V letošním roce je v plánu novelizace tzv. insolvenčního zákona v souladu s evropskou direktivou. Původní insolvenční zákon platí od roku 2008 a já sama jsem byla u jeho zrodu coby prezidentka Komory pro krizové řízení a insolvenci v ČR. Jsem přesvědčena, že za uplynulých 14 let účinnosti zákona máme k dispozici spoustu dat a jejich důkladná analýza nám nyní může napovědět, co funguje a co je naopak potřeba v zákoně změnit tak, aby plnil svoji roli i v dnešní době. O to překvapivější je pro mě současná názorová debata, která odborný datový základ téměř nevyužívá a místo toho se opírá o pocity a individuální zkušenosti jednotlivých aktérů.
Horská dráha ve vnímání věřitelů a dlužníků
Ze své pozice mohu srovnávat a dovolím si poznámku. Před rokem 2008 profesní organizace marně upozorňovaly na zvýhodňování pozice věřitelů v zákoně jakožto jednoho z aktérů insolvencí na úkor ostatních aktérů, tedy soudců, insolvenčních správců i samotných dlužníků. Logickým důsledkem bylo, že se v posledních letech obecný pohled na věřitele úplně otočil.
Pojem věřitel se stal, s drobnou nadsázkou, synonymem pro šmejda, predátora či obchodníka s chudobou a zvýhodněnou stranou je nyní dlužník. Cílem by přitom měla být rovnováha, protože jen díky ní budou věřitelé poskytovat služby za férových podmínek a dlužníci budou schopni a ochotni splácet své závazky.
Insolvence je dno, od nějž se dlužník může odrazit
Z našich dat je zřejmé, že insolvence fyzických osob fungují jako nápravný nástroj, ale nesmí být předmětem kalkulací. Od roku 2008 do roku 2021 soudy povolily oddlužení 260 tisícům osob. Do konce roku 2021 se podařilo oddlužit 127 tisíc lidí a zhruba 112 tisíc se aktuálně oddlužovalo. Pouhých 9 procent lidí v průběhu pětiletého období nezvládá splácení a z procedury vypadává.
Jarmila Veselá
|
Lze tak s velkou pravděpodobností konstatovat, že z dosud povolených oddlužení se téměř čtvrt milionu lidí podaří osvobodit od dluhů. Tito lidé museli nebo ještě musí prokazovat schopnost šetřit a pět let splácet dluhy svým věřitelům. Projít insolvencí tak není bezbolestné, ale dává každému dlužníkovi možnost životního restartu.
Dlužníci v průměru zaplatili věřitelům 56 procent z hodnoty přihlášených pohledávek. Do roku 2021 tak bylo zaplaceno minimálně 70 mld. Kč, z toho značná část šla na úhradu dluhů vůči státu. Jde o významný úspěch tohoto typu řízení, který jde na pozitivní vrub soudům, správcům a nejvíce samotným dlužníkům. Vezmeme-li v úvahu, že každý dlužník má rodinu, která jeho osud sleduje, pak můžeme konstatovat, že dosavadní oddlužení kladně ovlivnilo postoje jedné desetiny české populace.
Co by přineslo snadnější oddlužení
Jaký bude další vývoj insolvenčního zákona v oblasti oddlužení, se můžeme dohadovat. Aktuálně převládají tendence oddlužit plošně a rychle každého dlužníka bez ohledu na jeho socioekonomický status. Určitě je v zájmu celé společnosti pomoci ohroženým a bezbranným dlužníkům. Jsou ale opravdu všichni bezmocní?
Z dostupných dat o exekučních dlužnících vyplývá, že téměř dvě třetiny z nich tvoří muži, často v produktivním věku, kteří jsou schopni své dluhy splácet. Ti se ale v mnoha případech naučili žít v šedé ekonomice a své závazky spíše neplnit. Je tedy správné ještě více zmírnit právní úpravu oddlužení pro tyto dlužníky, když již nyní jim stačí v nejmírnější variantě splácet pět let měsíčně 2 200 Kč?
Jestliže nedospějeme k rozdělení dlužníků do skupin podle jejich ekonomických schopností a plošně všechny oddlužíme, může dojít k prudkému obratu postoje veřejnosti. Lidé, kteří budou s obtížemi splácet své závazky, mohou postupně začít na dlužníky zahlížet. Ale v současné turbulentní době se může stát dlužníkem, i bez objektivního zavinění, skoro každý.
Přesná data a na nich založená věcná debata odborné i laické veřejnosti se proto jeví jako jediný dobrý prostředek pro stanovení spravedlivé podoby podmínek oddlužení.
