Den před pádem banky Lehman Brothers, který v podstatě zahájil poslední velkou ekonomickou krizi, proběhla aukce děl umělce Daniela Hirsta. Mnozí ji zpětně označují za vrchol předkrizové dekadence a nejvyšší důkaz nabubřelosti tehdejšího trhu. Byla to největší aukce děl jednoho umělce v historii. Hirst si tehdy za 218 položek odnesl 198 milionů dolarů (v dnešním přepočtu téměř 4,5 miliardy korun).
Mezi finančníky se říká, že když světovými burzami otřese velký „výplach“, někteří finančníci narychlo rozprodají své sbírky umění a spáchají sebevraždu. Minimálně polovinu této historky teď potvrdila studie Brendana Johna Lambeho a Tomasze Piotra Wisniewského, dostupná v internetové knihovně SSRN.
Na nárůst počtu sebevražd v populaci mají samozřejmě vliv i další prvky, které s burzovním krachem souvisí (například vysoká inflace, pokles HDP nebo vyšší nezaměstnanost), uznávají autoři v článku pro web The Conversation. Zdůrazňují však, že se snažili takové vlivy odstínit.
Jejich výsledky jsou překvapivé. Napříč šestatřiceti zeměmi, které zkoumali a mezi které spadala i Česká republika, podle nich sebevraždu kvůli krachu na burze spáchalo 6 566 lidí. Pro představu – to je téměř dvojnásobek toho, kolik zemřelo od počátku operací v Afghánistánu na tamních bojištích koaličních vojáků. Ročně pak v Evropě podle dat Eurostatu spáchá sebevraždu asi 57 tisíc lidí.
Studie může pomoct s prevencí
Množství lidí, kteří si měli vzít život kvůli událostem na burze, je podle autorů studie alarmující. Dávají to za příčinu mimo jiné i tomu, že jsou s akciemi propojeni nejen finančníci, ale také běžní občané – ať už přímo investicemi, nebo prostřednictvím důchodových fondů.
V případě příští velké krize by se díky poznatkům Lambeho a Wisniewského mohl počet sebevražd snížit. A to díky tomu, že nejde jen o jednorázový nárůst, ale postupné zvyšování počtu sebevražd v průběhu přibližně dvou let. Vlády by tak podle vědců mohli jejich množství výrazně omezit. Stačilo by se ihned po začátku problémů na burze začít věnovat kvalitní a rozsáhlé prevenci sebevražd.
Část zodpovědnosti pak podle autorů leží i na investičních poradcích. „Přestože finanční teorie zvažuje investiční riziko, opomíná cenu, kterou si ztráty na burze vyberou na člověku,“ uvádí. „Stejně tak, jako se svých klientů (poradci) ptají, jak moc jsou ochotni riskovat, by si mohli zjišťovat, zda jejich klienti nemohou podlehnout duševním nemocem a podle toho upravovat své rady,“ dodávají.
