Reforma se dotýká odměn manažerů finančních firem. Zpřísňují se také podmínky pro ratingové agentury, které čelí kritice, že před vypuknutím finanční krize nedostatečně plnily svou roli, když například neupozornily na rizika spojená s některými finančními nástroji, a naopak je hodnotily jako kvalitní. Zákon také kupříkladu podle jeho autorů přináší větší ochranu drobných investorů.
Zákon by rovněž měl výrazně zvýšit ochranu spotřebitelů před pochybnými praktikami finančních firem. Na starost ji bude mít nový nezávislý úřad, jenž vznikne v rámci americké centrální banky. Vůbec poprvé by změna měla přinést regulaci na trh s deriváty. Některým typům těchto cenných papírů a jejich nedostatečné regulaci se totiž klade za vinu to, že značně zhoršily průběh i rozsah finanční krize.
Větší pravomoci státu, přísnější pravidla pro velké banky
Rozsáhlá norma, která má kolem 2 300 stránek, se například snaží řešit problém finančních institucí, jež jsou tak veliké, že jejich pád může ohrozit celý systém. Vytváří tak třeba zvláštní radu, která bude sledovat a řešit systémová rizika ohrožující stabilitu celé ekonomiky. Zpřísní se i kapitálové požadavky pro velké banky.
Zákon by rovněž měl zefektivnit dohled americké centrální banky Fedu nad odvětvím a umožnit jí v krajním případě rozdělit příliš velké společnosti. Americká vláda by tak už zřejmě nikdy neměla zachraňovat banky z peněz daňových poplatníků jako během finanční krize
Zákon je výsledkem kompromisů, na které Bílý dům a demokraté museli přistoupit, aby jej mohli prosadit v Kongresu. Kvůli nesouhlasu republikánů tak například neobsahuje zvláštní daň pro velké banky a hedgeové fondy, jež měla během pěti let vynést asi 20 miliard dolarů a zaplatit náklady zákona. Místo toho se na tyto účely použije asi 11 miliard dolarů z peněz, které banky splácejí federální vládě za pomoc během finanční krize.
