Takže už nevěříte, že v posledních dvou kolech smažete čtyřbrankové manko na Ústí nad Labem?
Říká se, že naděje umírá poslední. Ale abych řekl pravdu, když si všichni sáhneme na srdíčko, ne každý do toho dal všechno. Nemluvím přitom o posledních dvou zápasech, ale o celém jaru.
Probíráte to se spoluhráči v kabině?
Bavíme se o tom, je to pořád dokola. Je to od Žižkova, Ústí, Vlašimi, stále se to opakuje. Někteří si to možná vzali k srdci, ale je to málo. Když si promítnu, kolik jsme poztráceli bodů, zopakuju se. Každý si musí sáhnout do srdíčka, jestli dal do každého zápasu maximum.
Z tribuny to vypadalo, že vázne i komunikace na hřišti.
To je těžké. Každý z nás má nějaké návyky. Ale jestli někdo má svázané nohy, tak nevím proč. Ústí má čtyřbodový náskok, všechno má ve vlastních rukou.
Třinec jste porazili, ale váš výkon nebyl zrovna přesvědčivý. Proč?
V první půlce byl v naší hře cvrkot, šlo to. Třinec pak hrál v deseti, mělo to pro nás být jednodušší. Ale nevím, co se některým hráčům honilo v hlavách, protože druhou půlku jsme hráli špatně. Při vší úctě k soupeři jsme měli dát tři čtyři góly a žádný nedostat.
