Vítěze testu - australský Springtown 2004 -ochutnal Petr Fejk v krásné vinici Svaté Kláry v těsném sousedství pražské zoologické zahrady, kterou víc než deset letech řídí.
* Jak vám chutná?
Řekl bych, že je hodně sladké, alespoň pro mé chuťové buňky.
* Takže vám nekáplo do noty?
To zase ne. Mně osobně sladší vína chutnají, ale cítím v nich určité riziko. Vím, že nejsou příliš kultivovaná. A pak, mám radši červené. Moje žena, kterou považuji za znalkyni vín, by mu nejspíš vytkla, že ta sladkost v něm přebíjí mnohem jemnější nuance, kvůli kterým se víno vychutnává.
Říkám o sobě, že jsem vlastně takový vychutnávač vína z donucení, jsem spíš brutální piják vína. Ale žena se mě snaží kultivovat... Kvalitu od druhé ligy už snad rozeznám. Když spolu pijeme víno, snažím se vždycky chytit tu mandli, tu třešni..., kterou inzerují na vinětách, ale moc mi to nejde.
* Měl jste někdy možnost ochutnat víno, které vám utkvělo v paměti víc než ostatní?
Měl, ale do paměti se mi žádné nevrylo. I když jsem byl na spoustě seancí, kde se nás snažili okouzlovat různými skvosty a manželka omdlévala, mně se to všechno z hlavy po čtrnácti dnech vytratilo.
* Lidé, kteří měli příležitost ochutnat skvělá vína, většinou vínu propadnou. Stávají se z nich majitelé vinných sklípků, sběratelé... Je to i váš případ?
To není můj případ. Ale moc se mi líbí, když je někdo schopen v dobrém slova smyslu se propít k tomu, že dokáže bez viněty definovat víno, pojmenovat chutě a ještě k tomu přidat nějakou metaforu. Je to stejné, jako když má někdo vztah ke zvířatům, ke sportu nebo k divadlu či k módě...
Vždycky je v tom ten filozofický rozměr. Velice to uznávám a strašně mě baví, že moje žena "v tom jede", ale naprosto sebekriticky musím přiznat, že mě se to týká jen jako partnera.
* Kde vína nakupujete?
Tak jednou za rok jezdíme na Moravu, kde už máme v okolí Mikulova své dodavatele, nakupujeme i ve vinotékách... Já sám nejčastěji kupuju vína v hypermarketu, jednak to beru v rámci nákupu a jednak mi ta nabídka připadá zajímavá. Víno nad dvě stě korun mě totiž uráží.
To je můj limit, protože i to mé "vychutnávačství" má určitou míru. Manželka je schopná jít do tisíců, ale já ne. Ale to neznamená, že si nevybírám. Zajímá mě, odkud víno je, jaké je značky, k čemu se hodí, jak by mělo chutnat...
* Pijete víno k jídlu?
Víno je u nás vždycky na stole, ale já mám na ně chuť tak v třiceti procentech případů: když jsou přátelé nebo když je nějaká správná vychutnávačská chvíle.
* Co tedy pijete k jídlu? Pivo?
To vůbec ne, já piju nealko, ale jsem na sladké, jsem takové děťátko. Dokonce jsem kokakolový typ. I vína mám radši sladší.
* Když jste na sladká vína, co vám říká ledové nebo slámové?
To je dobré, ale kdyby mi neřekli, že je to svého druhu kultivované pití, tak bych to nejspíš nepoznal. Když jedna výrazná chuť přebije další jemné chuťové nuance, tak to zkrátka považuju za trošku moc vulgární.
* Ale když je ledové nebo slámové dobře udělané, tak sladkost nevyčnívá, naopak je v harmonii s ostatními složkami.
Já jsem poznal ledové asi moc pozdě, pro mě bylo překvapení, že vůbec takový typ vína existuje. Kdybych nedostal ten komentář, který vysvětluje, o co jde, tak bych ho určitě zařadil mezi nějaká zvlášť přeslazená vína. Teď už jsem schopen se na ně dívat jinak.
