nenajde. Tady je trenér v pohodě, realizační tým taky, nemám žádný problém. Jde o to, jestli se domluvíme na nějakých podmínkách. Pokud ano, vcelku i rád tady budu.
Trenér Přerost by s vámi počítal na pozici stopera?
Především na stopera, ale jsem využitelný i vlevo, krajního beka jsem hrál převážnou část své kariéry.
V Česku jste hrál naposledy v Ostravě, proč jste tam skončil?
Měli zájem, abych odešel, protože se snižoval rozpočet, chtěli to postavit na odchovancích, což i celkem chápu. Stejně bych tam nehrál, takže můj odchod byl ideální řešení pro obě strany.
Ať už to v Ústí vyjde, nebo ne, co plánujete dál?
Chtěl bych hrát fotbal co nejdéle. A hlavně si přeju, aby mě to zase bavilo. Teď jsem toho moc nenahrál, takže jsem byl trošku i takový skeptický. Ale teď zase mám chuť do fotbalu, zdraví slouží, všechno je dobré. Chtěl bych ještě časem do zahraničí, třeba i do nějaké nižší soutěže, hlavně se někam podívat. K fotbalu to patří, poznat novou zemi, nové lidi.
A co kdyby se vám povedlo vybojovat postup do první ligy s Ústím. Zůstal byste tady?
I to je možné. Člověk nikdy nemůže říct: tohle ne. Pak se to celé otočí a je za pitomce. Může se stát všechno. Jel jsem kolem nového stadionu, bude to vypadat opravdu hezky, což je na Ústí ohromný pokrok. Pamatuji si ještě, když jsem tady hrál 2. ligu, jak jsme se museli převlékat v těch buňkách, což je takové nedůstojné. Teď je tu vyhřívaný trávník, veškeré zázemí, hrát se bude v pátek večer pod světly, což je atraktivní, má to atmosféru. Kluci říkali, že je v Ústí po fotbale hlad, mohlo by chodit i hodně lidí.
