Ano, do Drnovic, slavné vísky poblíž Vyškova, se po roční pauze opět vrátil fotbal dospělých. Znovu se hraje v tradičním čase nedělního dopoledne, diváci za ním opět míří na stejné místo. Něco se ale přece jen změnilo: místo fotbalistů Sparty, Slavie, české reprezentace nebo Mnichova 1860, kteří se v Drnovicích v minulosti představili, dorazilo včera na zdejší stále krásný stadion béčko Pustiměře.
Drnovičtí fanoušci, zvyklí na velké bitvy první ligy, či dokonce reprezentace, nyní sledují zápolení v tom nejhlubším „pralese“: 4. třída vyškovského okresu, kterou obnovený klub hraje, je nejnižší soutěž vůbec.
„Ale to nevadí,“ říká jeden z členů zdejšího fanklubu, přezdívaný Tonick. „Hlavní je, že se tady znovu hraje fotbal.“
Už to místní mohou brát za úspěch. V minulé sezoně totiž Drnovice, jejichž jméno znali v dobách největší slávy i v Evropě, nebyly na fotbalové mapě seniorských týmů vůbec. Předloni zadlužený klub opustil jeho dlouholetý mecenáš Jan Gottvald a profesionální mužstvo se rozpadlo.
Letos se ovšem FK Drnovice vrací díky nadšení a elánu několika jedinců zpět na scénu.
Návštěva fotbalu v Drnovicích má stále svůj půvab. Za dvacet korun tu dostanete lístek na kvalifikační zápas jedenadvacítek Česko – Moldavsko, který se na stadionu hrál v červnu před čtyřmi roky. Tehdy se všechny neprodaly, a tak nyní slouží jako vstupenky na 4. třídu. A také jako lístek do tomboly, v níž na šťastné výherce čeká láhev zelené.
V první lize, kterou Drnovičtí hráli ještě před třemi lety, také jen těžko uvidíte, jak hrající trenér v průběhu zápasu přijde na hřiště místo vlastního syna.
„Na každé dědině se hraje fotbal. Drnovice jsou poměrně velká dědina a loni tu nebylo nic,“ říká předseda drnovického klubu Daniel Brtníček. „Tak se posháněli kluci a peníze, domluvilo se hřiště a hrajem. Chtěli jsme už před rokem, ale bylo málo času, a tak se to nestihlo.“
Vlajky vytáhnou až ve vyšší soutěži
Dřív se v drnovickém dresu proháněly hvězdy mezinárodního formátu jako Radek Drulák, Luboš Kubík či Miroslav Kadlec, dnes místo nich pobíhají po hřišti bezejmenní chlapíci, většina z nich po třicítce, kterým míč každou chvíli odskakuje od nohy.
"Hned mu to dávej,“ volá na hráče jeden z diváků. „Ale ne takhle! Musíš obloučkem,“ radí zklamaně po zmařené akci. Nakonec však necelé dvě stovky fanoušků oceňují své hochy potleskem. Drnovice předvádějí několik na 4. třídu překvapivě pěkných akcí a triumfují drtivě 7:0.
„Drrrnovice,“ skanduje asi desetičlenná skupinka neúnavných fandů s bubnem, kteří se sjeli z Vyškova i okolních vesnic. Jako za starých časů. „Máme ještě schované nějaké vlajky. Ty ale vytáhneme, až budeme hrát výš, “ plánuje bubeník s přezdívkou Tonick.
Nevědí, co bude za rok
A to nemusí trvat dlouho. V Drnovicích se totiž sešla skupina hráčů, kteří v soutěži těžko hledají konkurenci. Ze šesti zápasů jich pět vyhráli, na kontě už mají triumfy 10:2 či 12:1.
„Jsme tu skoro všichni kluci, co jsme tu vyrůstali a hrávali. Nebyl problém dát to dohromady, každý si rád zahraje na tomhle hřišti. Některé známé jsme obvolali, jiní se ozvali sami,“ líčí předseda Brtníček. Ten zároveň dělá brankáře, jeden z hlavních sponzorů Radek Pytela zase vede tým jako kapitán.
Bývalý boss Jan Gottvald nemá se současným klubem nic společného. „Sponzoři jsme vlastně my, co tu hrajeme. Jsme teprve na začátku, takže je to mezi náma,“ popisuje Brtníček.
Přesto Drnovice míří vysoko. Kam? „Tak první B třída by podle mě odpovídala velikosti dědiny,“ říká Brtníček. „I když, nejhorší je, že nikdo neví, co bude za rok.“
To, že Drnovičtí hrají na krásném stadionu, který jim může závidět i většina mužstev první ligy, totiž neznamená jen radost. Možná ještě větší je starost s jeho údržbou. O tu se zatím stará divizní klub z nedalekého Vyškova, který na stadionu také hraje a který mimo jiné převzal i drnovická mládežnická mužstva.
„Vyškov má velký podíl na tom, že to tu funguje. Díky němu se třeba seče a zavlažuje tráva. Ale o ostatní se několik let nikdo nestaral. A nikde není psáno, že tu Vyškov bude ještě za rok,“ vypráví Brtníček. „Navíc nikdo pořádně neví, jak to s tím stadionem vlastně je. Něco je v konkurzu, ty vztahy jsou prostě složitější.“
Špičkové zázemí ligového klubu, které moderní stadion kdysi skýtal, zůstává v podstatě netknuté. „O tom nic nevím. A snad ani nechci vědět,“ usměje se Brtníček. Když se chce on a jeho spoluhráči převléct a vysprchovat, musí zamířit do obecních prostor kousek za stadionem. „My tam vevnitř vlastně jenom proběhneme tunelem na hřiště.“
Nejdůležitější ale je, že na tribunách drnovického stadionu opět posedávají spokojení fanoušci.
