Slim dokázal podle odhadů časopisu Forbes loni vydělat 18,5 miliardy dolarů a s celkovým jměním 53,5 miliardy dolarů (přes bilion korun) sesadil z trůnu nejbohatších lidí světa šéfa Microsoftu Billa Gatese.
"Měl by se stydět"
Pro Mexičany je to důkazem, že země nefunguje tak, jak by měla. "Měl by se za to stydět. Nashromáždit takový majetek v zemi, kde statisíce lidí mají hlad," říká Alma Padillová Garcíová, ředitelka Centra práv chiapaských žen.
"Za vším je zlodějna," rozhorluje se řidič kamionu Cecilio Díaz Gómez z Toluky. "Stát mu ve všem jde na ruku. Klidně mu pomáhá v tom, aby měl monopol a nemusel za volání snižovat ceny. Kvůli němu platíme za volání nejvíce ve světě," čílí se dále.
Nemá úplně pravdu. Podle statistiky OECD z léta 2009 nejvíce za používání mobilů (průměrně ročně 780 hovorů a 600 SMS) platí Američané – a to 636 dolarů ročně. Před Mexičany, kteří ročně sáhnou pro 418 dolarů, se dokázali vklínit Španělé, Kanaďané, Češi (484 dolarů) a Slováci. Jenže srovnání je relativní. Vydělat jeden dolar trvá v Mexiku podstatně déle než třeba v USA.
Konkurence nefunguje
Každopádně telefonování je tady iritujícím zážitkem. Když si koupíte třeba v Cancúnu SIM kartu, dostanete místní číslo a levné volání máte zajištěno po tomto městě a jeho okolí. Jenže jakmile vyrazíte na cesty, musíte počítat s příplatkem za roaming, stejně tak jako při volání na mobil registrovaný v jiném městě.
Podobný systém funguje i v dalších latinskoamerických zemích, ale tady je vylepšen o bonbonek: v Mexiku platí nejen volající, ale i příjemce hovoru.
Řidič kamionuStát mu ve všem jde na ruku. Klidně mu pomáhá v tom, aby měl monopol a nemusel snižovat ceny. |
Jeho kritici tvrdí, že to bylo kvůli přátelství s tehdejším prezidentem Carlosem Salinasem Gortarim. I nyní má Telmex ve své moci 90 procent pevných linek v zemi. Když se soupeři pokusili do impéria nabourat, Slim nasadil za volání likvidační poplatky, které nutily Mexičany zůstat u Telmexu. Úřady nijak nezasáhly.
Slimova firma Telcel dostala díky rozhodnutí politiků licenci na jedinou mobilní síť s celostátním pokrytím. Konkurence se musela spokojit jen s lokálními sítěmi. Slim tak nyní dominuje s 80 procenty trhu. Když mu hájemství narušili španělští "vyzývatelé" z Telefóniky Movistaru nabídkou levných mobilů, nechal Slim přístroje jednoduše vykoupit svými lidmi.
"Movistar mi sice občas na cestě po dálnici zmizí, ale radši budu chvíli bez signálu, než abych byl po chvilce volání bez kreditu jako u Telcelu," chválí Díaz Gómez konkurenta.
Potomek imigrantů začínal investicemi do limonád
Slimova telefonická moc není omezena jen na Mexiko. Jeho America Móvil pronikla do tuctu latinskoamerických zemí, ve kterých má na 120 milionů klientů. "Jen z těch čísel je vidět, jak je schopný," říká čtyřicátník Antonio Rodríguez ze státu Oaxaca, který pracuje v telekomunikacích jako inženýr. "Několikrát jsem se s ním potkal. Má velké charizma a je hrozně pracovitý," chválí ho jako jediný z řady dotázaných.
Carlos Slim Helú se narodil do rodiny libanonsko-syrských imigrantů (příjmení vzniklo z arabského Sálim), kteří se v Mexiku uchytili jako velkoobchodníci s drobným zbožím. Carlos rodinná aktiva začal rozmnožovat investicemi. Nejdříve do limonád, poté do cigaret.
Do první ligy se dostal až v roce 1982, kdy kvůli ropné krizi byly znárodněny banky. Dosavadní podnikatelské elity z obavy, že zestátňování bude pokračovat, za babku prodávaly své firmy a Slim nakupoval. Kromě jiného i největší pojišťovnu v zemi.
Další nákupy provedl na počátku 90. let, kdy mu nahrávala přítomnost známých na nejvyšších postech. Dnes vlastní mimo jiné populární restaurační řetězec Sanborns, podniká v hoteliérství, má státní zakázky. Je i šestiprocentním spoluvlastníkem prestižního deníku New York Times.
Všechno si umí pojišťovat dobrými vztahy se zástupci všech tří hlavních stran. Mluví se o něm jako o šedé eminenci politiky, která dokáže zařídit, aby parlamentem neprocházely antimonopolní zákony.
Carlos se chová jako strýček "Skrblík"
Přes ohromný majetek, který je odhadován na dvě procenta roční produkce Mexika, je až předpisově skromný – například nemá nemovitosti mimo území vlasti. Penězi se tento zanícený fanoušek baseballu nehonosí, časopis Forbes upozorňuje na to, že nosí levné digitálky.
Jeden z jeho spolupracovníků zase zavzpomínal na dlouhé handrkování při koupi kravaty, při němž miliardář dosáhl kýžené slevy deset dolarů. Jediná Slimova veřejně známá luxusní vášeň jsou kubánské doutníky.
Jeho kritici místo o skromnosti mluví o lakotě. "Neumí se o své bohatství rozdělit, jako to třeba dělal Rockefeller nebo teď Gates," kritizuje ho Díaz Gómez. V Latinské Americe není mecenášství boháčů zvyklostí, nicméně Slim už do charity velké peníze vložil: díky jeho penězům se počátkem tisíciletí opravilo zanedbané centrum mexické metropole či podporoval projekt stodolarového počítače pro děti rozvojového světa.
Zlaté notýsky
"Pro Slima snížení chudoby znamená jen jedno: zvýšení kupní síly," kritizuje ho výše zmíněná Alma Padillová Garcíová, která v jeho charitativních aktivitách vidí jen vylepšování mediálního obrazu.
V současné době se Slimovo impérium zdá nerozbitné. A tak se spekuluje, jak s ním po otcově smrti naloží jeho tři synové, které miliardář od mládí do aktivit firem zasvěcoval. Inspiroval ho v tom jeho otec. Ten malého Carlose nutil, aby si zapisoval svoje příjmy a výdaje. Ty notýsky s dětským účetnictvím má Slim prý dodnes vystavené ve své kanceláři.
