Alba: italská jiskra pro všední den

Pro vinařského turistu je severozápadní Itálie spolu s Toskánskem nejvděčnějším regionem. Sotva člověk opustí Barolo a namíří si to Barbaresku nebo do Asti, vynoří se mu další nepřehlédnutelná překážka v podobě města Alba, které je vinařským střediskem regionu Piemont.

Jestliže Turín je ultramoderní metropolí a symbolem hektické současnosti průmyslového severu, starodávná Alba působí jako jeho pravý opak. Obklopena dodnes živým světem venkovských tradic představuje obchodní centrum, jež přirozeným způsobem vzešlo z vývoje životních potřeb desítek generací vinařů.

Ti obhospodařují svahy v širokém okolí Alby a jejich chloubou jsou především klasické modré odrůdy, které region Piemont proslavily po celém světě. Pro základní orientaci se nám i docela přehledně seřadily do jmen se svým mateřským městem - Nebbiolo d'Alba, Barbera d'Alba a Dolcetto d'Alba.

Připočteme-li k tomu samostatnou sousední apelaci Roero, kde vedle Nebbiola najdeme i bílou odrůdu Arneis, máme vše důležité, co se týče Alby, pohromadě. Pro encyklopedisty a ty, kteří podlehli falešné domněnce, že už mají ve vínech Piemontu jasno, je však třeba uvést pravdu celou - na vinohradech se můžeme setkat se záplavou mnoha dalších odrůd. Avana, Avarengo, Bonarda, Bracchetto Casalese, Cortese, Croatina…

Právě tak by začínal jejich abecední přehled, nemluvě o tom, že řada z nich je na různých místech pěstována pod odlišnými jmény. Spolu s více než padesáti názvy vesnic, které se používají na etiketách, tak vzniká pro zákazníka opravdový orientační rébus.

Jistější je tedy i v případě Alby držet se "klasiky", kterou představují tři nejslavnější odrůdy Piemontu. Na žebříčku kvality je suverénem Nebbiolo, které dosahuje ideálu v blízkých vesnicích Barolo a Barbaresco, zatímco Nebbiolo d'Alba bývá vzhledem k větší jednoduchosti a přístupnosti považováno za „mini Barolo“.

Rovněž odrůda Barbera je více ceněna v okolí Asti než v Albě, a tak pro Albu zbylo prvenství až u třetí, odborníky nejméně respektované odrůdy. Tou je Dolcetto, jež patří do rodiny lehkých vín s nižším obsahem tříslovin. Proto ho také provází časté, byť dosti nepřesné přirovnání k francouzskému Beaujolais.

K tomu má svým charakterem sice hodně daleko, ale je pravda, že ve srovnání s mocným Nebbiolem a plnou Barberou je Dolcetto nejlehčím a nejsnáze pitelným vínem z celé oblasti.

Což není nijak hanlivý popis - zrovna tak, jako je potřeba složitých vín, která vyzrávají ve sklepě roky či desetiletí proto, aby svou dokonalostí ozdobila slavnostní tabuli, tak je také zapotřebí jednodušších, avšak kvalitních vín, jejichž účelem je dodat trochu rubínové jiskry i jinak docela všednímu dni.