Co se na hřišti v Budišově na Třebíčsku vlastně přihodilo?
„V 77. minutě za stavu 6:1 pro nás, kdy jsme jednoznačně vedli a byli jasně lepší, šel náš stoper Ondřej Růžička do souboje s domácím Matějem Sedláčkem. Nebyl to faul, náš hráč špatně došlápl a způsobil si velice bolestivé zranění kolene, zůstal ležet a řval bolestí,“ popisuje žďárský trenér Pavel Kubiš.
Míče se v této situaci zmocnil Matěj Sedláček, který se najednou ocitl v jasné šanci sám před brankářem. „Ještě si mohl vybrat, zda přihraje spoluhráči, nebo sám zakončí. Ale když viděl, že je náš hráč zraněný, přestal hrát,“ dodává kouč.
V šanci nepokračoval
Přitom podle pravidel mohl domácí záložník klidně pokračovat, hra přerušena nebyla.
„Byl to tvrdý, ale čistý souboj. Obránce spadl, držel se za koleno a strašně křičel. Byl jsem sám na malém vápně před brankářem, ale přestal jsem hrát a šel jsem se podívat, co se stalo,“ popisuje situaci ze svého pohledu Matěj Sedláček.
„Šlo o střet rameno na rameno, bez faulu, což mi potvrdil i asistent, který to viděl z osmi metrů. Sedláček po souboji udělal pár kroků, ale když viděl, že soupeř leží, nepokračoval ve hře,“ potvrzuje rozhodčí Jaroslav Kůrka.
Sedláčkovi, který prošel mládežnickými výběry Velkého Meziříčí a pracuje jako elektrikář v dukovanské elektrárně, hned blesklo hlavou, že může jít o vážné zranění. „Bál jsem se, aby hráč neměl třeba otevřenou zlomeninu,“ řekl šestadvacetiletý střední záložník.
Matěj Sedláček
Tak vážné to sice nebylo, ale Růžička musel vystřídat a zraněné koleno si zřejmě vyžádá delší léčbu.
„Gesta Matěje Sedláčka si velice vážím, i vzhledem k tomu, co si musel vyslechnout od domácích, když přestal hrát. Při přerušení i po zápase jsem za ním šel a řekl jsem mu, že je frajer,“ sdělil trenér Kubiš.
„Myslím, že by se takhle zachoval úplně každý. Nejdůležitější je zdraví hráčů,“ odmítá Sedláček, že by udělal něco mimořádného. Stejně by podle svých slov reagoval i v případě, že by byl výsledek zápasu remízový nebo vyrovnanější.
Přímo na hřišti si však Matěj Sedláček vyslechl i kritiku, všimli si toho hosté i rozhodčí. „Měl jsem slovní přestřelku se svým kapitánem, což jsme si po zápase vyříkali. Trošku v emocích vybouchl, uznal, že jsem udělal správnou věc. Všechno dopadlo, jak mělo, hlavně aby Ondra zase mohl brzy hrát. Je to ještě mladý kluk,“ přeje si Sedláček.
Férově se zachoval i soupeř
Příběh však měl ještě pokračování. Matěj Sedláček se nakonec svého druhého gólu v sezoně přece jen dočkal. Férově se totiž vzápětí zachovali i Žďárští, když se v přerušené hře domluvili, že nechají domácí po rozehrání skórovat.
„Po ošetření a vystřídání se pokračovalo míčem rozhodčího. Sedláček poslal šourák na bránu, gólman lehce míč tečoval a pustil do brány. Podle pravidel nemůže být přímo z míče rozhodčího dosaženo branky, brankář to úmyslně škrtl a nechal projít za čáru,“ vyzdvihl sudí Kůrka, který gólmana ocenil pochvalným gestem.
„To bylo zase hezké gesto od žďárských kluků. Bylo sympatické, že se rozestoupili a nechali nás vstřelit gól,“ kvituje Sedláček.
Proč jsem zahodil nafilmovanou penaltu? Svědomí mi to nedovolilo. Příběh fair play |
Aktéři zápasu o něm mluví jen v superlativech. „Tohle jsem ještě nikdy nezažil, aby někdo přestal hrát v gólové šanci. Vlastně ani nevím, jak bych zareagoval na svého svěřence, kdyby přestal hrát. Ten člověk to musí mít v hlavě dobře nastavené,“ míní Kubiš, bývalý hráč a zkušený kouč, který ve svém profesním životě coby kriminalista chytá vrahy a násilníky.
A pochvalnými slovy nešetří ani sudí. „Pískám skoro čtyřicet let, od nejnižších soutěží po třetí ligu, takhle evidentní situaci jsem zažil vůbec poprvé,“ vyzdvihuje rozhodčí z Pelhřimovska.
Kdyby se takový moment odehrál před kamerami ve vyšších soutěžích, už by se záběry ze závěru zápasu dávno šířily po internetu a sociálních sítích.
