Demonstrací a stávek se v Plzni, Praze, Bohumíně, Kopřivnici, Vimperku, Svitavách a jiných městech zúčastnilo přes 30 tisíc lidí, převážně dělníků.
Měnová reforma byla přísně utajována. Zákon o ní přijalo Národní shromáždění 30. května 1953 a platit začala už od 1. června. V hotovosti si každý mohl vyměnit nejvýše 300 korun, a to v poměru 5:1. Další hotovost banky vyměňovaly v poměru 50:1.
Vklady se přepočítávaly různě, podle množství uložených peněz. Do 5000 korun v poměru 5:1, ale například nad padesát tisíc byly znehodnoceny poměrem 30:1. Bez náhrady byly zlikvidovány všechny pojistky včetně životních, státní dluhopisy a ostatní cenné papíry.
Mzdy, platy a důchody se přepočítávaly v poměru 5:1. Současně komunisti zrušili přídělový lístkový systém prodeje potravin a průmyslového zboží a zavedeny byly nové maloobchodní ceny.
Nákupní horečka
Jak bylo zvykem, o akci se s předstihem dozvěděli členové vedení KSČ a příslušníci bezpečnosti. Obyčejní lidé byli odkázáni na fámy a spekulace. Například náčelník Veřejné bezpečnosti (VB) ve Svitavách několik dní před reformou informoval vedení o nebývalém zájmu občanů o jakékoli zboží. Lidé skupovali úplně všechno.
|
Předseda vlády Viliam Široký vysvětlil důvody reformy slovy: "Existence nadbytečného množství oběživa v rukou obyvatelstva představuje neovladatelnou část kupní síly. Od nynějška bude kurz naší koruny pevně svázán se sovětským rublem, který jest nejpevnější měnou na světě!" Ačkoliv zájmem režimu bylo především postihnout bohaté neboli "buržoazii", patrně nejvíc reforma zasáhla zemědělce a živnostníky. Naopak komunistický stát se obohatil. Získal nejen úspory občanů, ale i výnosy jejich vázaných vkladů a životních pojistek. Celkový zisk překročil částku 14 miliard korun a pomohl umořit obrovský státní dluh a vytvořit i finanční rezervu. |
Bezpečnost se obávala reakce obyvatel a už dva dny před přijetím zákona se o chystaných opatřeních tajně radili náčelníci Státní bezpečnosti (StB) a VB. Mimo jiné zakázali prodej více než desetiprocentního alkoholu.
V samotný den reformy pak náměstek ministra Národní bezpečnosti Antonín Prchal krajským náčelníkům nařídil, aby "v případě protistátních provokací, demonstrací a shluků s nepřátelskými tendencemi ihned a rázně učinili potřebná opatření k jejich likvidaci".
Zápotocký: Měna je pevná
V mnoha městech, především tam, kde byly velké průmyslové podniky, však dělníci vyšli do ulic protestovat proti kroku, který je připravil o úspory. Rozhořčilo je také vystoupení prezidenta Antonína Zápotockého, který několik dní před reformou
tvrdil, že "naše měna je pevná a měnová reforma nebude".
Největší a nejostřejší byl protest v Plzni, kde přerostl v protivládní demonstraci. Na dvacet tisíc dělníků několika závodů Škodovky vyjádřilo nesouhlas s reformou na náměstí Republiky.
Demonstranti pronikli na radnici, odkud z oken vyhazovali busty a obrazy vládnoucích představitelů. Zmocnili se i místního rozhlasu. Vedení KSČ vyslalo do Plzně jednotky vojsk ministerstva národní bezpečnosti, lidových milicí a StB, které postupně "nastolily ve městě pořádek".
Následovalo vyhazování z práce, nucené vystěhovávání rodin z Plzně do pohraničí. Jak uvádějí historici v knize Velká peněžní loupež v Československu 1953 aneb 50:1, konalo se například v Plzni v době od 13. do 22.července 1953 čtrnáct vykonstruovaných procesů.
Tresty se pohybovaly v rozmezí od šesti do 14 let. Soudy odsoudily 331 lidí, z toho 48 žen. Celkem úřady zatkly a uvěznily 472 lidí.
 Výměna starých peněz za nové po měnové reformě v Československu v roce 1953. |
 Mistr Jaroslav Ludvík si 4. června 1953 ve výměnném středisku pražského závodu Tesla Hloubětín vyměnil u úřednice Jarmily Strejčkové staré peníze za novou měnu. |
 Mistr Jaroslav Ludvík (vpravo) a Adolf Vašák prohlížejí nové peníze, které 4. června 1953 ve výměnném středisku pražského závodu Tesla Hloubětín dostali za starou měnu. |
