Podle údajů ministerstva financí výdaje na obsluhu vládního dluhu tvořily ještě v roce 2017 0,7 procenta HDP, loni 0,8 procenta HDP. Podle zveřejněné analýzy Raiffeisenbank výdaje budou dále narůstat.
V absolutních číslech nás obsluha veřejného dluhu, tedy zejména úroky, stála loni 40 miliard korun. „Veřejný dluh nás už teď stojí 3 miliardy korun měsíčně, 300 každého z nás včetně kojence,“ popisuje Helena Horská, hlavní ekonomka Raiffeisenbank.
Letos ministerstvo počítá s tím, že zaplatíme na úrocích zhruba 52 miliard korun, i když se číslo může snížit.
Ministerstvo financí vnímá situaci přesto pozitivně a připomíná, že výdaje na obsluhu vládního dluhu v poměru k HDP, kde převážnou část tvoří výdaje na obsluhu dluhu státního, v posledních letech klesaly, a to z 1,4 procenta HDP v roce 2012 až na polovinu, tedy 0,7 procenta HDP v roce 2019.
Vývoj státního dluhu
„Česká republika se tak i nadále pohybuje hluboko pod průměrem zemí Evropské unie i zemí eurozóny. V porovnání se sousedními státy je hodnota tohoto ukazatele mírně nižší pouze v Německu (0,7 % HDP),“ popisuje Anna Vasko, mluvčí ministerstva financí. Odhad ministerstva financí zůstává i pro příští roky nízký.
Hrozí nám dluhová spirála
Jenže podle zveřejněné analýzy Raiffeisenbank by už od příštího roku měly náklady na obsluhu dluhu narůst na 1,4 procenta HDP, tedy na úroveň v období po krizi. Při setrvalém růstu úrokových sazeb už v roce 2023 překročí úroky z dluhu hranici 100 miliard korun ročně.
Růst českého vládního dluhu je druhý nejrychlejší v EU. Horší je jen Kypr |
Podle některých ekonomů se už nyní veřejné finance nacházejí v dluhové pasti. „Dluhová spirála nastává, když nezvládáte splácet, roste podíl splátek ve vašich výdajích a musíte si ještě více půjčovat už jen na to, abyste měli na splátky. To všechno nyní plníme,“ domnívá se Petr Bartoň, hlavní ekonom Natland.
Podle analytika ČSOB Petra Dufka je předčasné hovořit o dluhové spirále, ale nelze zapomínat na fakt, že stát si na finančním trhu kontinuálně půjčuje peníze, aby mohl uhradit své splatné závazky. V posledních dvou letech takto získává rekordní částky, o které se pak zvyšují jeho dluhy.
„Stát je tak závislý primárně na ochotě investorů nakupovat nové státní dluhopisy v objemu potřebném na refinancování starých dluhů i na úhradu naplánovaných rozpočtových deficitů. Na rozdíl od eurozóny na český trh nevstupuje centrální banka, aby významnou část těchto dluhů skoupila. A v čase rostoucích úrokových sazeb rostou i náklady na financování,“ vysvětluje.
Problémem jsou hlavně obří deficity
Závažnějším problémem než samotné úroky nicméně zůstávají obří schodky, které vláda naplánovala snižovat jen velmi pozvolna. „Jejich snížení bude náročné a ekonomicky citlivé, nicméně bez toho nebude možné zastavit růst dluhu v poměru k HDP,“ myslí si David Marek, analytik společnosti Deloitte, a připomíná, že snížení deficitu ponechá prostor pro případné krizové momenty. Navíc dluhy znamenají vyšší daně pro příští generace.
Právě obří deficity vláda prozatím omlouvala bezprecedentní situací kolem pandemie covidu-19. Ale například Nejvyšší kontrolní úřad poukázal na to, že loni se zvyšovaly i výdaje, které nesouvisely s pandemií covidu-19.
Navíc vláda snížila daně, zvyšovala několikrát důchody nad už tak relativně vysokou valorizaci, ale také v roce 2019 i přesto, že ze zákona to bylo automatické, nezvýšila věk odchodu do důchodu.
Rychlejší inflace přifoukne i valorizaci důchodů, upozornil ekonom |
Vláda řadu svých rozpočtových rozhodnutí vysvětluje tím, že Česko si může dluhy v této situaci dovolit. Ministryně financí Alena Schillerová připomíná, že Česko má čtvrtý nejnižší dluh v Evropě. Tak jednoduché to ale není.
„Ve světě dluhů není ani tak důležitá absolutní výše, jako spíš logika, která za dluhem stojí. Pokud jde o dluh umožňující chytré investice do budoucí prosperity dané ekonomiky, jde o dluh udržitelný, o který budou mít investoři vždy zájem. Pokud ale jde o dluh vznikající v důsledku zhoršování schodku penzijního systému, jde o signál, že daná země rezignovala na svou rozpočtovou disciplínu a že prognóza bonity takové dlužnické země je špatná,“ připomíná Michal Skořepa, ekonom České spořitelny.
Zbytečné dluhy nejsou příznivé ostatně nikdy. „Uváděný argument ministerstva by se dal přirovnat k útěše, že máme v Česku vlastně dobrou dálniční síť, protože ta je v některých zemích EU ještě horší… Již teď platíme za obsluhu státního dluhu víc, než nás stojí celé vysoké školství, a částky budou narůstat,“ vypočítává Pavel Sobíšek, hlavní ekonom UniCredit Bank.
