Mám dva syny. Jeden je elektrikář a druhý absolvoval filosofickou fakultu UK. Lépe na tom je ten můj první syn. Jak z hlediska peněz, tak celkově zaměstnání. Je OSVČ a dělá na sebe. Můj druhý syn dělá v administrativě a nechápe, že má 30 tisíc čistého a méně než bratr, který je nějaký elektrikář podle jeho slov. To ještě může být rád. Já jsem synům dal na studia každému 500 tisíc korun. První syn ty peníze neutratil a chodil na brigády a ještě mu zbylo a bohužel můj druhý syn ty všechny peníze utratil, na brigádě nikde nebyl a ještě mu finančně vypomáhá má manželka. Dospělému chlapovi posílá z důchodu každý měsíc 3 tisíce i přes můj odpor. Tenhle příspěvek je také křik duše, ale také to, že dneska nemáte řemeslníky a obecně kvalifikované manuální pracující, tak jejich ceny rostou do nebe. Můj druhý syn se ani nechce vzdělávat. Prostě nic a podle toho, co mi povídá, tak jeho práci za pár let nahradí nějaký software. To je práce pro cvičenou opici... Já sám jsem ročník ́49 a je pravda, že dříve byl nadbytek manuálně pracujících a obrovský deficit VŠ lidí. Dneska je to opačně, což není špatně. Automatizace a robotizace klade důraz na inteligenci a na vyšší kognitivní cíle, jak tomu říkají odborně, ale řemeslnicí se dneska mají fantasticky. Moji synové spolu moc nemluví právě kvůli tomu, že první syn jako elektrikář OSVČ nejde pod 60 tisíc pod měsíc, kdežto můj syn z filosofické fakulty je rád za 30 tisíc a to jsem synovi říkal, aby šel na ekonomku. Tam je možností spoustu - od auditora až po nějakého řadového podnikového ekonoma...
