Josef Šťáva ve dvaceti emigroval do Švýcarska.

Josef Šťáva ve dvaceti emigroval do Švýcarska. | foto: ČTK

Josef Šťáva: Muž, který vyhrál spor o devět miliard

  • 28
Podnikatel Josef Šťáva je člověk, na kterého prší nejrůznější aféry. Ale stékají po něm, aniž ho zasáhnou. Jako by měl proti nim zvláštní pláštěnku. Jeho firmě Diag Human by měl nyní stát vyplatit za prohranou arbitráž téměř devět miliard korun.

Na jeho adresu kdysi pronesl premiér Jiří Paroubek, že je to "mezinárodní dobrodruh". To sedí.

Šťávův životopis by totiž mohl být předlohou pořádně napínavého filmu. A byl by to trhák, v němž nechybí útěk, srdceryvné lidské příběhy, láska, mrtví lidé, obchody se zbraněmi a s krevní plazmou, honosný zámek, tajné služby, vysoká mezinárodní politika, únos a rukojmí... A taky pohádkové bohatství.

Už v šedesátých letech, v době, kdy Šťáva studoval na gymnáziu, to byl charizmatický mladík. Reportér Josef Klíma si to vybavuje, když vzpomíná na chmelovou brigádu, na které se Šťávou byl.

"Oba jsme hráli v bigbeatové kapele, takže jsme si na tom chmelu spolu párkrát zahráli a zazpívali," vzpomíná.

"Když zpíval, holky byly u vytržení, dost na něj letěly. Jeho největší hitovka byla Tell me od Rolling Stones." O tři roky později se bigbíťák Josef Šťáva Klímovi ztratil z očí. Bylo mu dvacet, když jako student zemědělské fakulty utekl do Švýcarska.

První milion vydělal v Bavorsku
Vystudoval tam biologii, dostal se k práci u mezinárodních farmaceutických firem, a ještě mu nebylo ani třicet, když v Bavorsku vydělal první miliony v obchodu s lidskou krví.

Tamní Červený kříž totiž zásoboval nemocnice krví, a právě Šťáva se stal jejich dodavatelem. Vzniká firma Diag Human s obratem přes deset milionů marek ročně.

Přes Červený kříž se podnikatel brzy dostává do kontaktu s politiky a dodává krev do dalších zemí. Šťáva díky nim mimo jiné pomohl vyjednat propuštění vězněných rukojmích v Angole. To už totiž spolupracoval s obchodníky se zbraněmi. Sám to v knize Tunel plný krve, kterou napsal novinář Jan Urban, popisuje jako normální:

"Měl jsem k těm lidem blízko, i proto, že někteří byli mými sousedy v Monaku. V Saffhausenu, kde jsem bydlel, dodnes nemůžete zajít do hospody, abyste neseděl vedle zbrojaře."

Obchod s krevní plazmou a byznys se zbraněmi navíc má stejná odbytiště. Takže si vycházeli vstříc. Potíž je, že za některými zbrojařskými firmami, s nimiž se Šťáva stýkal, zůstalo pár záhadně mrtvých. Zbrojovku Bofors a Nobel Chematur vyšetřovala policie, když byl jeden z jejích zaměstnanců zabit a druhého přejel vlak.

Sledovala ho StB
Tak jak byla osmdesátá léta pro Šťávu veleúspěšná, jejich závěr už taková pohádka nebyla. Zjistilo se, že podnikatel uplácel šéfy bavorské transfuzní služby. Platil jim podíly ze zisku. Není se co divit, že se čeští politici dívali na Šťávu skrz prsty. Od roku 1985 jej navíc sleduje StB. Šťáva totiž bez potíží, díky tomu, že jako jeden z mála lidí, kteří emigrovali, získal vystěhovalecký pas, jezdí i do Československa.

Kupuje tu obrazy, naopak dováží přístroje do nemocnic. Přichází revoluce a po ní česká kauza, kterou vyšetřoval i Interpol. Firma Conneco, v níž měl Šťáva 49 procent akcií, chtěla vyvézt do Afriky surovinu, která se používá k výrobě prášků na spaní, ale i k výrobě drog. Proto cesty podobných zásilek sledoval mezinárodní úřad pro omamné látky.

Byl to pokus, jak se vetřít do drogového byznysu? Nebo věřit Šťávovi, že o ničem nevěděl, protože Conneco bylo jen jednou z mnoha firem, v nichž měl sice Diag Human svůj podíl, ale které se jinak rozhodovaly samy za sebe?

Těžko říct a dnes už je to asi jedno. V každém případě všechny aféry zanechaly na Šťávovi stín podezřelého obchodníka, a proto tehdejší ministr zdravotnictví napsal onen proslulý dopis, který spustil kauzu Diag Human.

Policie však Šťávovi nikdy nic neprokázala. Co je muž s tak pestrým životopisem zač? Bohatý člověk, jemuž patří mimo jiné zámek v Bechyni. A který nikdy nevyhodí žádný papír. V jeho vile ve Švýcarsku to proto vypadá jako v archivu. Metry a metry šanonů přehledně uspořádaných. Když něco potřebuje, přesně ví, kam sáhnout. On ostatně vždycky věděl, co dělá.