Jak jste sledoval boj mezi šéfkou Hewlett-Packard Carly Fiorinou a některými akcionáři tohoto kolosu? Myslel jste si od začátku, že plán fúze bude úspěšný a že je vůbec správný?
Mně ta firma nepatří, takže mi nepřísluší fúzi nějak zvlášť posuzovat. Ale osobně jsem si od začátku myslel, že jde o správný krok. A proto jsem tak i od začátku vystupoval. Myslel jsem si, že je dobře, že takto může vzniknout společnost, která je schopná nabídnout ta pravá řešení odspoda. Je to již teď vidět, že vzniklo vhodné propojení produktů a navazujících služeb.
Takže se dá říci, že jste Carly Fiorině fandil?
Když jste v takovémto období ve firmě, která jede a je úspěšná, tak první, co musíte jako ředitel udělat, je zabránit, aby v ní najednou vznikl diskusní klub. Takže to není o emocích, ale o pragmatickém přístupu k věci. Snažil jsem se tak i vystupovat, když jsem tlumil případné emoce a spekulace. Všem svým lidem jsem říkal: "Podívejte se našeho zákazníka vůbec nezajímá, jaké fúze tady plánujeme. Očekává kvalitní službu." A myslím, že to se nám podařilo. Na obou stranách, tedy jak v HP, tak v Compaqu.
A vy osobně se s Carly Fiorinou znáte? Jak na vás působila?
Já jsem se s ní potkal několikrát. Je to velmi charismatická osobnost, vynikající řečník. Je to prostě taková "železná lady".
Říkal jste, že se řady produktů spojením výhodně doplnily. Ale v některých oblastech se i dokonce překrývaly. Tím argumentovali i odpůrci fúze...
Tak to je v případě takhle velkých firem skoro vždycky. A problém ani není v tom, že by se překrývaly, ale v tom, jak rychle a razantně se tyhle překryvy podaří vyřešit. Opravdu jsem byl hodně zvědavý, jak vedení vyřeší otázku životního cyklu jednotlivých produktů. A musím říci, že se to podařilo velmi dobře. Příjemně to překvapilo i spoustu zákazníků, kteří velmi napjatě očekávali, jestli budou jejich investice zachovány, jestli si náhodou neobjednali nyní něco špatně. A když jsme jim již dva dni po sloučení byli schopni říci, jak bude všechno vypadat, myslím, že to byla jedna z nejsilnější zpráv, které nám umožnily všechno úspěšně zvládnout bez nějakých větších turbulencí.
Pozná normální běžný zákazník nějaké změny, které fúze přinesla? A ví se, jak budou rozděleny mezi HP a Compaq určité části trhu?
Vědělo se, že, jak my říkáme "nové HP", má určité portfolio výrobků, které se i částečně překrývaly u minulého HP a Compaqu. Odpovím tak, že jasno, jak bude trh rozdělen, jsme měli nejen my, ale i zákazníci již v tom týdnu po sloučení, tedy na začátku května. Vědělo se, že třeba v oblasti velkých serverů bude cílovou skupinou HP 9000, že Alphy od Compaqu skončí přesně tak, jak to bylo naplánováno již před sloučením. Vědělo se, že HP servery budou utlumeny již v letošním roce a budoucnost se jmenuje ProLiant Compaq. To samé platí pro komerční pécéčka a notebooky, kde Compaq dokonce zůstane jako značka. To znamená, že bude společnost HP, jejíž produkt se bude jmenovat Compaq, bude mít i to samé logo, jak jsme byli zvyklí. A podobné to je i u dalších produktů třeba u operačních systémů. Takže to jsou informace, které naši zákazníci znali již od prvních dnů po uskutečnění fúze.
Ale žádnou kampaň jste nedělali, že?
Pravdou je, že informováni byli hlavně naši zákazníci, kteří nakupují ve velkém. Ty jsme samozřejmě informovali nejrychleji. Co se týče kampaně na každého jednotlivého obyvatele zeměkoule, který když se teď bude rozhodovat jaký produkt si má koupit, tak tam si nejsem úplně jistý, jestli tato zpráva dolehla "do každé chýše". Ale třeba si již někteří lidé všimli, že na vozech formule 1 značky Williams se logo Compaqu změnilo na logo HP.
Již se ví, kolik lidí přijde o práci v České republice? Celosvětově by to mělo být asi deset procent zaměstnanců, tak jak to bude u nás?
U nás to bude také zhruba deset procent s tím, že většina odchodů se uskuteční ještě teď do konce prázdnin. Ale pár lidí ještě na nějakou dobu zůstane, protože máme celou řadu systémů, které nejsou kompatibilní, které bude potřeba propojit. Těch deset procent znamená 45 lidí. Ale my to nepovažujeme za klasické propouštění, spíše tomu říkáme "eliminace pozic". Někteří lidé zahrnutí do tohoto čísla totiž odešli "do světa" na vyšší manažerské pozice, což je třeba případ Jana Zadáka, někdejšího šéfa Compaqu.
Když už jsme u Jana Zadáka. Trochu se spekuluje o tom, jestli nebyl po fúzi jakoby trochu "uklizen". Řeknete mi k tomu něco?
Jan Zadák je mimořádný manager. Na tom se nezměnilo vůbec nic. Ono vždycky to zaměstnání u každého člověka, a u lidí jako je Zadák dvojnásob, je vztah dvou subjektů - to není jen o tom, zda já jako firma chci toho člověka, ale i o tom, zda ten člověk chce mě. Chtěl bych, aby ten dialog mezi novým HP a Honzou Zadákem byl takový, aby obě strany byly spokojené. Těžko se mi komentuje situace, kdy jsem byl za nového šéfa vybrán já. Asi to nebylo pro něj jednoduché. Ale to je spíše otázka přímo na něj.
Vy jste se před tím než došlo k fúzi znali? A jaké byly vaše vztahy?
My jsme se znali a potkávali. Ale byli jsme konkurenti. S některými lidmi od konkurence se znám již dlouho - s Ondřejem Felixem (pozn..: bývalý ředitel české pobočky společnosti Oracle, nyní předseda představenstva Českého telecomu) nebo s Honzou Součkem z IBM. Honza Zadák je ale již trochu jiná generace, je myslím o 15 let mladší než já. Takže profesně jsme se minuli a potkávali se pouze společensky. A to jsme se tak maximálně uctivě zdravili. Pak jsme začali spolupracovat a spolupracujeme i nadále, když teď dostal v HP novou roli.
Jaká to je ta jeho nová role?
Má na starost takzvaný go-to market model. Což znamená namalovat, jakým způsobem bude nový HP postaven směrem k zákazníkovi. Když mám dodat zákazníkovi řešení, službu, produkt, tak aby se vědělo, které organizace to budou dělat, jak budou spolupracovat. Jak v podstatě "provazbit" celou organizaci. Tento model byl vymyšlen univerzálně v Americe. Ale protože každý region má své specifika, tak se model testuje v různých oblastech. A střední Evropu má na starost správně nastavit Honza Zadák s tím, že model testuje právě na České republice. Když ho dobře vyzkouší na nás, tak pak budeme mít jistotu, že by to mohlo fungovat i v Polsku, Maďarsku, Rumunsku, Rusku nebo Litvě. Samozřejmě, že jeho funkce je dočasná, za nějaký čas již nebude potřebná. Ale toto mezidobí je dobré jednak proto, že bychom upřímně řečeno na tenhle post těžko hledali někoho vhodnějšího. S takovým drivem, s takovým přehledem. A americkému vedení to dá čas rozmyslet, jaká role by Honzovi Zadákovi později slušela a kde se i on bude cítit komfortně. Jinak je jisté, že on je skutečně "high-flier", že u HP ještě udělá velkou kariéru.
Jak vy jste se vlastně do oboru dostal?
Já jsem matematik původem. Vystudoval jsem matematicko-fyzikální fakultu. Dělal jsem hodně teoretickou matematiku, takže jsem po škole nějakou dobu, asi tři roky, byl na Akademii věd. Pak jsem začal dělat průmyslové věci, patřil jsem tady k otcům řízení výroby v reálném čase v průmyslu. Strávil jsem většinu svého života vyvíjením a uváděním do chodu řídících systémů válcovacích tratí. To byl program, který svého času vznikl v ČKD. Takže já naposledy programoval v roce 1993. Zrovna v té době jsem zvažoval, kam jít dál. A tehdy jsem dostal nabídku jít do Hewlett-Packard. Prakticky jsem se do styku s HP dostal přes projekt Všeobecné zdravotní pojišťovny. A nastoupil jsem k nim do professional services, což jsou systémové integrace a konzultace. No a pak jsem se za dva roky stal generálním a obchodním ředitelem.
V čem jste programoval?
Ve všem možném. Uměl jsem assemblery (programovací jazyky). A taky všechny ty Pascaly, Fortrany, potom "Céčka". Samozřejmě o tom dnešní programování už není.
A hrajete třeba sám na počítačích hry? Nebo není čas?
Ne, to ne. Přiznám se, že jsem sice dokonce pár počítačových her napsal, když jsem byl po těch válcovnách a jezdil jsem po světě. Člověk se potřeboval nějak odreagovat, tak zkoušel psát něco jiného. Ale přiznám se, že mě to prostě nebaví. Jediná hra, která mě dostala a která byla geniálně vymyšlená, byly takové ty padající kostičky - Tetris.
A jaké hry jste si napsal?
Právě takové ty skládačky jako byl právě Tetris. A nebo něco jako ta slavná žížala, která sbírá čísla a zvětšuje se a nesmí se sama kousnout do ocasu. Tady v Čechách jsem měl asi jednu z prvních verzí. No a takovéhle "blbosti" jsme si psali. Aby to běželo rychle, tak se to muselo vymyslet opravdu hlavou, protože tehdy byly mašiny pomalé a neměly ten "svist", co mají teď. Ale o mě je známé, že si rád čtu, takže místo her teď raději sáhnu po dobré knížce.
Co se týče budoucnosti, jak si myslíte, že se bude počítačový sektor vyvíjet? Co se týče rychlosti nebo ceny počítačů?
Platí pravidlo, že rychlost čipů se díky neuvěřitelně rychlému vývoji zdvojnásobuje jestli se nepletu jednou za zhruba osm měsíců. A pořád jsme se ještě nedotkli hranic hmoty, takže se dá stále tvrdit, že počítače budou čím dál tím rychlejší. I když já si někdy myslím, že jsou už teď rychlé až běda. A co se týče ceny, je také jasné, že cena se bude i nadále snižovat. I když je vidět, že na straně výrobců je snaha přidat spíš na funkčnosti než ubrat na ceně.
A není to špatná cesta? Vždyť již dnes většina normálních smrtelníků ani u současných počítačů kapacity zdaleka nevyužívá.
Sám budu upřímný, když byste se mně zeptal jestli využívám kapacitu svého notebooku, tak vám řeknu, že ani náhodu. Když to tak střelím od boku, tak ho využívám tak ze čtvrtiny. A to si myslím, jaký jsem počítačový "koumes". Ale důležité je, že v budoucnu bude svět doslova "on-line". Že bude třeba být na síti kdykoliv a odkudkoliv. A zjednoduší se ovládání. S oblibou vždycky říkám, že obrovskou revolucí bude rozpoznávání hlasu. Dál půjde i miniaturizace, ale ta jen do určité míry, aby právě zůstala zachována i ovladatelnost.
