Exjihlavský fotbalista Pavel Simr, který mimo jiné oblékal i dres Zbrojovky Brno a Mladé Boleslavi, působí ve Velkém Meziříčí už osmým rokem. Za tu dobu spolu s týmem postoupil do třetí nejvyšší domácí soutěže, a dokonce s ním bojoval i o postup do druhé ligy. Letos se ovšem jeho mužstvo pohybuje v tabulce až na 11. místě.
Historický gólový milník překonal brněnský rodák 20. října na hřišti rezervního týmu Sigmy Olomouc, když v 37. minutě prostřelil brankáře Buchtu. „Kluci mi říkali, že už se to blíží, takže jsem určitý přehled měl,“ přiznává třetiligový kanonýr.
Nutno ovšem dodat, že v letošní sezoně se mu zatím úplně nedaří tak jako v předchozích letech. Po letním příchodu útočníka Antonína Plichty jej dokonce trenér Smejkal v úvodních devíti utkáních vybral do základní sestavy pouze jedinkrát. Od 10. kola už ovšem znovu nastupuje od začátku zápasů a ve zbývajících sedmi duelech skóroval pětkrát.
Jak byste popsal podzimní sezonu ve Velkém Meziříčí ze svého pohledu?
Ten půlrok bych rozdělil na dvě části. Ze začátku to bylo špatné, protože jsem moc nehrál, ale poté jsem se vrátil zpátky do základní sestavy a vše se obrátilo. Každopádně to byl pro mě zatím asi nejtěžší půlrok, právě proto, že jsem prvních osm nebo devět utkání nehrál. Musel jsem si zvykat na novou roli.
Přesto se vám nakonec povedlo vstřelit 150. soutěžní gól ve Velkém Meziříčí. Mimochodem, sledujete tyhle statistiky?
Musím přiznat, že teď už tolik ne. Dřív, když jsem byl mladší, jsem to prožíval víc. Ale člověka vždycky potěší, když něčeho takového dosáhne. Je to pěkné.
Od doby, kdy jste poprvé oblékl velkomeziříčský dres, už uplynulo pár let. Jak hodnotíte tento krok ve své sportovní kariéře?
Určitě pozitivně. V Jihlavě mě v té době už nechtěli a Velké Meziříčí se mě ujalo. Jsem nesmírně vděčný, že se mi tady rozhodli dát šanci. Jsou to krásná léta, která zde trávím, protože se nám podařilo postoupit do třetí ligy a hráli jsme o první místo. Takže si myslím, že moje působení ve Velkém Meziříčí prostě nejde hodnotit jinak než pozitivně.
Jak dlouho ještě plánujete u fotbalu vydržet?
Abych řekl pravdu, tak chci hrát, co nejdéle to půjde, protože mě fotbal pořád hodně baví a naplňuje. Hrát utkání, dávat branky a zažívat pořád znovu a znovu tu atmosféru mistrovských utkání. Samozřejmě ale taky záleží na tom, zda bude zájem i z druhé strany. Někdo musí chtít, abych za ně nastoupil. Zatím je tedy všechno ještě ve hvězdách.
O vás se už nějakou dobu ví, že paralelně s fotbalem se věnujete také kondičnímu boxu jako trenér. Chtěl byste se tomuto povolání věnovat i do budoucna, nebo se za pár let vidíte na úplně jiné pozici?
Samozřejmě že bych chtěl pokračovat. Kvůli tomu jsem si udělal licenci. Bylo to pro mě zajímavé už i z toho důvodu, že jsem díky tomu zůstal u sportu. I když teda v trošičku jiném oboru, než je fotbal. Pořád je to ale sport, je to motivování lidí a to mě baví. Doufám, že mi to nadšení vydrží co nejdéle a že se mi bude dařit.
Útočník Velkého Meziříčí Pavel Simr
Hodně populární jsou v poslední době boje MMA, sledujete také tohle odvětví?
Víc určitě sleduju box, ale ani MMA se člověk nevyhne, pokud má nějaký zájem o bojové sporty. Takže ano, sleduju obojí a strašně mě to baví.
Dokázal byste pojmenovat hlavní rozdíly v úsilí, fyzické připravenosti a dovednostech u fotbalu a v boxu?
Těžko říct. Mohu to porovnávat s přípravou v první fotbalové lize, ale nemůžu říct, co je náročnější. Každý sport má něco do sebe. Možná že v boxu musí být člověk všestrannější - mít naběháno, mít sílu a být skvěle psychicky připravený. Takže z toho důvodu je možná box náročnější. Ale jak říkám, těžko se to porovnává. Už je to přece jen nějaký ten pátek, co jsem fotbal hrával vrcholově, a od té doby se určitě hodně věcí změnilo. Každopádně bych řekl, že box je náročnější na přípravu.
Vraťme se zpátky k fotbalu. Půlka sezony je za vámi, kdy začne ve Velkém Meziříčí příprava na tu druhou?
To ještě nevíme, trenér nám ale určitě pošle nějaký individuální plán. No a pak začneme společně. Nicméně já se musím připravovat průběžně, nemůžu si dovolit moc vypnout, abych nevypadl z tréninkového rytmu.
To znamená, že pojedete vlastně bez pauzy?
Ve svém volném čase budu určitě pořád běhat a taky posilovat, no a později se zapojím do přípravy s týmem.
