Šance jste se chopil parádně.
Choras byl vykartovaný, tak jsem dostal šanci já. Myslím, že jsem se jí zhostil dobře. Možná jsem nebyl celý zápas moc vidět, ale v šestnáctce jsem byl, kde jsem měl – ve správný čas na správném místě.
Sigmě jste zbyl jako jediný hroťák. Byl jste nervózní?
Pro mě to žádná novinka nebyla, národní ligu jsem už hrál na jaře. Mým úkolem bylo dát góly, no. Dal jsem dva, tak myslím, že dobrý!
Druhou ligu jste si vyzkoušel v minulé sezoně za olomoucké béčko. Jaký je to rozdíl s lepšími spoluhráči v áčku?
Na jaře to bylo něco jiného, hráli jsme o sestup, a teď hrajeme o postup do první ligy.
Největší talent ročníku 96Pohled trenéra Yunis je ve smyslu pracovitosti hodně typologicky podobný Chorému. Choras je rychlejší, na druhou stranu Kuba má lepší řešení ve finální fázi, pohotovostí i koncovým řešením, což ukázal proti Vítkovicím. Má vynikající zakončení zpoza šestnáctky, tvrdou střelu. K tomu, aby byl úplně top hráč, mu malinko chybí rychlost. Ale zase je pracovitý, použitelný do defenzivy i ofenzivy. Když se podíváte na první ligu – Řezníček z Brna, Škoda ze Slavie, Lafata ze Sparty, to jsou hráči, kteří obrovsky pracují pro mužstvo v každé chvíli. Hrají agresivně v defenzivě, jsou použitelní do presinku a to splňují Chorý i Yunis. Od útočníka se ale samozřejmě čekají góly. Yunis je dlouhodobě braný jako největší talent v ročníku 1996, pravidelně býval v reprezentaci. Je potřeba mu dát prostor, aby to začal naplňovat, těžko to může dělat z lavičky. S Chorým je to dvojice hráčů, kteří do budoucna můžou být hodně silní, možná i spolu na hřišti. Ale je to otázka tvrdé práce, nebude to mávnutím kouzelného proutku. |
Uplatnil jste svůj přehled a důraz v pokutovém území?
Jo, při prvním gólu Kuba Petr dobře naznačil, já jsem si odskočil pod sebe, pak mi to dal podélně a mně už to stačilo jenom uklidit. A druhý byl přetažený centr. Martin Šindelář míč nehlavičkoval, propadl ke mně. Já jsem čekal, že může propadnout, a ve skluzu jsem to trefil k tyčce.
Vítkovičtí reklamovali vaši ruku.
Ne, v žádném případě ruka nebyla. Bylo to u prsa, možná to tak z tribuny vypadalo, ale ruka to nebyla.
Domácím se to jako ruka zdálo nejen z tribuny...
Tak domácím...
Bylo těžké se probíjet jejich obranným valem?
Určitě. Věděli jsme, že Vítkovice budou zalezlé vzadu. Snažili jsme se tam dostat kombinačně, vzduchem to ani nešlo. První střelu jsme měli až před koncem prvního poločasu. Vydřené vítězství, ale podle mě zasloužené.
Poprvé v sezoně jste si vyzkoušeli, jaké to je prohrávat.
Řekli jsme si v kabině, že musíme hrát stejně, trpělivě. A my dostaneme po dvou minutách gól. To se nesmí stávat. Ale byli jsme trpěliví a dvou branek jsme se dočkali.
Kouč Jílek říkal, že vás motivoval i poločasovým stavem Baníku.
Jo, věděli jsme, že Baník prohrává, tak jsme do toho chtěli ještě víc šlápnout. A povedlo se, jsme rádi. Teď to jen potvrdit v Sokolově.
Po třech remízách jste sedmkrát vyhráli. Je z týmu cítit pohoda?
Vezeme se na vítězné vlně a je to vidět i na hřišti. Je tam cítit pohoda. Užíváme si to, ale musíme tvrdě pracovat. Nic nepřijde samo. Musíme to potvrdit v dalších zápasech. Takže s pokorou do nich.
