Ropní giganti se těší na Saddámovu ropu

  • 13
Bílý dům se snaží distancovat od dojmu (převládajícího zvláště na Středním východě), že možnou válku proti Iráku povede kvůli ropě. Pokud by však padl Saddámův režim, mohla by se pro mezinárodní ropné společnosti otevřít vzácná příležitost přístupu k iráckým zásobám.

Největší ropné společnosti s čím dál většími obtížemi splňují cíle své produkce a rozsáhlá irácká ropná pole nabízejí tučné zásoby. Jenže Saddám Husajn a sankce Spojených národů uvalené na jeho režim znemožňují větší objem zahraničních investic a nedovolují uzavírat dlouhodobé kontrakty.

Vzhledem k rozhodnutí USA svrhnout Husajna by tyto překážky mohly zmizet. Americký zásah proti Iráku však nemá ve světě příliš velkou podporu, a tak si také ropné společnosti dávají pozor, aby nevykazovaly o tamní ropné zásoby přílišný zájem.

Přesto už některé americké firmy kontaktovaly Ahmada Chalabiho, šéfa opoziční skupiny Irácký národní kongres, kterou podporuje Pentagon. Představitelé kongresu však tvrdí, že tyto kontakty ještě nepřešly v jednání o budoucnosti iráckých ropných kontraktů. "Neproběhla žádná vážnější jednání nebo diskuse," řekl mluvčí Ahmada Chalabiho.

Představitel amerického ministerstva zahraničí k tomu poznamenal: "Panuje mylná představa, že se Spojené státy snaží zorganizovat postsaddámovský ropný trh v Iráku. O to nám vůbec nejde." Mluvčí uvedl, že se USA soustřeďují na pomoc Iráku ve stanovení potřeb, které bude tamní ropný průmysl mít po změně režimu.

Ministerstvo zahraničí na příští měsíc svolává pracovní skupinu specialistů na ropu a zemní plyn, jejímiž členy budou zástupci irácké opozice a amerického ministerstva energetiky. Skupina je jednou z patnácti, jež nabídnou představy o budoucí irácké vládě, a vypracuje návrhy pro irácký ropný průmysl, které poté předloží přechodné vládě.

"Nebudeme pracovat na ropných kontraktech ani jednat o tom, jak si rozdělit ropný sektor," řekl americký mluvčí. Mezinárodní ropné společnosti však dění velice pozorně sledují a některé i silně prosazují své zájmy.

Příkladem je ruský Lukoil, který v roce 1997 podepsal smlouvu na rozvoj obrovského iráckého pole Západní Qurna. Rusové nyní tvrdě požadují, aby jejich smlouva zůstala platná i po svržení Saddáma Husajna.