Stát si původně představoval cenu kolem 48 miliard korun, firma Housing&Construction zhruba 55 miliard korun. Tato stanoviska se po jednáních sice sblížila a dnes se pohybují v rozmezí 49 až 50 miliard. Poradci státu však stále upozorňují na to, že by se autostráda dala pořídit levněji.
To by však musel stát vypsat klasické výběrové řízení, což se nestalo - loni v březnu Housing&Construction získal kontrakt přímo, a to díky tomu, že jako jediný oslovil cestou premiérových poradců vládu.
Poradenská firma Mott MacDonald opakovaně upozorňuje na to, že celý projekt má dvě zásadní vady: za prvé hrozí, že jej zruší antimonopolní úřad, za druhé je zde nebezpečí, že si investor díky silné pozici jediného zájemce bude diktovat vysoké ceny. Rady tohoto renomovaného poradce, kterého si vláda najala, však státní úředníci často neberou příliš vážně.
Minulý týden se zástupci státu a investora dohodli na prvních dvou částkách za stavbu dálnice. Vlastní stavba má přijít na 28 miliard korun, rezerva pro "nepředvídatelné události", jako je zvýšení nákladů kvůli nečekaným stavebním komplikacím, je stanovena na 5,3 miliardy.
"Tato částka bude ale vyčerpána jen v případě, že se skutečně stane něco neobvyklého," říká jeden ze zástupců státu ve vyjednávacím týmu. Mott MacDonald přitom vypočítal jako horní hranici ceny stavebních prací a materiálu 31 miliard korun, která se mohla ve veřejné soutěži posouvat díky konkurenčním nabídkám směrem dolů.
Obě strany se však stále nemohou dohodnout na dalších otázkách, které mohou projekt pro stát prodražit. Jde například o pojištění stavby, které Housing&Construction vyčíslilo na 1,3 miliardy korun. Lidé z ministerstva dopravy však tvrdí, že tuto položku může investor přenést ze státu na dodavatele. Investor také například chce, aby stát platil 2 miliardy korun za "manažerské řízení projektu".
"Nechceme platit cestovní kancelář, toto je položka, kterou si přece musí investor zanést do základní ceny," říká vládní zdroj. Dalším ze sporných bodů je částka 2,5 miliardy korun, kterou má stát platit organizaci blízké investora, která se bude o dálnici starat. Zástupci státu i Housing&Construction tvrdí, že tyto sporné body jsou předmětem horečných jednání.
"Námi uváděné náklady vycházejí ze srovnatelných projektů v zahraničí. Například špičkové odborníky ze světových institucí musíme řádně zaplatit," říká šéf projektu dálnice Amir Ronen, který však odmítá kvůli probíhajícím jednáním komentovat jednotlivé částky.
Izraelci budou společně s členy konsorcia financovat výstavbu dálnice částečně ze svých zdrojů, na zbytek si půjčí. Jednají o více než dvacetiletém úvěru s šestiapůlprocentním úročením. "Takové podmínky by stát sám pro sebe asi vyjednal těžko," míní Ronen. Prvních pět let, tedy po dobu slibované výstavby dálnice, stát nemá platit nic. Potom po dobu 25 let maximálně 3,5 miliardy korun ročně. Skutečná výše se bude lišit podle provozu.
Splátky za dálnici se budou hradit ze Státního fondu dopravní infrastruktury. Do něho přispívají řidiči z dálničních známek, silničních daní a částečně ze spotřební daně z pohonných hmot. Pokud by se začalo vybírat normální mýtné, jako například ve Francii, stál by podle odhadů odborníků průjezd 85 kilometrů zhruba 250 korun.
Ostravská dálnice je totiž podle projektu Ředitelství silnic a dálnic mnohem náročnější než další tuzemské dálnice, je na ní 17 dlouhých mostů, jeden tunel a 13 mimoúrovňových křižovatek. To je více než na dálnici mezi Prahou a Brnem. Do konce března musí šéf resortu dopravy předložit návrh smlouvy vládě. "Udělám to, jen když budu mít jistotu, že bude pro vládu přijatelný," říká Schling.
