Jaká byla vaše první reakce na myšlenku, že byste měl jít pracovat do tabákové firmy?
V té době jsem si uvědomoval, že mám práci na celý život - dělal jsem pro britskou vládu - a to je doživotní služba, a pak penze. Takže totální bezpečí. A najednou jsem měl možnost pracovat pro tabákovou firmu, která měla v té době pověst "najmi a vyhoď," takže žádné bezpečí, ale zase platili daleko víc peněz. No a já jsem se rozhodl, že vezmu vyšší plat a větší riziko. Začal jsem v Dubaji v roce 1973. Byl jsem první člověk firmy Philip Morris v celé té oblasti, a byla to taková show pro jednoho muže. Pracoval jsem ze svého bytu, ani jsem neměl sekretářku. Moc se mi to líbilo, měl jsem neuvěřitelnou svobodu, dělal jsem si, co jsem chtěl. Můj přímý nadřízený seděl nejdřív v Athénách, pak až ve Švýcarsku. Potom jsem měl na starosti marketing pro celý Střední východ a Afriku. Pak jsem šel zpátky na Střední východ do Bahrajnu a opět zpátky do Švýcarska. A v polovině 1994 jsem dorazil do Prahy.
Tehdy už Philip Morris vlastnil Tabák, že?
Ano, koupil jej v roce 1992. Tehdy tady už jeden šéf byl, skvělý člověk. A mě sem poslali, abychom naše podnikání zlepšili díky mým zkušenostem, které jsem nasbíral za všechny ty roky.
Jak jste reagoval, když vás přeložili do Prahy?
Byl jsem nadšen. Být v této zemi je dar. Jídlo tady sice tehdy mělo hodně co dohánět ve srovnání se Středním východem, ale teď po osmi letech už se to o moc zlepšilo. A dnes můžu jíst v Praze skoro tak dobře jako v jiném hlavním městě.
Jste tu osm let. Co jste změnil? Třeba cigarety vypadají skoro stejně.
Opravdu? Chcete vidět to staré balení? (Vytáhne ze skříně starou krabičku měkkých peter.) To jsme museli změnit, protože místní značky jsou důležité. A s třemi hlavními českými značkami - Petra, Sparta a Start - bylo hodně práce. A kvalitu jsme museli zlepšit. Bylo třeba modernizovat zařízení, protože budovy a balírny byly ve špatném stavu. Něco jsme museli i zavřít, jako například továrnu v Novém Jičíně. To proto, že jsme přestali vyvážet do zemí bývalého Sovětského svazu poté, co tam vyrostla továrna. A Kutná Hora byla vlastně takovou investicí na hnědé louce. Zelená louka je, když investujete poprvé; hnědá, když investujete do už existující výroby a přestavíte ji.
Museli jste za tu dobu hodně propouštět?
To sice ano, ale spíš šlo o změny. Továrny byly nejdřív strašně přezaměstnané. Ale jak se snižoval počet lidí ve výrobě, narůstal v prodeji a v marketingu. Takže mezi lety 1992 a 1999 se to skoro nezměnilo, teď máme 1500 lidí v Česku a na Slovensku 260.
Jaká je teď vaše pracovní náplň?
Musím se starat o to, aby náš byznys rostl. Máme osmdesátiprocentní podíl na trhu, a to se za tu dobu, co jsem tady, moc nezměnilo. To možná zní jako nic, ale udržet si takový podíl a čelit konkurenci byla docela dřina a považuji to za slušný úspěch. I to, že jsme udrželi tři místní značky. Před deseti lety jsme si mysleli, že je mezinárodní značky úplně vytlačí, ale k mému překvapení se to nestalo. Jen na začátku Marlbora a další značky narostly, ale pak vše postupně našlo přirozenou rovnováhu. Loajalita Čechů k domácí značce je výjimečná.
Kouří Češi více, nebo méně?
Myslím, že to pomaličku klesá.
Co s tím budete dělat?
Udržovat růst můžeme třemi způsoby: buď zvýšit prodej, nebo navýšit ceny, případně snížit náklady. Nebo kombinací.
Ale ceny cigaret budou růst, protože porostou daně. Jak to řešíte?
Česká republika se musí dostat na úroveň spotřební daně v Evropské unii, tomu se nedá vyhnout. Takže daně musí do roku 2008 jít nahoru, ať se nám to líbí, nebo ne.
Jak se dohadujete o cenách s vládou?
Říkáme jim náš názor na věc. Třeba plán na zvýšení daně na rok 2003 je odrazem naší dohody s vládou. Ale celý přechod na úroveň Evropské unie je dost komplikovaným procesem. Naším cílem je dosáhnout co nejplynulejšího přechodu na úroveň roku 2008. A to bylo základem návrhu ministerstva financí.
Změnily povodně původní návrh?
Ne. Česko udělalo první krok ke sjednocení daní v červenci 2000, když přešlo ze systému fixovaných daní na systém kombinované daně podle unie. A co se stane v roce 2003, bude jenom vývoj podle tohoto systému. Změna by se stala, ať už by byly povodně, nebo ne.
Karlovarský festival bychom sponzorovat mohli. Je to reklama firmy, ne cigaret
Jak se vám daří zařídit, že už několikrát neuspěl návrh na zpřísnění tabákové reklamy? To máte tak dobré lobbisty?
Jak na to nejlíp odpovědět? Podporujeme rozumnou reklamu, která se snaží, aby cigaretovým reklamám byli vystaveni mladiství - neboli ti mladší 18 let - co nejméně. Ale my to vlastně nemáme na starosti, prochází to kolečkem ministerstev. Co se týče nejnovějšího návrhu, ten zakazuje tabákovou reklamu na billboardech ve vzdálenosti 300 metrů od škol. A to odpovídá našemu pohledu na věc.
Ale mě zajímá, jak děláte to, že i přísný návrh zákona omezujícího tabákovou reklamu nakonec vždycky skončí buď v koši, nebo není zdaleka tak přísný?
Stejně jako v otázce spotřebních daní se snažíme už od počátku o věci jednat s jednotlivými ministry. Ale život je život a politika je politika, a různí lidé zastupují různé zájmy. A často to není jenom otázka toho, co je obsahem zákona.
Ale platíte si lobbisty, ne?
Ano, ale v tomto případě - mluvíme o reklamě - jsme se tomu nebránili. Mohli jsme sami předložit něco, co by bylo ještě přísnější.
A jak si to tedy vysvětlujete? Je to tím, že mezi poslanci a senátory je tolik kuřáků?
Nevím. Je to otázka názorů lidí.
Co vás teď v tomto směru čeká?
Původně existovaly dva návrhy. Jeden dala vláda; vstoupil v platnost 1. června a kromě jiného zahrnuje i zákaz tabákové reklamy do 300 metrů od škol. A pak existoval další návrh, což byla soukromá iniciativa jednoho poslance. Ale ten byl odmítnut. Co se děje teď, je, že stejný poslanec znovu připravil stejný návrh, a ten by se měl projednávat na nejbližším zasedání.
Kdyby tento návrh, který zásadně omezuje tabákovou reklamu, byl přijat, jak by vás to ovlivnilo?
Obsahem toho návrhu je zakázat od roku 2004 veškerou formu tabákové reklamy s výjimkou míst, kde se cigarety prodávají, tedy v obchodech. Ale tehdy už by měla Česká republika být členem Evropské unie, a evropské zákony v té době už mohou být jiné než teď. A ty dva zákony se možná nebudou moc lišit.
Ale teď je unie přísnější, ne?
Existuje direktiva EU, ale záleží na jednotlivých členských zemích, jak ji uplatní. A ty jedou různě rychle.
Kdyby byl schválen ten přísnější návrh, jakou reklamu byste ještě pořád mohli dělat?
Do roku 2004 bychom mohli všechno, co děláme teď. A potom bychom mohli inzerovat jenom v místech prodeje.
Takže byste už nemohli sponzorovat karlovarský filmový festival?
To bychom mohli, protože to je sponzoring ve jménu firmy, a ne značky cigaret.
Ale to je trošku finta z vaší strany, ne?
Ne. Věříme, že jako společnost bychom měli mít možnost takové věci sponzorovat. Ale uvědomuji si, že je to sporné.
A co ty různé sportovní akce, které organizujete pod hlavičkou Marlboro?
Těm bude konec. Proto si myslíme, že ten návrh na omezení tabákové reklamy je moc přísný. Protože existuje spousta časopisů a novin, u kterých je více méně jasné, že mají dospělé čtenáře. A to je typ reklamy, kterou bychom si rádi nechali - ale i o ni bychom podle tohoto návrhu měli přijít. Uvidíme, zákon má přijít na pořad na podzim.
Na hospodaření s vlastními penězi jsem nemehlo
Jakou máte pracovní dobu?
Jsem v kanceláři asi o půl deváté. Máme systém, kterému se říká flexi time, což je pružná pracovní doba umožňující, že některý den mohou lidé přijít podle svého výběru. Ale já jej moc nevyužívám. Přijdu vždy v půl deváté, pracuji nonstop, pak si dám na oběd sendvič - nechodím na obědy s výjimkou pracovních. V půl sedmé už jsem unaven, takže jdu domů a užívám si večera.
Trávíte čas s jinými šéfy?
Začal jsem s golfem, takže jeho prostřednictvím ano. Mám problém se zrakem, špatně vidím na pohybující se míček, tenis moc nemůžu.
Kolik vyděláváte?
Vím, že se na to ptáte často, takže rovnou řeknu no comment.
Ale vy pracujete pro veřejně obchodovatelnou firmu a jejich šéfové to v zahraničí zveřejňují.
Najdete to v naší výroční zprávě. Je to odměna pro osm lidí. (Podle výroční zprávy dostali řídící pracovníci celkem šedesát milionů korun).
Vlastníte nějaké akcie Philip Morris?
Nemám akcie, ale opce na nákup akcií. A ne v české firmě, ale v mateřské.
A jak se jim daří?
No, teď stojí jedna akcie asi 46, 47, a za posledních dvanáct měsíců stála i 42 a nejvíc 57 dolarů. Takže se to tak nějak hýbe uprostřed. Na vrcholu byly v březnu.
Jste velkým investorem na burze? Dáváte tam svoje vlastní peníze?
Ne, nemyslím, že je to moc bezpečné.
A co tedy děláte se svými penězi?
Dávám je do bezpečných věcí. Ale nejsem moc dobrý, co se týče správy vlastních peněz. Jsem v tom úplně na houby. Takže vždy, když dělám něco hodně riskantního...
Jako třeba?
Kdysi před spoustou let jsem zkusil zlato. Tehdy stálo asi osm set dolarů za unci. A pak kleslo asi na 250. Já jsem nakupoval za 750 a prvních pár měsíců jsem byl strašně šťastný, protože šlo zase na osm set. Ale pak kleslo skoro na nulu, takže mi došlo, že jsem na tyhle věci opravdu dost nemehlo. Takže teď raději investuji peníze do dluhopisů.
Máte firemní letadlo?
Já ne. Ale mateřská firma je má.
Dokázal bych přestat kouřit, ale mě to baví
Kouřil už jste v 1972, když vám nabídli práci ve Philip Morris?
Jo.
Kolik vám bylo, když jste si poprvé zapálil?
To bylo někdy ve škole. Už nevím, ale asi mi bylo 15 nebo 16.
A nebylo to Marlboro?
Ne, bylo to něco jiného.
Kde to bylo, na školním záchodku?
No jasně.
Chytili vás?
Nikdy.
Kolik vlastně vykouříte? Vidím, že dneska už máte v popelníku několik špačků...
Víc, než bych měl. Ale kolik, to neřeknu.
Už jste někdy chtěl přestat?
Už jsem dvakrát přestal.
A co se stalo?
No, jenom jsem si dokázal, že přestat umím, a pak jsem zase znova začal. Pokaždé to trvalo asi tři měsíce. Baví mě totiž kouřit, takže jsem se rozhodl, že zase začnu.
Kouříte také české cigarety?
Jasně. Ale moje značka je Marlboro Light.
Věříte teoriím, že lehké cigarety ve skutečnosti škodí zdraví daleko více, protože ten, kdo je kouří, má tendenci je hlouběji vdechovat?
Všechno záleží na tom, jak kouříte. Ale v zásadě platí, že bezpečné kouření neexistuje.
Jak je to s kouřením, když máte velké schůze manažerů Philip Morris? Je celá místnost zakouřená?
No, odhaduji, že mezi vrcholovým managementem firmy je asi tak třicet až čtyřicet procent kuřáků.
Může se v pražském sídle vaší firmy kouřit?
Jednou z výhod naší nové kanceláře je, že to jsou propojené klimatizované jednotky vždy pro dva lidi. Takový byl také náš požadavek. Umožňuje nám to vytvořit prostředí, v němž dáváme lidem svobodu volby: vedle sebe sedí vždy buď dva kuřáci, nebo nekuřáci. My tomu říkáme modelové kuřácké prostředí: všichni mají možnost volby, a zároveň se navzájem neomezují.
Nebojíte se, že americká vlna zakazování kouření na pracovištích - ale i v barech a hospodách - jednou dorazí i do Čech?
Chceme najít řešení, které uspokojí všechny. Nám se líbí, když kuřáci mají možnost kouřit. Ale zároveň se nám líbí, když existuje prostředí umožňující lidem, aby si vybrali. To podporujeme. Ale takových míst zatím v Praze moc není. Samozřejmě bychom chtěli, aby jich bylo víc.
***
Ian Ferguson
55 let, Velká Británie
* Po několika letech strávených v britské diplomatické službě pracuje v americkém tabákovém gigantu Philip Morris.
* Od roku 1994 šéfuje české pobočce Philip Morris, která už v roce 1992 koupila Tabák v privatizaci.
* V prvním pololetí česká pobočka firmy vytvořila zisk 1,78 miliardy korun, což představuje pětiprocentní růst ve srovnání se stejným obdobím loňského roku. Tržby však klesly na 6,07 miliardy korun oproti loňským 6,54 miliardy korun.
* Ferguson mluví anglicky, francouzsky, německy a špatně česky (podle svých slov zvládne i krátký projev v češtině.
* Se svou druhou manželkou bydlí v domě v pražském Braníku.
* Je kuřák, i když už se mu dvakrát podařilo přestat. Učí se také hrát golf, protože jeho zrak mu nedovoluje sporty s rychleji se pohybujícím míčkem.
V té době jsem si uvědomoval, že mám práci na celý život - dělal jsem pro britskou vládu - a to je doživotní služba, a pak penze. Takže totální bezpečí. A najednou jsem měl možnost pracovat pro tabákovou firmu, která měla v té době pověst "najmi a vyhoď," takže žádné bezpečí, ale zase platili daleko víc peněz. No a já jsem se rozhodl, že vezmu vyšší plat a větší riziko. Začal jsem v Dubaji v roce 1973. Byl jsem první člověk firmy Philip Morris v celé té oblasti, a byla to taková show pro jednoho muže. Pracoval jsem ze svého bytu, ani jsem neměl sekretářku. Moc se mi to líbilo, měl jsem neuvěřitelnou svobodu, dělal jsem si, co jsem chtěl. Můj přímý nadřízený seděl nejdřív v Athénách, pak až ve Švýcarsku. Potom jsem měl na starosti marketing pro celý Střední východ a Afriku. Pak jsem šel zpátky na Střední východ do Bahrajnu a opět zpátky do Švýcarska. A v polovině 1994 jsem dorazil do Prahy.
Tehdy už Philip Morris vlastnil Tabák, že?
Ano, koupil jej v roce 1992. Tehdy tady už jeden šéf byl, skvělý člověk. A mě sem poslali, abychom naše podnikání zlepšili díky mým zkušenostem, které jsem nasbíral za všechny ty roky.
Jak jste reagoval, když vás přeložili do Prahy?
Byl jsem nadšen. Být v této zemi je dar. Jídlo tady sice tehdy mělo hodně co dohánět ve srovnání se Středním východem, ale teď po osmi letech už se to o moc zlepšilo. A dnes můžu jíst v Praze skoro tak dobře jako v jiném hlavním městě.
Jste tu osm let. Co jste změnil? Třeba cigarety vypadají skoro stejně.
Opravdu? Chcete vidět to staré balení? (Vytáhne ze skříně starou krabičku měkkých peter.) To jsme museli změnit, protože místní značky jsou důležité. A s třemi hlavními českými značkami - Petra, Sparta a Start - bylo hodně práce. A kvalitu jsme museli zlepšit. Bylo třeba modernizovat zařízení, protože budovy a balírny byly ve špatném stavu. Něco jsme museli i zavřít, jako například továrnu v Novém Jičíně. To proto, že jsme přestali vyvážet do zemí bývalého Sovětského svazu poté, co tam vyrostla továrna. A Kutná Hora byla vlastně takovou investicí na hnědé louce. Zelená louka je, když investujete poprvé; hnědá, když investujete do už existující výroby a přestavíte ji.
Museli jste za tu dobu hodně propouštět?
To sice ano, ale spíš šlo o změny. Továrny byly nejdřív strašně přezaměstnané. Ale jak se snižoval počet lidí ve výrobě, narůstal v prodeji a v marketingu. Takže mezi lety 1992 a 1999 se to skoro nezměnilo, teď máme 1500 lidí v Česku a na Slovensku 260.
Jaká je teď vaše pracovní náplň?
Musím se starat o to, aby náš byznys rostl. Máme osmdesátiprocentní podíl na trhu, a to se za tu dobu, co jsem tady, moc nezměnilo. To možná zní jako nic, ale udržet si takový podíl a čelit konkurenci byla docela dřina a považuji to za slušný úspěch. I to, že jsme udrželi tři místní značky. Před deseti lety jsme si mysleli, že je mezinárodní značky úplně vytlačí, ale k mému překvapení se to nestalo. Jen na začátku Marlbora a další značky narostly, ale pak vše postupně našlo přirozenou rovnováhu. Loajalita Čechů k domácí značce je výjimečná.
Kouří Češi více, nebo méně?
Myslím, že to pomaličku klesá.
Co s tím budete dělat?
Udržovat růst můžeme třemi způsoby: buď zvýšit prodej, nebo navýšit ceny, případně snížit náklady. Nebo kombinací.
Ale ceny cigaret budou růst, protože porostou daně. Jak to řešíte?
Česká republika se musí dostat na úroveň spotřební daně v Evropské unii, tomu se nedá vyhnout. Takže daně musí do roku 2008 jít nahoru, ať se nám to líbí, nebo ne.
Jak se dohadujete o cenách s vládou?
Říkáme jim náš názor na věc. Třeba plán na zvýšení daně na rok 2003 je odrazem naší dohody s vládou. Ale celý přechod na úroveň Evropské unie je dost komplikovaným procesem. Naším cílem je dosáhnout co nejplynulejšího přechodu na úroveň roku 2008. A to bylo základem návrhu ministerstva financí.
Změnily povodně původní návrh?
Ne. Česko udělalo první krok ke sjednocení daní v červenci 2000, když přešlo ze systému fixovaných daní na systém kombinované daně podle unie. A co se stane v roce 2003, bude jenom vývoj podle tohoto systému. Změna by se stala, ať už by byly povodně, nebo ne.
Karlovarský festival bychom sponzorovat mohli. Je to reklama firmy, ne cigaret
Jak se vám daří zařídit, že už několikrát neuspěl návrh na zpřísnění tabákové reklamy? To máte tak dobré lobbisty?
Jak na to nejlíp odpovědět? Podporujeme rozumnou reklamu, která se snaží, aby cigaretovým reklamám byli vystaveni mladiství - neboli ti mladší 18 let - co nejméně. Ale my to vlastně nemáme na starosti, prochází to kolečkem ministerstev. Co se týče nejnovějšího návrhu, ten zakazuje tabákovou reklamu na billboardech ve vzdálenosti 300 metrů od škol. A to odpovídá našemu pohledu na věc.
Ale mě zajímá, jak děláte to, že i přísný návrh zákona omezujícího tabákovou reklamu nakonec vždycky skončí buď v koši, nebo není zdaleka tak přísný?
Stejně jako v otázce spotřebních daní se snažíme už od počátku o věci jednat s jednotlivými ministry. Ale život je život a politika je politika, a různí lidé zastupují různé zájmy. A často to není jenom otázka toho, co je obsahem zákona.
Ale platíte si lobbisty, ne?
Ano, ale v tomto případě - mluvíme o reklamě - jsme se tomu nebránili. Mohli jsme sami předložit něco, co by bylo ještě přísnější.
A jak si to tedy vysvětlujete? Je to tím, že mezi poslanci a senátory je tolik kuřáků?
Nevím. Je to otázka názorů lidí.
Co vás teď v tomto směru čeká?
Původně existovaly dva návrhy. Jeden dala vláda; vstoupil v platnost 1. června a kromě jiného zahrnuje i zákaz tabákové reklamy do 300 metrů od škol. A pak existoval další návrh, což byla soukromá iniciativa jednoho poslance. Ale ten byl odmítnut. Co se děje teď, je, že stejný poslanec znovu připravil stejný návrh, a ten by se měl projednávat na nejbližším zasedání.
Kdyby tento návrh, který zásadně omezuje tabákovou reklamu, byl přijat, jak by vás to ovlivnilo?
Obsahem toho návrhu je zakázat od roku 2004 veškerou formu tabákové reklamy s výjimkou míst, kde se cigarety prodávají, tedy v obchodech. Ale tehdy už by měla Česká republika být členem Evropské unie, a evropské zákony v té době už mohou být jiné než teď. A ty dva zákony se možná nebudou moc lišit.
Ale teď je unie přísnější, ne?
Existuje direktiva EU, ale záleží na jednotlivých členských zemích, jak ji uplatní. A ty jedou různě rychle.
Kdyby byl schválen ten přísnější návrh, jakou reklamu byste ještě pořád mohli dělat?
Do roku 2004 bychom mohli všechno, co děláme teď. A potom bychom mohli inzerovat jenom v místech prodeje.
Takže byste už nemohli sponzorovat karlovarský filmový festival?
To bychom mohli, protože to je sponzoring ve jménu firmy, a ne značky cigaret.
Ale to je trošku finta z vaší strany, ne?
Ne. Věříme, že jako společnost bychom měli mít možnost takové věci sponzorovat. Ale uvědomuji si, že je to sporné.
A co ty různé sportovní akce, které organizujete pod hlavičkou Marlboro?
Těm bude konec. Proto si myslíme, že ten návrh na omezení tabákové reklamy je moc přísný. Protože existuje spousta časopisů a novin, u kterých je více méně jasné, že mají dospělé čtenáře. A to je typ reklamy, kterou bychom si rádi nechali - ale i o ni bychom podle tohoto návrhu měli přijít. Uvidíme, zákon má přijít na pořad na podzim.
Na hospodaření s vlastními penězi jsem nemehlo
Jakou máte pracovní dobu?
Jsem v kanceláři asi o půl deváté. Máme systém, kterému se říká flexi time, což je pružná pracovní doba umožňující, že některý den mohou lidé přijít podle svého výběru. Ale já jej moc nevyužívám. Přijdu vždy v půl deváté, pracuji nonstop, pak si dám na oběd sendvič - nechodím na obědy s výjimkou pracovních. V půl sedmé už jsem unaven, takže jdu domů a užívám si večera.
Trávíte čas s jinými šéfy?
Začal jsem s golfem, takže jeho prostřednictvím ano. Mám problém se zrakem, špatně vidím na pohybující se míček, tenis moc nemůžu.
Kolik vyděláváte?
Vím, že se na to ptáte často, takže rovnou řeknu no comment.
Ale vy pracujete pro veřejně obchodovatelnou firmu a jejich šéfové to v zahraničí zveřejňují.
Najdete to v naší výroční zprávě. Je to odměna pro osm lidí. (Podle výroční zprávy dostali řídící pracovníci celkem šedesát milionů korun).
Vlastníte nějaké akcie Philip Morris?
Nemám akcie, ale opce na nákup akcií. A ne v české firmě, ale v mateřské.
A jak se jim daří?
No, teď stojí jedna akcie asi 46, 47, a za posledních dvanáct měsíců stála i 42 a nejvíc 57 dolarů. Takže se to tak nějak hýbe uprostřed. Na vrcholu byly v březnu.
Jste velkým investorem na burze? Dáváte tam svoje vlastní peníze?
Ne, nemyslím, že je to moc bezpečné.
A co tedy děláte se svými penězi?
Dávám je do bezpečných věcí. Ale nejsem moc dobrý, co se týče správy vlastních peněz. Jsem v tom úplně na houby. Takže vždy, když dělám něco hodně riskantního...
Jako třeba?
Kdysi před spoustou let jsem zkusil zlato. Tehdy stálo asi osm set dolarů za unci. A pak kleslo asi na 250. Já jsem nakupoval za 750 a prvních pár měsíců jsem byl strašně šťastný, protože šlo zase na osm set. Ale pak kleslo skoro na nulu, takže mi došlo, že jsem na tyhle věci opravdu dost nemehlo. Takže teď raději investuji peníze do dluhopisů.
Máte firemní letadlo?
Já ne. Ale mateřská firma je má.
Dokázal bych přestat kouřit, ale mě to baví
Kouřil už jste v 1972, když vám nabídli práci ve Philip Morris?
Jo.
Kolik vám bylo, když jste si poprvé zapálil?
To bylo někdy ve škole. Už nevím, ale asi mi bylo 15 nebo 16.
A nebylo to Marlboro?
Ne, bylo to něco jiného.
Kde to bylo, na školním záchodku?
No jasně.
Chytili vás?
Nikdy.
Kolik vlastně vykouříte? Vidím, že dneska už máte v popelníku několik špačků...
Víc, než bych měl. Ale kolik, to neřeknu.
Už jste někdy chtěl přestat?
Už jsem dvakrát přestal.
A co se stalo?
No, jenom jsem si dokázal, že přestat umím, a pak jsem zase znova začal. Pokaždé to trvalo asi tři měsíce. Baví mě totiž kouřit, takže jsem se rozhodl, že zase začnu.
Kouříte také české cigarety?
Jasně. Ale moje značka je Marlboro Light.
Věříte teoriím, že lehké cigarety ve skutečnosti škodí zdraví daleko více, protože ten, kdo je kouří, má tendenci je hlouběji vdechovat?
Všechno záleží na tom, jak kouříte. Ale v zásadě platí, že bezpečné kouření neexistuje.
Jak je to s kouřením, když máte velké schůze manažerů Philip Morris? Je celá místnost zakouřená?
No, odhaduji, že mezi vrcholovým managementem firmy je asi tak třicet až čtyřicet procent kuřáků.
Může se v pražském sídle vaší firmy kouřit?
Jednou z výhod naší nové kanceláře je, že to jsou propojené klimatizované jednotky vždy pro dva lidi. Takový byl také náš požadavek. Umožňuje nám to vytvořit prostředí, v němž dáváme lidem svobodu volby: vedle sebe sedí vždy buď dva kuřáci, nebo nekuřáci. My tomu říkáme modelové kuřácké prostředí: všichni mají možnost volby, a zároveň se navzájem neomezují.
Nebojíte se, že americká vlna zakazování kouření na pracovištích - ale i v barech a hospodách - jednou dorazí i do Čech?
Chceme najít řešení, které uspokojí všechny. Nám se líbí, když kuřáci mají možnost kouřit. Ale zároveň se nám líbí, když existuje prostředí umožňující lidem, aby si vybrali. To podporujeme. Ale takových míst zatím v Praze moc není. Samozřejmě bychom chtěli, aby jich bylo víc.
***
Ian Ferguson
55 let, Velká Británie
* Po několika letech strávených v britské diplomatické službě pracuje v americkém tabákovém gigantu Philip Morris.
* Od roku 1994 šéfuje české pobočce Philip Morris, která už v roce 1992 koupila Tabák v privatizaci.
* V prvním pololetí česká pobočka firmy vytvořila zisk 1,78 miliardy korun, což představuje pětiprocentní růst ve srovnání se stejným obdobím loňského roku. Tržby však klesly na 6,07 miliardy korun oproti loňským 6,54 miliardy korun.
* Ferguson mluví anglicky, francouzsky, německy a špatně česky (podle svých slov zvládne i krátký projev v češtině.
* Se svou druhou manželkou bydlí v domě v pražském Braníku.
* Je kuřák, i když už se mu dvakrát podařilo přestat. Učí se také hrát golf, protože jeho zrak mu nedovoluje sporty s rychleji se pohybujícím míčkem.
