Vyplývá to z detailních rozhovorů se dvěma desítkami personalistů menších a středních firem v Praze, které provedla agentura SC&C.
"Přetrvávají zažité stereotypy," říká Nina Bosničová z organizace Gender Studies, která dlouhodobě upozorňuje na rozdílné postavení žen a mužů ve společnosti a výzkum zadala.
Podle českých firem je luxus zabývat se tím, aby ženy nebo rodiče vůbec mohli skloubit pracovní život s osobním. "Firma není sociální ústav, stojí to peníze," říká jeden z personalistů.
Velké firmy si žen všímají více
Mnohá vylepšení však firmy nemusí nic stát a mohou se naopak vyplatit. "Třeba úprava pracovní doby není finančně náročná - jen organizačně - a velké firmy o tom už vědí," nabízí řešení Bosničová.
Ztratit zaměstnance jen proto, že si pořídil rodinu nebo řeší rodinné problémy, je podle ní zbytečné. Někdy stačí rozdělit práci jinak, nechat ženy na mateřské pracovat z domova, uvolnit pracovní dobu.
"U firem, které mají centrálu v zahraničí, se už flexibilní pracovní doba vesměs zaběhla. Jejich zahraniční centra je buď inspirují, nebo k tomu přímo tlačí. Získají loajalitu zaměstnanců a to znamená nižší náklady," říká.
Firmy pak méně často musí hledat nové lidi, nemusí se zdržovat s jejich zaučováním a trápit se odchodem expertů v době, kdy dobří zaměstnanci chybějí napříč mnoha odvětvími.
Advokátka Emília Popovičová dokonce pro Gender Studies zjišťovala, jestli si podnik v Česku může otevřít mateřskou školku pro děti zaměstnanců. Jde to.
"Jedním z největších problémů je zajistit stravování, ale jídlo se může dovážet. Školku pro děti svých zaměstnanců už má počítačová společnosti IBM v Česku i na Slovensku," řekla Popovičová.
Další možností, jak pomoci zaměstnancům, je objednání míst v blízkých školkách. "Tato investice se zaměstnavateli vrátí, umožní dřívější návrat do práce," míní Bosničová z Gender Studies.
Zástupci firem se shodují na tom, že ženy jsou v práci znevýhodněny při náboru, v platovém vyjednávání i v kariérním postupu. "Muži mohou dělat více přesčasů," zdůvodňuje to v anonymním průzkumu jeden z dotazovaných personalistů.
Miroslava Kroupová, personální manažerka pro zaměstnanecké odměny v Pivovarech Staropramen říká, že je často poznat vliv velkého vlastníka. "Když žena otěhotní, je to v mnoha menších firmách stále problém a zděšení, u nás zahraniční manažer reaguje nadšeně a gratuluje," říká.
O školky však u nich není zájem. "Měli jsme zamluvená místa v blízké školce, ale nikdo je nevyužil. Teď přemýšlíme o tom, nabídnout zaměstnancům částečnou úhradu hlídání dětí," dodává.
Ve Staropramenu je stále více žen než mužů. "Je to v mnoha odděleních 70 ku 30 nebo 60 ku 40. Možná překvapivé je, že máme mnoho žen v obchodě, v prodeji piva," říká personalistka.
Říká také, že firma zůstává ve spojení s matkami na mateřské dovolené. Buď dělají na dálku překlady, nebo přijdou na záskok. "Neztrácejí tak kontakt s firmou," zdůrazňuje.
Firma tak neztrácí čas s brigádníkem, kterého by musela zaučit, a neriskuje ani to, že by ve vysoce konkurenčním prostředí někdo vynesl ven nějaké firemní tajemství. Takový postup oceňují i náborci z personálních agentur. Rodiče ocení, když jim firma dá volnou ruku ve chvíli, kdy to potřebují, a zůstanou jí věrni.
První žena
Z průzkumu mezi firemními personalisty vyplynulo, že zásadní průlom v chování k ženám mívá proniknutí první ženy do typicky mužského kolektivu.
"Ten ženský prvek je trošku jiný i ve stejném postavení na pozici prodejce. Muži a ženy jsou jako prodejci rozdílní," uvedl personalista nebo personalistka v anonymním hloubkovém rozhovoru pro agenturu.
"Existuje klientela, která má raději ženy jako prodavačky. Dovedou se jinak chovat, vidí barvy, nemluví jen o technických věcech jako muži."
Chceme muže
Zaměstnanci organizace Gender Studies rovněž upozorňují na to, že mnohé firmy vůbec netuší, že překračují zákon o diskriminaci při podávání inzerátu nebo při otázkách na děti při přijímacích pohovorech.
Organizace upozorňuje i na to, že pozadu ve vnímání rodičů a jejich vyrovnávání se s pracovním životem je i státní správa. Možnost přijít do práce v určitém dvou- nebo tříhodinovém rozmezí - takzvaná klouzavá pracovní doba - je tam stále nepředstavitelná. Úřadům by se proto společnost Gender Studies chtěla věnovat v některém z dalších výzkumů.
