A to včetně mnoha "poražených", kteří buď investovali do firem, jež dříve či později zkrachovaly, nebo vložili svou investici do některých z časem vytunelovaných fondů. Anebo promeškali zlaté časy pražské burzy z poloviny devadesátých let, které se jen tak nevrátí.
Na straně nejvyšších možných dosažených výnosů přitom figuruje zmíněná částka půl milionu korun. Dosáhl na ni ten, kdo v první vlně investoval ve vhodný okamžik celou kuponovou knížku do Elektráren Opatovice a získal až padesát firemních akcií. A když je prodal 14. března 1994, mohl si na svůj účet připsat 502 500 korun. Jen o necelých šest tisícovek nižší byl výdělek člověka, který získal maximálně možných 360 akcií ČKD Praha.
Nejlepší den pro prodej nastal 16. března 1997. Trefit přesně "soudný" den se podařilo jen málokterému investorovi, přesto je mnoho těch, kteří si z kuponové privatizace odnesli stovky tisíc korun. Paradoxně je mezi podniky, na nichž se dalo nejvíce vydělat, řada těch, které byly a jsou i dnes v potížích. "Vydělal ten, kdo investoval do firem, u nichž se nabízelo co nejvíce akcií," říká například ekonom ČSOB Josef Kovalovský.
To je příklad již zmíněného ČKD, ale třeba i Škody Plzeň nebo Zetoru Brno. Plzeňská Škodovka přitom byla v době první vlny kuponové privatizace před krachem, výroba stála a banky jí nechtěly půjčovat peníze. Na jednu kuponovou knížku v nejvhodnější okamžik připadalo 210 akcií a bylo velkou loterií, zda jde o dobrou investici.
Do firmy přišel Lubomír Soudek, dokázal získat bankovní úvěry a firmu rozhýbal. Kurz Škodovky začal růst a na několik měsíců překonal i tisícikorunovou nominální hodnotu.
Nejlepší čas na prodej byl předposlední únorový den roku 1997, kdy tržní cena akcie dosáhla 1380 korun. "Vím, že se tehdy říkalo, že za jednu kuponovou knížku ve Škodovce plzeňské je nová Škoda Felicia ze Škody Mladá Boleslav," říká mluvčí plzeňských strojíren Karel Samec. V nejlepší okamžik byl totiž výdělek 246 tisíc korun.
Ti, kdo neprodali, mají dnes v rukou bezcenné papíry. Původní Škoda Plzeň již neexistuje, když před několika týdny skončila v konkurzu. "Investiční poradce Škody tehdy zveřejnil prognózu, že cena akcií půjde až na 1600 korun na kus. Tak jsem čekal. Jenže podnik záhy vykázal první velkou ztrátu a akcie šly dolů. Prodal jsem část za 400 korun na kus a zbytek mám dodnes. Čekání už se nevyplatilo," říká akcionář Karel Silný.
Podobný byl i příběh podílníků ČKD nebo brněnského Zetoru. Mnoho dalších lidí pak vydělalo v době, kdy se v podnicích bojovalo mezi skupinami akcionářů o majority. To byl případ zejména distributorů elektřiny nebo uhelných společností.
Slušný výdělek mělo několik tisícovek lidí, kteří si ponechali akcie firem, jež vyplácejí velké dividendy. Nejlépe jsou na tom lidé, kteří v první vlně získali pět akcií likérky Stock. Dodnes na dividendách před zdaněním získali přes 25 tisíc korun. Štědrý je při výplatě dividend i kutnohorský Philip Morris.
Velmi rozdílné pocity mají z kuponové privatizace lidé, kteří své investiční body nebo celou kuponovou knížku vložili do privatizačních fondů. Nejlépe jsou na tom ti, kdo svěřili svou investici do fondů velkých finančních domů. Dnes se hodnota akcií či podílových listů těchto fondů nebo společností v přepočtu na jednu kuponovou knížku pohybuje v rozmezí sedmi a třiadvaceti tisíc korun.
U velkých fondů může nejvíce - 23 632 korun - dnes získat podílník Investičního fondu Kvanto z rodiny ČSOB. Okolo dvaceti tisíc korun se dnes pohybují ještě původní investice do fondu Spořitelní investiční společnosti nebo ŽB Trustu.
Mnohem hůře většinou dopadli lidé, kteří svěřili své knížky fondům, jež zakládali podnikatelé. Největší harvardské fondy vyplatily slíbený desetinásobek ceny kuponové knížky - tedy 10 350 korun - s ročním zpožděním. Ten, kdo si nechal podíl ve fondech, má však v rukou nejistou investici - po sérii policií prošetřovaných podezřelých transakcí není jisté, zda podílníci nějaké peníze ještě uvidí.
Symbol kuponové privatizace Viktor Kožený, díky jehož reklamě "jistota desetinásobku" se privatizace rozhýbala, je dnes v této souvislosti trestně stíhán. Zřejmě nejhůře dopadli podílníci vytunelovaných CS Fondů, kde manažeři vyměnili lukrativní akcie za bezcenné.
Podobně postupovali i šéfové řady dalších fondů. "My jsme do konce července dali 68 trestních oznámení v souvislosti s podnikání na kapitálovém trhu. Část se samozřejmě týká subjektů, které vznikly v rámci kuponové privatizace, čili například investičních fondů," říká mluvčí Komise pro cenné papíry Radka Procházková.
Podle ekonomů byla hlavním důvodem machinací nedostatečná právní kontrola kapitálových trhů.
Do kuponové privatizace bylo zařazeno celkem 1664 firem, první "federální" vlny se účastnilo 5,95 milionu lidí, druhé pak v Česku 6,16 milionu. Jako špatnou metodu, která nepřinesla kapitál do firem a neumožnila jejich kvalitní kontrolu, ji kritizovala většina mezinárodních institucí.
