Kdo u olomouckých fotbalistů zaplní místo tvůrce hry pod hrotem po odchodu Michala Ordoše? Trenér Václav Jílek ukázal na Jakuba Plška. Navzdory 22letům už má dost zkušeností, v prvním týmu začíná pátou sezonu a při předloňském tažení druhou ligou přispěl k postupu deseti brankami.
„I teď se ode mě čeká, že budu přispívat i góly,“ uvědomuje si Plšek. Střelecký úkol splnil už v 7. minutě úvodního utkání s Opavou, kdy nadýchaný centr Jakuba Petra poslal hlavou do horního rohu. Jenže málo platné, Sigma pak nepochopitelně přestala hrát a nakonec mohla být ráda za remízu 1:1. „Bylo to špatné. Aspoň ten gól. Ale musím k tomu něco přidat,“ přemítal Plšek.
Skvělý začátek a první gól, ale pak bylo všechno špatně. Proč?
Prvních patnáct minut, to je všechno, co jsme předvedli. První poločas jsme nějak dokopali, ale ten druhý nestojí ani za řeč, co jsme předváděli.
Očima koučeVáclava Jílka Utkání jsme měli velmi dobře rozehrané, ale naplnilo se naše předzápasové očekávání. Dopředu jsem avizoval, že Opava disponuje velmi kvalitními hráči, a do puntíku to na hřišti ukázala. Soupeři musím vyseknout poklonu, hlavně ve druhém poločase byl dominantní, my jsme se jen bránili. Vycházelo to z naší pasivity, vrátili jsme se zpět do jarních zápasů, kdy jsme doma většinou vedli o jednu branku, a bohužel nemáme dostatečnou sílu, abychom utkání kontrolovali, byli ještě aktivnější a nebáli se o výsledek. To je správné pojmenování – bojíme se o výsledek, místo abychom šli za druhým gólem a rozhodli utkání. Ve finále jsme měli obrovské štěstí, že si odnášíme alespoň jeden bod. |
Čím to bylo?
Nevím. Připravujeme se na určitý styl hry a ten držíme jen do patnácté minuty. Asi nás gól uspokojil, nedokážu si to vysvětlit. Přestali jsme hrát, přestali jsme být aktivní, nedrželi jsme balón a běhali jsme bez něj. To je pak těžké něco vymyslet.
Bylo těžké při gólu trefit centr hlavou?
Kuba Petr dal lehký lobánek a dostal jsem se před Pospěcha. Byl jsem tam dřív a pak už mi to k tyči zapadlo. Aspoň něco.
Gól by vás ale měl nakopnout, proč vás dostane do útlumu?
Takových zápasů bylo víc, třeba před dvěma lety na Žižkově. Akorát s tím rozdílem, že teď máme bod a tehdy jsme měli nulu. Je to pořád první zápas, rozjíždíme se. Nesmíme zpanikařit, ale pokračovat a vyhrát příští týden v Prostějově.
Upozorňoval vás trenér na silné stránky soupeře?
Samozřejmě, věděli jsme, že si musíme pohlídat jejich nebezpečné standardky, a ty jsme, myslím, ubránili docela dobře. Ale když už hrajeme tak špatně, tak si musíme pohlídat takové věci, jako když jsme zbytečně faulovali při penaltě nebo před vápnem. To jsme se v 90. minutě se štěstím ubránili.
Překvapila vás tedy Opava něčím?
Ne, viděli jsme ji na videu, věděli jsme, že to je kvalitní mužstvo, a šli jsme do zápasu s respektem. Ale na druhou stranu jsme hráli doma a měli jsme udělat tři body. To je pro nás ztráta.
Bod doma je málo, ale zároveň měla Opava větší gólové šance.
Jednoznačně. Měli náznaky šancí a my jsme si ve druhém poločase nevytvořili žádnou. To je na pováženou. Musíme se z toho poučit a příští týden to musí být jiné.
Přišli jste o spoustu míčů, byla v tom i nervozita?
Z čeho máme být nervózní? Přípravu jsme měli dobrou, i začátek zápasu jsme měli dobrý. Fakt si to nedovedu vysvětlit. Asi nás gól nějakým způsobem uspokojil a přestali jsme hrát naši hru.
Cítíte na sobě větší odpovědnost než v minulých letech?
Ta je na více hráčích, dostáváme více šancí, teď je na nás, jak je využijeme. Musíme je chytnout lépe než tento zápas.
