Čtvrté místo by bylo jejich nejlepším umístěním za čtyři roky, po které mezi elitní osmičlennou společností figurují.
„Z těch osmi jsme nejmenší tým, ale nechali jsme za sebou i takové fotbalové značky, jako jsou Dukla Praha, Slovan Liberec nebo Plzeň,“ pyšní se Marek Sedlák, sportovní ředitel Lokomotivy Brno Horní Heršpice, jak zní celý název tohoto klubu.
Liga právě po návratu z koronavirové odstávky ukrajuje kola ze své druhé poloviny a v Heršpicích už tuší, že jejich sen, dobýt medailové pozice, se jim letos naplnit nepodaří.
To ale neznamená, že by se ho vzdávali. „Tuto sezonu je to těžký boj. Pokud to nevyjde, budeme se soustředit, aby se holky výborně připravily na příští sezonu, kdy budou mít další šanci získat medaile a postoupit do Ligy mistryň,“ neskrývá vysoké cíle Sedlák.
Kolik k němu mladé partě s věkovým průměrem hráček kolem 22 let ještě chybí, ukázala Lokomotivě nedávno Slavia, druhý tým tabulky, která už Ligu mistryň hrála. Heršpická děvčata jí podlehla 0:6. Pátý Liberec se jim však podařilo zdolat 3:2, k čemuž přidala remízu s posledními Pardubicemi a porážku se šestou Duklou v poměru 2:3.
Chloubou je střed zálohy
Nevýhodou Lokomotivy oproti těm nejlepším je amatérský statut, kvůli němuž nemohly jeho hráčky v nedávné pauze společně trénovat. I v rozběhnuté soutěži se na tréninku schází jen třikrát týdně a celkový rozpočet Lokomotivy je podle odhadu jejích činovníků až šestkrát nižší než ten, kterým disponuje již zmíněná Slavia. Ten se má pohybovat v řádech milionů korun.
K fotbalu však přistupují také vážně. Na hřišti si Lokomotiva zakládá na hře ve středu zálohy, která je její největší předností.
„Není mi lhostejné, jaký bude výsledek. Ale jelikož většina z nás chodí ještě do školy nebo do práce, tak to bereme i jako odreagování,“ líčí kapitánka týmu Tereza Krištofová.
Přestože mají v Heršpicích i mužský tým, ženy tam mají přednost. Jejich vzestup začal v roce 2017, kdy ovládly druhou ligu a postoupily mezi osmičku nejlepších.
S tím, jak se lepší jejich umístění, roste i chuť něco dokázat.
„Holky se teď snaží. Mají větší motivaci, když se jim věnujeme. Mají nového asistenta trenéra, dostaly nové vybavení a dresy. Za pomoci městské části Brno-jih se nám podařilo zrekonstruovat celé zázemí a postavili jsme novou tribunu, aby těch asi 300 fanoušků, kteří na holky chodí, mělo dost místa k sezení,“ popisuje sportovní ředitel Sedlák.
Přiznává, že Lokomotiva vytěžila i z rozpadu ženského týmu brněnské Zbrojovky, odkud polovina hráček zamířila do Heršpic a druhá část do Slovácka. Do karet jí hraje taky fungování ve městě velikosti Brna, navíc bez konkurence stejně nebo podobně silného týmu.
„Před koronavirem bylo rozhodně jednodušší sehnat sponzory. Teď je to složitější, protože všem chybí ušlé zisky, ale i tak se nám podařilo vybrat ještě více, než jsme původně chtěli. Je to i kvůli tomu, že se holkám teď tak daří. Sponzory láká, že ženský fotbal je více vidět, a také to, že my máme vizi, za kterou si jdeme. Díky tomu se nám tuto sezonu podařilo sehnat víc prostředků než v minulých letech,“ dodává Sedlák.
Raději se dívají na muže
Nepřekvapí, že i fotbalistky mají svoje vzory mezi mužskými hvězdami. Třeba další z heršpických hráček Denisa Haklová, stejně jako kapitánka Krištofová, se v televizi raději podívá na zápas mužů.
„Neznamená to, že bych se na ženy nerada dívala, ale bohužel nejsou v televizi tak často jak chlapi,“ připomíná. Jejím idolem je Joshua Kimmich, hrající za Bayern Mnichov.
Haklová s potěšením sleduje, že dřívější štiplavé poznámky o tom, jak to, že holka hraje fotbal, časem přešly v lichotky.
„S muži, kteří také hrají v Lokomotivě, máme naštěstí přátelské vztahy. Občas si zahrajeme i nějaký přátelák, není mezi námi žádná rivalita,“ usmívá se Haklová. Jak by také byla, když pánové z Heršpic hrají jen okresní přebor.
Přesto svoje ženské kolegyně dokázali v přípravném zápase porazit. Jak hráčky s úsměvem dodávají, na hřišti jsou sice méně silné než muži, ale po zápase už jsou na tom zase stejně: taky rády zajdou probrat utkání k pivu nebo limonádě.
Přes Heršpice až do Ameriky
Že se nemusí bázlivě krčit v koutě, ukazuje hráčkám Lokomotivy příklad jedné z jejich nedávných spoluhráček. Laura Žemberyová k nim přišla ze Slovenska, za jehož národní tým nastoupila v kvalifikaci o mistrovství Evropy, a po roce v Horních Heršpicích přestoupila do Slavie. Nedávno odešla hrát fotbal na univerzitu do Ameriky.
Právě na Slovensko se vedení Lokomotivy dívá při výběru posil častěji. Hráčky pro první ligu se prý v Brně hledají obtížně. Druholigový tým sice sídlí v Líšni, ale rozdíl mezi první a druhou ligou je značný.
Další cestou je podchycení mládeže. Lokomotiva má dívčí tým v žákovské soutěži chlapců a nevede si vůbec špatně. Starší žákyně Horních Heršpic připravuje trenérka Oľga Kušnierová, vyhlášená za minulý rok Trenérkou roku v kategorii ženské mládeže.
