Proč jste odmítli povodňovou daň? Proč jste dali přednost této razantní a ukvapené daňové reformě, která se bude muset narychlo projednat ve stavu legislativní nouze?
Nejsou to žádné nové daňové návrhy. V podstatě jsme se jen dohodli, že urychlíme některé změny, s nimiž se počítalo v koaliční dohodě a v programovém prohlášení vlády. Jen až do povodní nebyl dán přesný časový harmonogram, odkdy se daně změní. Já jsem nebyl stoupencem povodňové daně, protože by sama o sobě přinesla náklady spojené s jejím výběrem a spravováním.
Z dlouhodobého hlediska by neřešila situaci veřejných rozpočtů. Změny daní, na nichž jsme se dohodli, nám v prvním roce umožní rychleji řešit problémy území poškozených povodněmi. Ve střednědobém pohledu si vytváříme určité nástupiště pro reformu veřejných rozpočtů.
Říkáte, že vybírat povodňovou daň by bylo složité. Mohla se však přidat k některé ze současných daní: k silniční dani nebo k dani z příjmu všech lidí. Nebyly povodně jen impulzem, abyste zahájili daňovou reformu?
Jedním z důvodů, proč měníme daně, je snaha ve střednědobém horizontu stabilizovat daňovou kvótu (podíl daní na HDP, ten klesá i kvůli šedé ekonomice a daňovým únikům - pozn red.) a současně si zajistit dostatečné zdroje na obnovu země po povodních. Nechtěli jsme dočasné opatření. Já jsem vnímal návrhy na povodňovou daň jako dočasné opatření. Možná by nám to vyřešilo problémy v příštích dvou letech, ale neřešila by potíže, které mají veřejné rozpočty.
Většina změn daní je v souladu s koaliční dohodou a vládním programem. Je tam však jedna výjimka: milionářská daň - zvýšení daně z příjmů lidem, kteří vydělají více než milion korun ročně. Tato daň postihne jednu skupinu lidí a stát z ní získá maximálně 200 až 300 milionů korun. Je to v rozporu s vládním programem, který slibuje pokles daní z příjmů. Proč se tento krok v daňové reformě objevil?
To je myšlenka, se kterou do debaty o změnách vstoupila ČSSD. My to máme ve svém volebním programu. Naším cílem je zvýšit progresi u daně z příjmu, a přiblížit se tak úrovni ve vyspělých zemích. Většina zemí OECD má ty sazby někde jinde než Česko. Zdaňování těch nejvyšších příjmových kategorií ve vyspělých zemích se pohybuje kolem 40 až 60 procent. Neříkám, že bychom měli mířit k těmto hodnotám, ale neměli bychom se od nich příliš lišit. Pak by to nebylo rozložené mezi lidmi spravedlivě.
Uznávám, že to byla myšlenka, která není ve vládním programu ani v koaliční dohodě. Vnesla ji tam sociální demokracie. Vyhověli jsme požadavkům našich koaličních partnerů a tento návrh byl časově omezen na tři roky. Snížila se i původně navrhovaná sazba z 37 na 35 procent. Tento krok vnímám jako solidaritu lidí s nejvyššími příjmy.
Tito lidé se budou snažit daním vyhnout. Daňoví poradci jim jistě řeknou, jaké části odměn se dají převést do mimoplatových výhod. Neobáváte se, že se z té daně nevyberou skoro žádné peníze?
Nemyslím si, že se lidé budou vyhýbat dani kvůli jejímu vzestupu o tři procenta. Určitě je od toho odradí i to časové omezení. Lidé se už dnes snaží hledat cesty, aby zaplatili co nejnižší daně. A není to argument proto, abychom daně zrušili a vůbec je nevybírali.
Tvrdíte, že v zemích EU je mezní daň z příjmu vyšší. Ve statistikách to tak skutečně vypadá. Objevuje se v nich jen daň a sociální a zdravotní pojištění placené zaměstnancem. V Česku většinu pojistného platí za zaměstnance firma a není to vidět na výplatnici ani v mezinárodních statistikách. Srovnání by pak vypadalo jinak. Suma, kterou zaplatí zaměstnanec státu je v evropských poměrech nadprůměrná ....
Máte pravdu. Pokud se budeme bavit o složené daňové kvótě, tedy o daních a povinných odvodech na zdravotní a sociální pojištění, pak musím říct, že Česká republika se pohybuje ve vyšším pásmu zdanění. Patří mezi evropské země, které mají tuto kvótu vyšší, než je průměr.
Člověk však vnímá celou sumu, kterou státu zaplatí. Moc neřeší, jestli se jedno jmenuje daň a druhé sociální pojištění. Jsme navíc jedinou zemí, kde je před lidmi část odvodů skrytá a nevidí ji na výplatní pásce.
Státu platíme více, než je evropský průměr ...
Máte pravdu. Pokud se bavíme o celkovém zatížení práce, to je v zemích jako USA, Velká Británie nebo Holandsko nižší. Ale existuje tam penzijní připojištění, které si platí zaměstnanec - byť dobrovolně.
Evropská unie upozorňuje, že je velmi nebezpečný velký rozdíl v nejvyšším zdanění fyzických osob a daní z příjmů firem. Poté, co u nás klesne daň firmám na 28 procent, bude tento rozdíl sedm procent. Firmy jsou tak motivovány propustit své dobře placené zaměstnance. Ti si založí firmu a nechají se najmout původním zaměstnavatelem. Všichni ušetří, stát prodělá ...
Já to riziko silně vnímám. Myslím, že tento argument se nedá nechat stranou. Pokud se podíváme na daně v zemích EU, tam se potýkají s podobnými problémy. Mezinárodní konkurence o přízeň zahraničních investorů tlačí dolů daně z příjmů firem. Všichni chtějí, aby u nich investovaly velké nadnárodní korporace. Proto velmi rychle snižují daně podnikům.
Neměli bychom zůstat stranou a musíme na celoevropský trend snižování podnikových daní reagovat. V Německu je daň pro firmy 38 procent a v rámci reformy se má dále snižovat, mezní daň z příjmu fyzických osob je 51 procent. Ty rozdíly jsou v řadě zemí.
Zvýšení daně z příjmu je omezeno na tři roky. Budete se snažit využít situace ke konci volebního období a pokusíte se toto zdanění prodloužit?
Zvýšení daní lidem s nejvyššími příjmy na 35 procent na dobu tří let je výsledkem složitého politického kompromisu. Domnívám se, že na toto volební období se už tato daň nebude měnit. Další diskuse se nejspíš odehraje až po dalších volbách.
Proč se zvyšují daně a povodňové škody se nezaplatí z privatizace Českého Telecomu? Kupec zaplatí státu 56 miliard korun. Proč se na řešení mimořádné situace nepoužijí mimořádné příjmy?
To je logická myšlenka, která napadne každého člověka. Fond národního majetku však má závazky: úhrady ekologických škod a příspěvky do fondu dopravy a bydlení, které musí z těchto peněz zaplatit. V příštím roce by mělo do fondu dopravy přijít 20 až 27 miliard korun právě z prodeje Českého Telecomu.
Je zřetelné, že z fondu dopravy se budou platit opravy silnic a infrastruktury. Na ekologické škody půjde zhruba osm miliard korun. Fond hradí také náklady související s očistou bank, hlavně Komerční banky, před jejich privatizací. Když spočítáme všechny tyto věci, zjistíme, že z privatizačních příjmů již mnoho nezbude.
Kupec za Telecom ještě nezaplatil. Dotáhne se privatizace do konce, nebo hrozí nějaké průtahy či problémy?
Já věřím, že k prodeji dojde. Smlouva by měla být podepsána do 31. října.
Priorty se však změnily. Nedají se některé výdaje Fondu národního majetku odložit a zaplatit raději obnovu země po povodni?
Teoreticky je to možné. Zároveň to znamená, že by si FNM musel vzít půjčku, aby uhradil závazky, které platit musí. Připomínám, že téměř polovinu výnosu z privatizace Telecomu dostane fond dopravy, který se podílí na obnově dopravní infrastruktury. A to je v této chvíli obnova silnic po povodni.
Alternativou ke zvýšení daní tedy není využití peněz z prodeje Českého Telecomu, ale vyšší zadlužení země. To byla mezní věc, která ovlivnila naše úvahy o tom, jak platit povodňové škody. Na jedné straně jsme tady měli schodek státního rozpočtu. A vláda se jasně rozhodla, že ho zvýšit nechce. Já si myslím, že ekonomicky je to dobré rozhodnutí.
Při vyjednáváních se uvažovalo i o odložení valorizace penzí a nemocenské. Tento návrh neprošel. Proč?
Návrhy, aby se nevalorizovaly důchody, byly spíše ojedinělé. Debata se tímto směrem nevydala. My se zvýšením důchodů ve státním rozpočtu na příští rok počítáme. V tuto chvíli se může odehrát pouze debata, jak vysoký vzestup důchodů bude. Pokud jde o vzestup nemocenské, debata směřuje k tomu, aby se příští rok nezvýšil strop pro nemocenskou (nejvyšší suma, kterou může člověk od státu dostat - pozn. red.). Počítáme rovněž s určitými reformami v platech ústavních činitelů a také v otázce jejich nemocenské.
Jakou reformu máte konkrétně na mysli?
V tuto chvíli je příležitost přerušit vazbu mezi růstem platů státních zaměstnanců a ústavních činitelů. Uvažujeme o zmrazení platů ústavních činitelů. Ten sedmiprocentní růst platů státních zaměstnanců by se tedy nevztahoval na ústavní činitele.
Plošné přídavky na děti, příspěvek na vzdělání, zvýšení rodičovského příspěvku. To jsou výdaje v řádu miliard korun. Předložíte ještě letos tyto zákony? Počítáte s těmito sliby v rozpočtu pro příští rok?
S těmito návrhy se při přípravě státního rozpočtu na příští rok nepočítalo už před povodněmi. Logicky se s nimi nepočítá ani v současné napjaté situaci. Já se domnívám, že v letech 2003 a 2004 bude potřeba směrovat státní peníze do obnovy země a investic, a sociální politika bude tedy spíše konzervativní.
