„Nedá se nic dělat, musíme pokračovat dál a vyhrát nejlépe hned další zápas,“ burcoval jednadvacetiletý jihlavský středopolař Jakub Selnar.
Postup do osmifinále MOL Cupu a dva góly v síti prvoligových Pardubic měly hrát přece ve váš prospěch. Proč to nevyšlo, co se v Líšni stalo? Myslím, že hned prvních dvacet minut nebylo z naší strany moc dobrých, trápili jsme se. Pak jsme se sice chytli díky gólu, ale za minutu a půl už bylo zase vyrovnáno. Tohle nás dost sráží.
Zmínil jste vedoucí gól, který padl ve 35. minutě vaší zásluhou...
Na pravé straně se míč odrazil k Mírovi Turečkovi, pak jsem ho dostal já a posunul ho na Vojtu Křišťála. Od něj se vrátil zase ke mně a já kousek za vápnem vystřelil.
Domácí brankář byl po vaší parádní ráně bezmocný...
Myslím, že to byl docela hezký gól, jenže z něj není taková radost, jaká by byla, kdyby se bývalo vyhrálo.
Po přestávce už jste moc šancí na skórování neměli, je to tak?
To je pravda, zato předtím na konci první půle šel Filip Vedral sám na bránu. Jenže trefil jen gólmana.
O výhře Líšně nakonec rozhodla proměněná penalta v době, kdy už rozhodčí nastavovali třetí minutu. Opravdu hrál Tomáš Svoboda ve vápně rukou?
Nevím, já tu situaci neviděl. V tu chvíli už jsem byl vystřídaný na lavičce, navíc přede mnou stáli hráči, takže fakt nevím. Každopádně je to škoda, i remíza by byla dobrá.
Vaše prezentace v nové sezoně je zatím taková, že hrajete dobře, jen dáváte málo gólů. Vidíte to stejně?
Přesně tak. Bohužel k fotbalu patří právě ty góly. Bez nich to zkrátka nejde.
