„Ideální čas na něj je v době, kdy má fotbal pauzu,“ usmívá se třiatřicetiletý fotbalový útočník třetiligového Velkého Meziříčí. „Zrovna v té, co teď bude následovat, bych si zase nějaký ten souboj dal,“ prozrazuje.
Zpočátku prý rány od soupeřů celkem dost bolely, ale postupem času si tělo zvyklo. „Už to pak vstřebává jinak. I tak se ale snažím je hlavně nedostávat. Je potřeba včas uhnout,“ směje se.
Kdysi Pavel Simr působil jako fotbalista i v nejvyšší domácí soutěži, kde oblékal dresy Brna a Mladé Boleslavi. Řadu sezon ale strávil také ve druhé lize, například v Jihlavě. Od roku 2011 však nastupuje už pouze za Velké Meziříčí.
„A vypadá to, že už to tady i dohraju. Do vyšší soutěže bych asi ani nechtěl. Tam musí chodit člověk trénovat denně, navíc nikdy nemá jistotu. A já už mám prostě jiné priority,“ vysvětluje nejlepší střelec aktuálně čtvrtého celku Moravskoslezské ligy.
Mezi zmiňovanými jinými prioritami u něj figuruje kromě boxu především práce v brněnském fitness centru. „Pracuju tady jako kondiční trenér,“ prozrazuje Simr.
Pravidelnost znamená zlepšení
K jeho klientům však nepatří známí profesionální sportovci. „Většinou to jsou lidé, kteří se prostě jenom potřebují začít hýbat, protože mají třeba sedavé zaměstnání. Snažím se jim připravit trénink tak, aby to pro ně byla zábava,“ tvrdí.
A přestože děkovnými dopisy zatím zavalen není, dobrý pocit z pokroků svých svěřenců rozhodně má. „Pokud cvičí opravdu pravidelně, zlepšují se. A když vidím, že jim takhle můžu pomoct, tak mě to těší,“ svěřuje se.
Občas se prý najde i někdo, kdo ve svém trenérovi pozná bývalého ligového fotbalistu. „Je fakt, že někteří si mě pamatují ještě z doby, kdy jsem hrával za Brno, takže reagují na jméno,“ potvrzuje Simr. „Ale stává se to málokdy. Poznají mě jenom ti, kteří sledují fotbal dlouhodobě,“ dodává s úsměvem.
V Brně možná, ovšem pokud by podobné tréninkové plány nabízel i ve Velkém Meziříčí, bylo by těch, kteří ho poznají, daleko víc. V místním třetiligovém klubu totiž patří už řadu let k nejlepším, což dokazuje i fakt, že v minulém kole vstřelil v souboji s Blanskem v dresu Velkého Meziříčí svůj stý gól.
„Věděl jsem, že mi do stovky chybí už jen jeden, tak jsem si říkal, že by to mohlo vyjít. Že by bylo pěkný dát ho při domácím zápase. No a ono to vyšlo,“ raduje se Simr.
Příliš velkou událost z toho ovšem nedělá. „Jen s přítelkyní jsme trochu slavili. I když o oslavě se ani mluvit nedá. Nijak zvlášť to neprožívám,“ tvrdí.
Sbírat víc bodů i venku
Mnohem důležitější pro něj prý bylo, aby v dalším kole uspělo celé mužstvo v posledním podzimním zápase v Mohelnici.
„Vždycky si jedeme pro tři body, ale samozřejmě taky záleží, co nám soupeř dovolí a jak k utkání přistoupíme my. Každopádně se budeme snažit vytěžit z toho zápasu co nejvíc,“ sliboval. A povedlo se, Simr se blýskl dvěma góly, jeho tým vyhrál 2:1 a po sobotních duelech skočil na první místo.
Je jasné, že hodnocení první poloviny sezony bude dobré. Tedy právě až na bilanci venkovních zápasů.
„Letos to fakt byla z naší strany venkovní katastrofa. A ani tak nejde o výsledky jako o předvedenou hru,“ přiznává Simr.
Naopak doma byl tým trenéra Libora Smejkala téměř bezchybný. Z osmi domácích duelů jich dokázalo Velké Meziříčí dotáhnout do vítězného konce sedm. Pouze zlínská rezerva urvala na Vysočině bod za remízu 4:4.
„Bylo by fajn, kdyby to tak pokračovalo i na jaře. Ale samozřejmě s tím, že bychom začali sbírat body i venku. To by pak bylo perfektní,“ svěřuje se s přáním Simr.
