(ilustrační snímek) | foto: PVK, Metro.cz

Z vodárenských společností letos odteklo do zahraničí 1,6 miliardy korun

  • 264
O 580 milionů méně než v roce 2016 si loni vyplatily zahraniční koncerny, které v Česku mají od obcí převážně v pronájmu vodovodní potrubí a vydělávají na tom, že dodávají občanům vodu a účtují od nich vodné a stočné.

Nejvíc peněz už tradičně šlo francouzské skupině Veolia, druhá nejvyšší dividenda odtekla do Španělska společnosti Aqualia Czech (283 milionů) a třetí do rakouské Energie AG Bohemia – necelých 140 milionů.

Loni na podzim se distribuce vody a její „vrácení do českých rukou“ stala tématem ve volbách do Sněmovny, zatím ale politici žádný zásadní krok v tomto směru neudělali. Pouze na severu Čech se 458 obcí a měst Ústeckého a Libereckého kraje dohodlo s Veolií, že od ní její 50procentní podíl v Severočeských vodovodech a kanalizacích vykoupí za dvě miliardy korun.

Vyhráno ale není, Veolia dál bude tím, kdo drží know-how a její lidé budou i nadále o provozování trubek rozhodovat a za své služby si od zmíněných krajů firma nechá platit.

Pokles dividend, které z vody odtékají do zahraničí, podle údajů z výročních zpráv nejvíc pocítila Veolia. Inkasovala o 490 milionů korun méně než rok předtím. Důvod je prostý: před rokem totiž byly její dividendy mimořádně vysoké díky štědré rekordní výplatě z firmy Severočeské vodovody a kanalizace (SčVAK).

Zisky vodárenských společností v Česku

V této firmě Veolia letos končí a tím i její příliv dividend. Na rozloučenou tak v roce 2016 dostala 750 milionů korun a loni již jen 201 milionů. Od roku 1994, kdy k privatizaci došlo, ze severních Čech získala zhruba 3,5 miliardy korun, dalších 1,94 miliardy dostane od měst a obcí za odprodej svého podílu.

Má to však háček. Firma na severu nekončí úplně, nově bude mít čtvrtinový podíl a nadpoloviční většinu v managementu v nově vytvořené firmě, která se vydělila ze společnosti SčVAK. Do ní přechází know-how a nejdůležitější zaměstnanci, nezbytní pro zajištění trubek v chodu. V původní firmě SčVAK, která nově patří celá tamním obcím, tak zůstává jen účetnictví a klientské centrum.

Veolii se tak v duchu hesla „česká voda do českých rukou“ sice obcím na severu Čech podařilo zčásti od dividend odstřihnout, ale bylo to poměrně drahé. A navíc koncern zůstává v regionu zaháčkovaný.

Voda na severu v rukou obcí? Bude to stát 2 miliardy a Veolia zůstane

Drahá údržba, ziskový provoz

Drtivá většina vodohospodářské infrastruktury v Česku (vodovodní potrubí, úpravny vod, odpadní trubky a čističky) – tedy 80 procent veškerého vodohospodářského majetku – je ve vlastnictví měst a obcí nebo jejich vodáren. Zároveň ale zhruba tři čtvrtiny z nich na základě dlouhodobých a opakovaně prodlužovaných smluv tuto infrastrukturu pronajímají koncernům, které pak inkasují od občanů peníze za distribuci vody.

Provozní společnosti, které spadají pod pět zahraničních koncernů, díky tomu loni vydělaly 1,86 miliardy korun, z toho šlo 1,57 miliardy jejich akcionářům v cizině. Investice do trubek a jejich oprav nicméně zůstávají na vlastnících. Je proto důležité, jak jsou nastaveny ceny pronájmů, z nichž se údržba potrubí platí.

Jen dva ze zahraničních koncernů trubky provozují a také vlastní, a měly by tedy do nich i investovat. Jednou z nich je španělská Aqualia Czech, která má v Severomoravských vodovodech a kanalizacích Ostrava téměř 99 procent. Druhou je rakouská Energie AG Bohemia, která ve Vodovodech a kanalizacích Beroun drží 59,2 procenta.

Podle předsedy Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR Františka Baráka, jde dnes do obnovy trubek devět až jedenáct miliard, ale mělo by to být až 20 miliard ročně. Peníze tedy vlastníkům chybějí. I proto si chtějí politici sáhnout na zisky, jichž koncerny dosahují za distribuci vody, a volají po reprivatizaci provozních vodohospodářských firem.

Ilustrační snímek

„Tam, kde koncernům smlouvy na provoz končí, by měla města převzít provoz do vlastních rukou a založit vlastní provozní společnost,“ říká. Existuje i několik případů, kde by podle něj mohl soud zrušit původní privatizační smlouvy z devadesátých let, které přivedly provoz vody do zahraničního vlastnictví.Podle makroekonoma Radka Novotného, spoluzakladatele Nadačního fondu Pravda o vodě, který se od roku 2002 zabývá zachováním správy vody v rukou městských vodáren, nemusí obce platit horentní sumy za to, aby z distribuce vody opět udělaly veřejnou službu namísto dnešního soukromého podnikání.

K tomu, že starostové a zastupitelé (převážně ODS, ČSSD, ale také lidovci a komunisté) tehdy souhlasili s prodejem provozní části svých vodáren, údajně došlo za podezřelých okolností. „Podané žaloby jsou v Kladně, ve Zlíně, v Prostějově, šlo by to i v Olomouci a také Praha má právní analýzu, na základě které by mohli žalobu podat,“ uvádí Novotný. Ve všech případech je přitom protistranou skupina Veolia.

Novotný teď na svém webu „pravdaovode.cz“ sbírá podpisy pod petici uvádějící deset kroků, které by měli politici udělat, aby správu vody převzaly obce a kraje, ale přitom to nevyšlo příliš draze. Jakmile jich bude mít 10 tisíc, chce petici předat českému parlamentu. Na stejném webu také zveřejňuje názory aktivních politiků a stran na hospodaření s vodou.