Nikdo ze sourozenců nebyl zaskočen. Na převzetí rodinné firmy se připravovali desítky let.
Jejich otec jim totiž vštěpoval, že komunistický režim jednou padne. Rodinnou tradici se tak nepodařilo zpřetrhat a firma Váhala a spol., s. r. o., pokračuje.
"Ačkoliv otci podnik znárodnili, přál si, aby měl nástupce. Proto dbal na to, abychom získali vzdělání v potravinářském oboru. Jako děti živnostníka jsme měli problémy s umístěním na školy, a tak jsme vzdělání získávali oklikou," vzpomíná zakladatelův syn Robert, který se svou sestrou Růženou nakonec vystudoval hotelovou školu.
 |
Jejich bratr Vlastislav zase získal vzdělání na Střední průmyslové škole technologie masa v Praze. "Otec chtěl, abychom byli připraveni, až se změní režim," dodávají bratři Robert a Vlastislav, kteří dnes se svými sourozenci společnost vedou.
Ve firmě pracují i jejich děti. "Myslím si, že to má hlavně výhody. Členové rodiny jsou více zainteresovaní na chodu společnosti, jsou aktivnější i spolehlivější," vysvětluje jeden z majitelů firmy, která má obrat 640 milionů ročně a zaměstnává dvě stovky lidí.
Začátky po roce 1989 nebyly snadné. Rodině sice vrátili budovu v Hustopečích, ale bez původních strojů. Zařízení a zásoby museli odkoupit od tehdejší Jednoty.
"Bratr tehdy vyráběl uzeniny a já jsem zajišťoval suroviny a pomáhal jsem s prodejem. Zpočátku jsme vyráběli přes tunu masných výrobků denně. Brzy nám ale byla stará výrobna malá. Proto jsme v roce 1996 postavili novou výrobnu na zelené louce, která již tehdy splňovala normy EU," vzpomíná Robert Váhala, který se opíral o zkušenosti svého otce.
"Otec nám vyprávěl, že řezníci se za první republiky nebavili o práci. Každý si nechával své nápady pro sebe. Zkušenost totiž ukázala, že i ten nejlepší kamarád mohl druhému vyfouknout kšeft. Takže se dá říci, že věci, které se dneska dějí, se děly odjakživa. Stejné problémy byly i s neplatiči. Někteří lidé brali od otce konzervy a potom mu nezaplatili. Firmy krachovaly i tenkrát," vzpomíná jednatel firmy.
