Němečtí obchodníci pak zareagovali tím, že umožnili zákazníkům, aby některé z odhalených výrobků vrátili do prodejen. Některé obchodní řetězce požadují od té doby od svých dodavatelů důkazy, že dodávané zboží je neškodné a prosté škodlivin.
V dubnu letošního roku pak nechal Stiftung Warentest zkoumat rukojeti pracovního nářadí koupeného v obchodní síti takzvaných hobbymarketů. U třetiny ze 12 vzorků se našly vysoké koncentrace PAU.
"Němci to měřili v miligramech na kilogram, zatímco my máme pro člověka důležitější veličinu: nanogramy na čtvereční centimetr plochy rukojeti nástroje. Zaměřili jsme se více na to, co se může z rukojeti uvolnit, když ji svíráte rukou, kterou jste si třeba ještě navíc předtím ošetřili ochranným krémem. Ten totiž vstřebávání výrazně pomůže," říká vedoucí českého testu Jana Hajšlová z Vysoké školy chemicko-technologické.
Podle ní v Německu, stejně jako v Česku, neexistuje žádná norma regulující množství PAU v gumových výrobcích, takže výrobci a prodejci nic neporušují.
"Odporný vercajk"
Němci při hodnocení nářadí nešetří výrazy jako "vercajk s odporně páchnoucími zasmolenými pryžovými a umělohmotnými držadly". Nejzatíženější produkty v jejich testu obsahují mezi 1000 až 4000 miligramy PAU na kilogram pryže nebo umělé hmoty na místech, kde jsou v delším kontaktu s pokožkou.
Na držadle stírače oken značky Peggy Perfect, koupeného v Hornbachu našli dokonce téměř 11 000 miligramů, z toho téměř 670 miligramů nejnebezpečnějšího benzo(a)pyrenu. "Kůže může být důležitou vstupní branou pro PAU, když jde o kontakt s větším množstvím, třeba při práci se zmíněným stíračem oken," píše Stiftung Warentest a dodává: "Analyzujeme často stará lepidla na parkety na obsah PAU. Už od zatížení 50 miligramy radíme asanaci, jestliže existuje nebezpečí, že se lepidlo dostane přes podlahové desky do prachu v domácnosti."
Německé zákony na PAU už také pamatují. Normy pro potraviny, spotřební předměty a krmiva zakazují uvádět na trh výrobky, při jejichž použití by se mohly uvolnit toxicky působící látky. Spolkový institut pro hodnocení rizika požaduje, aby PAU "byly v předmětech, kde je to možné, technicky minimalizovány". A že to možné je, dokládají výsledky německého i českého testu, kde vždy bylo několik výrobků zcela bez obsahu PAU.
Stiftung Warentest uzavírá tvrzením, že nikdo nemůže nyní říci, jak velké je riziko při použití nářadí zatíženého PAU například pro vznik onemocnění rakovinou. "Shoda panuje v tom, že je to dodatkové riziko, kterému lze zabránit. Výrobci mají stejnou povinnost jako obchodníci, kteří musí kontrolovat své subdodavatele. Zákazník nemůže zatížení škodlivinami jednoznačně rozeznat. Musí se spolehnout na nabízejícího. Ale než bude mít tohle zaručeno, platí: v případě pochyb ruce pryč," míní Stiftung Warentest.
