Ve druhé půli s Olomoucí jste se jen bránili. Bylo vám úzko?
Hráli jsme o záchranu. Olomouc na nás ve druhém poločase houkla a my jsme pod tíhou toho, že jsme počítali s třemi body, hráli nervózně. Soupeř byl možná lepší, ale my jsme vyhráli 1:0. To je důležité.
Popáté v řadě jste neprohráli. Byla to rozhodující série?
Klíčové byly zápasy s Třincem doma a v Karviné, které jsme vyhráli shodně 5:1. Nechci říct, že bychom oba týmy poslali do třetí ligy, ale tak vysoké porážky hráče určitě poznamenaly.
Takže teď už ligu dohrajete v pohodě?
Doufám, že si konečně ve Vítkovicích zahraju fotbal v klidu. O záchranu jsem bojoval rok a půl v Třinci a teď pro změnu stejnou dobu s Vítkovicemi.
Proč sezona neprobíhala v klidu? Mohou za to změny v kádru?
Asi ano, protože v létě přišlo hodně nových lidí. Podzim tak byl kostrbatý. V prvním kole jsme sice porazili Chomutov 1:0, ale pak jsme pět kol nevyhráli, v tříbodovém systému to byla velká ztráta. Špatný podzim jsme pak doháněli na jaře.
Říká se o vás, že jste prvoligový gólman. Není vás ve druhé lize škoda?
Podle mě je prvoligový brankář ten, kdo první ligu chytá. Pokud chytám druhou, jsem druholigový.
Určitě byste se však do první ligy, do níž jste nahlédl v Baníku Ostrava, rád vrátil.
To rozhodně. Také proto fotbal hraju od svých sedmi let. Ne proto, a nechci nikoho urazit, abych hrál druhou ligu pro sto padesát diváků.
Kde se to zvrtlo, že jste z nejvyšší soutěže vypadl?
Měl jsem pro první ligu předpoklady, protože jsem byl ve všech mládežnických reprezentacích, ale pak se to nějak utrhlo v Baníku. Tam jsem nechytal, příležitost dostali jiní. Odešel jsem do Třince, kde jsem poznal fotbalové dno. Viděl jem, jak to funguje na druhém pólu profesionálního fotbalu.
Jaký ten pól byl?
V Baníku jsme měli samé nové teplákovky, rukavice a kopačky, v Třinci skoro nic. Jsem však rád, že jsem poznal, jak těžké je dostat se nahoru. Ještě se ale nevzdávám. Mám 24 let a aspoň deset let, pokud budu zdravý, mohu chytat.
