Sochař František Postl pořádně provětral českobudějovické kulturní prostředí. K blížícímu se 750. výročí založení města nabídl radnici darem monumentální sochu krále Přemysla Otakara II.
František Postl (35 let)Rodák z Českých Budějovic absolvoval Fakultu výtvarných umění v Brně. Studoval i ve francouzské Remeši. |
Část umělců a historiků se zhrozila z tradičního pomníkového pojetí jak z konce 19. století. Jiní si zase pochvalují, že ve městě se po dlouhé době zase možná objeví klasická velká figura.
Čekal jste, že vyvoláte tak emotivní reakce?
Ano. Většina lidí se však zatím vyjadřovala jen k trochu nešťastné skice, kde jsem zobrazil sochu s patinou na sádře. Byla to prvotní idea, které se všichni chytili a část ji začala kritizovat.
Když se ale dívám na sádrový model ve Wortnerově domě, tak zase tak zásadní rozdíl proti původní skice nevidím.
Já jsem teď hlavně dopracoval panovníkův portrét. Stylisticky jsem vycházel z různých období a využil jsem staré postupy. Mírně jsem třeba nadsadil oči, jako se to dělalo v baroku. Stejně tak jsem udělal větší ruce. Když se člověk bude na sochu dívat ze třiceti metrů, tak to musí z této pohledové vzdálenosti vypadat proporčně správně. Co se týče figury, tak jsem se rozhodl, že dílo postavím trochu šalounovsky (sochař Ladislav Šaloun vytvořil například sousoší Jana Husa v Praze, pozn. red.).
To, že jste se přiklonil právě k tradiční figurální soše pomníkového typu, vzbudilo rozpaky mezi historiky umění i některými laiky. Čím si to vysvětlujete?
Jsem hrozně rád, že se ta diskuse rozjela. Spousta lidí je prapodivně naočkovaná českou pseudomodernou zastydlou v 70. a 80. letech minulého století. Chybí nám tolerance. Vadí mi, že lidé snesou u různých druhů umění retro styl, ale ne u sochařiny. Já si však pomník zakladatele města nedokážu představit jinak než tradičně. Upozorňuji, že jinak si vážím třeba i konceptuálního umění a dělám také volná díla.
A nepřemýšlel jste ani o nějakém prvku, který by vaši sochu oživil?
Ne. Beru to jako manifest klasického sochařství. Proto jsem zvolil tradiční zobrazení, studoval jsem klasická díla známých tvůrců pomníků. Taková tvorba je dnes na vymření. Není moc lidí, co by dnes dělali figurální sochu do kamene.
Model sochy Přemysla Otakara II. od Františka Postla
Někteří kritici vám předhazují zištnost vaší nabídky. Strávil jste nad tím rok práce opravdu jen z čistého patriotismu?
K daru mě vedlo několik momentů. Jsem rodilý Budějovičák a mrzí mě, že tu zakladatel města nemá sochu. Kdyby tady už pomník vladaře byl, tak bych o tom vůbec neuvažoval. Za druhé jsem smutný z některých figurálních soch v Budějovicích a okolí. Asi to bude znít pateticky, ale už dlouho jsem toužil po tom, vytesat Přemysla Otakara II.
A co ta zištnost?
Na to nejde nic říct. Nikdo si neumí představit, jak obrovské jsou náklady na takový projekt. Nemít sponzory, tak si to vůbec nemůžu dovolit.
Na kolik takový počin přijde?
Je to opravdu hodně peněz. Konkrétní nebudu. Spousta lidí se teď domnívá, že když chci darovat městu takovou sochu, tak jsem boháč.
Jak to, že Budějovice dosud nemají pomník zakladatele?
Historicky na to asi nikdy nebyla vhodná doba. Ve středověku nebyl Přemysl Otakar II. u české šlechty příliš oblíbený. Pak přišli Habsburkové a za první republiky se dělaly hlavně pomníky Masaryka a podobných osobností. Přemysl má dosud jen pár ztvárnění, naposledy například ve Vysokém Mýtě. Přitom založil padesát měst. Nechápu, proč se tu za dvacet let k tomu nikdo nerozhoupal. Teď se to navíc pěkně nabízí k výročí založení Budějovic v roce 2015.
V anketě magistrátu vybrali obyvatelé jako ideální místo pro vaši sochu Piaristické náměstí. Líbila by se tam i vám?
Na Piaristickém náměstí by to bylo pěkné. Ideální místo je v zákoutí u dnešní Galerie Pod Kamennou žábou. Budějovice mají obecně problém s veřejným prostorem pro plastiky. Vůbec se nebráním spolupráci s architekty a dalšími odborníky.
Radní teprve budou váš návrh projednávat. Jste připravený na to, že dar odmítnou?
Plán B nemám. Jsem přesvědčený o tom, že si to ta socha prosadí. Byl bych moc smutný, kdyby to nevyšlo.
