Inženýr Vlastislav Pokorný z Liberce odpověděl na inzerát, který lidem nabízel možnost vedlejšího výdělku formou prodeje počítačových programů. »Za ofrankovanou obálku jsem obdržel základní nabídku - pěkně formulované sdělení o její výjimečnosti a solidnosti. Za padesát až sto korun jsem si mohl napsat o další konkrétnější informace,« vypráví.
Vložil tedy příslušný obnos do obálky - v předchozím dopise byl totiž ujištěn, že je zájem veliký a přednostně jsou uspokojováni ti, kteří platí hotově - a čekal. Přišlo mu několik katalogů, které obsahovaly seznamy různých prací, všemožnou výrobou počínaje a zprostředkovatelskými službami konče.
»Některé katalogy vypadaly dobře. Nabízela se v nich například výroba šperků, vánočních ozdob či balíčkování známek. Já jsem si vybral práci na počítači. Slibovala totiž až desetitisícové měsíční výdělky,« říká Pokorný. Kontakty na konkrétní zaměstnavatele v této zásilce chyběly. K mání byly za dalších osmdesát korun.
Pan Pokorný nelenil a zaslal poštou požadovanou sumu. Obálka na sebe nenechala dlouho čekat. Byl v ní seznam deseti možných zaměstnavatelů. Pro jistotu poslal požadavek na práci včetně ofrankované obálky všem. Ani následující odpovědi ho však neuspokojily. »Jediné, co dopisy obsahovaly, bylo ujištění, že nejde o podvod, ale legální šíření takzvaného freeware a shareware, a žádost o další stokorunu, prý na úhradu nezbytných manipulačních poplatků.
Zatnul jsem zuby a peníze poukázal na dvě adresy,« pokračuje Pokorný. Příští dopis mu otevřel oči nabídky konkrétní práce, kterou by vykonal a dostal za ni zaplaceno, se nedočká. Za svoji stokorunu totiž obdržel disketu a návod, jak se stát podvodníkem. »Disketu si musíte okopírovat, podat inzerát nabízející domácí práci a těm lidem, kteří o ni projeví zájem, ji stejným způsobem prodat. Protože je zájemců s počítači pořád hodně a poptávka není a dlouho nebude nasycena, určitě si vyděláte tímto způsobem i deset tisíc korun za měsíc,« stálo v dopise.
»Takto jsem do hry vstoupil já. Řekl jsem si, jak se do lesa volá, tak se z něj ozývá, chtěl jsem zjistit i druhou stranu mince,« uvádí Vlastislav Pokorný. Pronajal si poštovní schránku, zadal inzeráty, napsal původní nabídku a čekal. »Po uveřejnění inzerátů kupodivu přicházely dopisy s požadavky na zaslání základní nabídky, tak čtyři denně,« říká.
Během měsíce rozeslal asi sto odpovědí a mnul si ruce: »Když si polovina zájemců objedná katalogy, mám pět tisíc doma.« Hody se nekonaly. Katalogy zaplatilo jen pět lidí. O konkrétní nabídku zaměstnavatelů však už nikdo neměl zájem. Za tři měsíce tak přišel Vlastislav Pokorný přesně o 3345 korun a padesát haléřů.
Výhodná domácí práce přišla Vlastislava Pokorného draho
* Náklady na získání inzerované práce na počítači (obálky, známky a poplatky) 543,70 korun
* Náklady na vytvoření vlastní nabídky (pronájem poštovní schránky, výroba 200 kusů kopií základní nabídky a dvaceti katalogů, poštovné za dobírky a známky, inzeráty po dva měsíce ve dvou periodikách) 3901,80 korun
* Příjem z prodaných katalogů 1100,00 korun
* Celková ztráta 3345,50 korun
Vložil tedy příslušný obnos do obálky - v předchozím dopise byl totiž ujištěn, že je zájem veliký a přednostně jsou uspokojováni ti, kteří platí hotově - a čekal. Přišlo mu několik katalogů, které obsahovaly seznamy různých prací, všemožnou výrobou počínaje a zprostředkovatelskými službami konče.
»Některé katalogy vypadaly dobře. Nabízela se v nich například výroba šperků, vánočních ozdob či balíčkování známek. Já jsem si vybral práci na počítači. Slibovala totiž až desetitisícové měsíční výdělky,« říká Pokorný. Kontakty na konkrétní zaměstnavatele v této zásilce chyběly. K mání byly za dalších osmdesát korun.
Pan Pokorný nelenil a zaslal poštou požadovanou sumu. Obálka na sebe nenechala dlouho čekat. Byl v ní seznam deseti možných zaměstnavatelů. Pro jistotu poslal požadavek na práci včetně ofrankované obálky všem. Ani následující odpovědi ho však neuspokojily. »Jediné, co dopisy obsahovaly, bylo ujištění, že nejde o podvod, ale legální šíření takzvaného freeware a shareware, a žádost o další stokorunu, prý na úhradu nezbytných manipulačních poplatků.
Zatnul jsem zuby a peníze poukázal na dvě adresy,« pokračuje Pokorný. Příští dopis mu otevřel oči nabídky konkrétní práce, kterou by vykonal a dostal za ni zaplaceno, se nedočká. Za svoji stokorunu totiž obdržel disketu a návod, jak se stát podvodníkem. »Disketu si musíte okopírovat, podat inzerát nabízející domácí práci a těm lidem, kteří o ni projeví zájem, ji stejným způsobem prodat. Protože je zájemců s počítači pořád hodně a poptávka není a dlouho nebude nasycena, určitě si vyděláte tímto způsobem i deset tisíc korun za měsíc,« stálo v dopise.
»Takto jsem do hry vstoupil já. Řekl jsem si, jak se do lesa volá, tak se z něj ozývá, chtěl jsem zjistit i druhou stranu mince,« uvádí Vlastislav Pokorný. Pronajal si poštovní schránku, zadal inzeráty, napsal původní nabídku a čekal. »Po uveřejnění inzerátů kupodivu přicházely dopisy s požadavky na zaslání základní nabídky, tak čtyři denně,« říká.
Během měsíce rozeslal asi sto odpovědí a mnul si ruce: »Když si polovina zájemců objedná katalogy, mám pět tisíc doma.« Hody se nekonaly. Katalogy zaplatilo jen pět lidí. O konkrétní nabídku zaměstnavatelů však už nikdo neměl zájem. Za tři měsíce tak přišel Vlastislav Pokorný přesně o 3345 korun a padesát haléřů.
Výhodná domácí práce přišla Vlastislava Pokorného draho
* Náklady na získání inzerované práce na počítači (obálky, známky a poplatky) 543,70 korun
* Náklady na vytvoření vlastní nabídky (pronájem poštovní schránky, výroba 200 kusů kopií základní nabídky a dvaceti katalogů, poštovné za dobírky a známky, inzeráty po dva měsíce ve dvou periodikách) 3901,80 korun
* Příjem z prodaných katalogů 1100,00 korun
* Celková ztráta 3345,50 korun
