Teď už v Číně vyrábí statisíce síťovek a brzy chce výrazně zvednout výrobu. "Právě jednáme s nizozemskou firmou Ahold o dodávce deseti milionů tašek," říká Červinka.
Ahold je nadnárodní řetězec, který v Evropě provozuje supermarkety Albert. Zájem o síťovky je podle Červinky i v USA. U znovuzrození síťovky stála přitom náhoda.
"Jel jsem asi před rokem autem a lidé v rádiu odpovídali na anketní otázku: Co jim chybí z dřívější doby? Jedna z posluchaček si posteskla, že prý síťovka," říká podnikatel.
Jakmile dojel domů, volal mamince, zda má ještě nějakou síťovku z dřívějších dob. Po půlhodině hledání ji našla. I Jaroslava Červinková si posteskla, že jí při nákupech chybí taška, kterou snadno schová v dlani a přitom se do ní vejde spousta věcí.
Podnikatel už nepotřeboval další argumenty a začal jednat: ve Žďáru nad Sázavou, kde se tašky dříve vyráběly, našel na smetišti šest pletacích strojů. Ty mu opravil jejich někdejší údržbář Josef Janotka. Stroje odvezl do Číny a tam nyní dělníci české síťovky vyrábějí.
"Jsou tam velmi levní, ale také velmi pracovití," vysvětluje podnikatel důvod, proč má výrobní provozy v Číně.
Se získáním celosvětového patentu na síťovky neměl podnikatel Zdeněk Červinka nejmenší potíže: "Patentový úřad nám sdělil, že síťovka i její průmyslový vzor jsou autorsky volné, takže jsme ji jako patent přihlásili a můžeme ji teď vyrábět pouze my."
Na šesti pletacích strojích ze Žďáru nad Sázavou pracuje v Číně trvale jen sedm dělníků.
"Ostatní si podle velikosti zakázky najímáme. V jednu chvíli jich bylo až čtyři sta. To když jsme v Česku dostali šibeniční zakázku téměř na tři sta tisíc tašek," říká podnikatel Červinka.
Kvůli rostoucímu zájmu o síťovky si nyní bere úvěr na moderní pletací stroj s měsíční kapacitou 1,5 milionu tašek. Jen tak bude moci vyhovět nadnárodnímu obchodnímu řetězci Ahold, s nímž jedná o dodávce deseti milionů tašek
Návrat na výsluní
Skutečným vynálezcem síťovky je český podnikatel Vavřín Krčil (1895–1968). Lidé si jeho nákupní tašky rychle oblíbili kvůli skladnosti, lehkosti a nízké ceně. Krčilovi však podle všeho scházely v roce 1926 peníze, aby získal mezinárodní patent na svůj, v té době zcela převratný, autorský návrh.
Za pár let se proto české síťovky začaly vyrábět ve Švýcarsku či v Itálii a zaplavily celý svět. Sám Krčil je vyvážel do Kanady, Francie, Švýcarska, Německa, Rakouska i do zemí severní Afriky.
Oblíbené síťovky ustoupily nakonec igelitkám, které kupující dostávají zdarma. Ty síťové však neřekly poslední slovo: stamiliony tun vyhozených igelitek, které zamořují přírodu, takže jen u pobřeží Kalifornie plují vyhozené odpady o rozloze státu Texas, dávají síťovkám novou šanci.
Jen v Česku se v prodejnách Albert a Hypernova rozdá ročně 60 milionů igelitek. Jejich roční celosvětová produkce pak dosahuje 180 milionů tun. Pod narůstajícím tlakem ekologů se proto k síťovkám vracejí i světové obchodní řetězce.
Podle atestů, které si nechal Červinka vypracovat, nahradí jedna síťovka svou životností až 200 plastových tašek. V Česku je navíc připravena novela zákona o odpadech, podle něhož se igelitky už nebudou moci dávat v obchodech zdarma. Síťovka přijde na 30 korun, ale zákazníci si nestěžují.
