"České banky jsou zdravé a jsme schopni hájit jejich stabilitu, i kdyby trakaře padaly," uklidňuje vkladatele Tůma v rozhovoru pro MF DNES. V prvním, který k nynější krizi poskytl.
V Americe se prohlubuje finanční krize, šíří se do Evropy, padají první evropské banky. Bude to dál pokračovat, jak je to podle vás vážné?
Skutečnost, že americký finanční systém má problémy, není nová, ale nás se to nijak zásadním způsobem netýká. Důvodů je několik. Klíčovým momentem je, že náš bankovní sektor má v tomto regionu slušné ziskové příležitosti, což byl také důvod, proč sem zahraniční investoři před řadou let investovali. Loni ještě česká ekonomika rostla přes šest procent a s ní i české banky, které v posledních letech dosahovaly stále vyšších a rekordních zisků. Platí proto, že banky jsou zdravé, nemají ve svých bilancích ve výraznějším rozsahu žádná toxická aktiva, která by mohla ohrozit jejich zdraví.
Evropský bankovní sektor, z něhož pocházejí akcionáři většiny našich bank, však už problémy má...
Evropa byla zasažena proto, že produkty, které vygeneroval hlavně americký finanční trh, nezůstaly jen ve Spojených státech, ale částečně jsou i v bilancích některých bank v Evropě. Podstata krize nespočívá v tom, že by byla špatná pravidla a regulace, ale za vším je lidské selhání. Jde o to, a platí to obecně pro krize, že z nějakých důvodů management některých firem špatně ohodnotil riziko určitého produktu, v tomto případě hlavně aktiv spojených s bydlením. Ale nejsou zasaženy všechny instituce. V Americe jsou instituce, které byly zasaženy méně a momentálně mají dobré příležitosti poměrně levně přijít k zajímavým aktivům. Podobná je situace v Evropě, některé banky měly větší problémy, mají v bilanci toxických aktiv více, některé jsou zasaženy velmi málo.
Nicméně ty některé vybrané banky padají a riziko dalších krachů je?
Riziko, které momentálně je, že si banky v Evropě nejsou jisté, jak kdo je zasažen, a z toho pramení určitá nedůvěra. Z toho důvodu potom vázne fungování finančního trhu. Pak ale platí další argument, že my nejsme na peněžní trh eurozóny přímo napojeni. Problémy s likviditou (pozn. aut.: dostatkem volných peněz) český bankovní sektor nikdy neměl. Nejsou důvody k tomu, aby si naše instituce navzájem nevěřily a vedlo to k nějakému výraznému omezení českého finančního trhu. Pro vkladatele je ale podstatné, že bez ohledu na to, že se na trhu může projevit nervozita z hlediska jeho fungování a dostatku volných peněz, to nic nemění na solventnosti a na tom, že české banky jsou zdravé a solventní.
Proč by se tedy český střadatel neměl o své vklady bát?
Ke stabilitě přispívá jak vysoká bilanční likvidita, tak převážné financování úvěrů vklady obyvatel. U nás je také minimální závislost na zdrojích na finančních trzích a minimální využívání zajištění úvěrů.
Takže u nás nejsou vidět žádné známky problémů bank nebo toho, že by neměly dost volných peněz?Při tom, co se děje v západní Evropě, je možné určitou nervozitu zaznamenat, týká se hlavně peněžního trhu a likvidity. Budeme ji sledovat pozorněji než dosud. Nepředpokládám, že by tu mohly nastat nějaké potíže. Případné problémy s likviditou by mohly souviset spíše s nervozitou než se zdravím institucí.
Kdyby problémy u mateřských společností našich bank gradovaly, je ČNB připravena na podporu bank, na to dodat na trh chybějící peníze, jako to už dělá Evropská centrální banka a ostatní?
Neumím si to dost dobře představit. Samozřejmě nevidíme do bilancí mateřských bank tak dobře jako do bilancí bank v Česku. Nicméně podle dostupných informací mateřské instituce bank, působících na českém trhu, nepatří mezi ty významně zasažené. Kromě toho platí, že velké banky na našem trhu jsou dceřiné společnosti, které mají vlastní, relativně nezávislou bilanci. My budeme pečlivě monitorovat likviditu i případné půjčky směrem k mateřským bankám. Budeme dávat pozor, aby to nemohlo ohrozit stabilitu bank na českém trhu.
Jaké jsou vaše nástroje, kdyby byly problémy?Monitoring a můžeme sáhnout i k restriktivním opatřením. Ale v daném okamžiku se domníváme, že by monitoring měl být dostatečný. Jinak nástroje regulace jsou významné, takže věříme, že jsme schopni hájit stabilitu českého bankovního sektoru, i kdyby jinde trakaře padaly.
Neměla by kvůli krizi přitvrdit regulace bank a finančních institucí, aby se tyhle problémy už neopakovaly?
Krize nespočívá v tom, že by měla být jiná pravidla regulace bankovního sektoru. Ta vznikala dvacet let a nastavila zavedené globální standardy. Vždy je co vylepšovat, ale nemá smysl teď hledat nějakou revoluci. V tom není podstata problému, podstata je v lidském pochybení.
Vrátím se ke své otázce, kdyby tady došlo k problémům, ČNB je připravena na podporu bank, na dodání peněz na trh?
My jsme na tom trochu jinak. Na rozdíl od Evropské centrální banky volné peníze na trh nedodáváme, ale stahujeme je. Kdyby se banky ocitly pod větším tlakem, tak by poptávka po tom ukládat si u nás, a po našich pokladničních poukázkách byla menší. Dnes u nás ukládají banky něco mezi 350 až 400 miliardami korun. A na tom se zatím nic nemění.
Jak jste ale vůbec schopni vidět daleko do střev bank?
Náš monitoring se odvíjí od toho, jak nám banky reportují. Banky nám dodávají systematická měsíční hlášení, v případě potřeby si informace vyžádáme. Také chodíme na pravidelné dohlídky přímo do bank, anebo když zjistíme problém.
Ale nevidíte do bilancí mateřských bank?
Do nich nevidíme. Ale máme dohody s bankovními dohledy v dalších zemích. Když něco chceme, zeptáme se a naopak. Co se mateřských bank našich finančních institucí týče, nemáme od domovských regulátorů informace, že by se mělo dít něco dramatického. Je to ale nejtvrdší test vzájemné spolupráce dohledů, zatím jsme krize jen simulovali, tohle je první reálný test. Nicméně v Evropě se už dlouho jeden spoléhá na druhého, máme jednotnou bankovní licenci. A když ji jeden vydá, ostatní spoléhají, že to dělá kvalifikovaně.
