Ve skutečnosti tomu tak být nemusí. Jak to poznat? Když je dům hotov a po první zimě přijde účet za teplo, bývá na nápravu pozdě.
Lze spoléhat na předpisy?
Každý projekt novostavby domu musí splňovat určité předpisy, které zajistí, aby budova nebyla příliš velkým žroutem energie. Je-li dům postaven podle normy pro tepelnou ochranu budov, která se neustále zpřísňuje (naposledy v roce 2005), měl by spotřebovat na vytápění 80 až 150 kWh/m2 za rok. Ve srovnání se starší výstavbou je to zhruba dvakrát méně.
Po projektantovi můžeme jako součást projektu žádat i tzv. energetický štítek obálky budovy, z něhož snadno poznáme kvalitu stěn, střechy, podlahy, oken a dalších konstrukcí, kterými uniká teplo. Novostavba nebo rekonstrukce by v žádném případě neměla spadat do kategorie D energetického štítku a horší.
INFOGRAFIKA: Energetický štítek budovy
Tento štítek se ale zabývá pouze konstrukcemi domu. Neodhalí nám množství tepla, které uteče s větracím vzduchem, energii na ohřev vody a spotřebu elektřiny v domě. Přitom, chceme-li mít budovu s nízkými provozními náklady, jsou tyto položky neopominutelné. Řešením by do budoucna mohl být nový průkaz energetické náročnosti budovy, kterým budou od 1. ledna 2009 povinně vybaveny všechny novostavby, domy po rozsáhlejší rekonstrukci a při prodeji i starší domy.
Nízkoenergetický, pasivní a běžný dům
Kritériem pro odlišení nízkoenergetického nebo pasivního domu od běžné, ne příliš úsporné novostavby je spotřeba tepla na vytápění. Nízkoenergetický dům musí mít roční spotřebu tepla na vytápění nižší než 50 kWh/m2, pasivní dům méně než 15 kWh/m2 vytápěné plochy. Ve srovnání s domem postaveným podle současných norem je úspora tepla zásadní.
Prvním kamenem úrazu rozpoznání nízkoenergetického domu je fakt, že jde o hodnoty stanovované výpočtem. Způsobů výpočtu je ale několik a těch, kteří se v nich opravdu vyznají, není mnoho. Skutečný dům pak může mít spotřebu jinou - obvykle větší, než bylo vypočteno. Pokud má stavebník o kvalitě výpočtu pochybnosti, může ho bezplatně konzultovat například v poradnách sítě EKIS České energetické agentury.
Další podmínkou úspěšné realizace je pečlivá příprava projektu domu, na kterém bychom rozhodně neměli šetřit. Postavit nízkoenergetický dům lze někdy i tak, že v "běžném" projektu zesílíme izolace a použijeme lepší okna. To ale zdaleka neplatí vždy. Většinou nelze nízkoenergetického standardu dosáhnout, aniž bychom naplánovali orientaci, tvar a dispozici domu a vyřešili detaily konstrukce - tzv. tepelné mosty a vazby, kudy uniká teplo. Téměř vždy je nutno použít i větrací systém s rekuperací tepla. S větracím vzduchem totiž odchází tolik tepla, že bez jeho zachycení ve speciálním výměníku může být dosažení "nízkoenergetické" hranice skoro nemožné. Nezbytností je také vytápěcí systém s regulací, která dokáže vypnout topení, když do oken svítí slunce nebo když zapneme například žehličku.
U pasivních domů jsou všechny tyto prvky použity ještě ve větší míře a kvalitě. Nezbytný je dobrý architektonický návrh. Pasivní dům potřebuje poměrně velké solární zisky, tedy i dobře navržené prosklení. Mnohem větší důraz se klade i na řešení tepelných mostů, kterými může unikat teplo v množství, které je pro pasivní dům zásadní. Pokud v projektu energeticky úsporného domu nejsou tepelné mosty řešeny, je to podezřelé.
Nízká spotřeba, nebo nízké náklady?
Dále bychom si měli ujasnit, zda chceme dům s nízkou spotřebou energií, a nebo raději dům s nízkými náklady na provoz. Tatáž kilowatthodina totiž stojí pokaždé jiné peníze - podle druhu paliva. Je-li palivo laciné (třeba odpadní dřevo), nemusí být výhodné utrácet za investičně náročná úsporná opatření.
Důležité je zvážit i náklady na elektřinu pro domácnost. V nízkoenergetických domech je spotřeba na topení relativně malá - tvoří zhruba 30 % celkové spotřeby energií (u běžného domku to bývá kolem 60 až 80 %). Náklady na energie může potom zásadně ovlivnit rozhodnutí, zda vytápět elektřinou. V případě přímotopné sazby nebo sazby pro tepelné čerpadlo má domácnost k dispozici levnější elektřinu v nízkém tarifu po dobu 22 hodin denně (resp. 20 hodin u přímotopu). Po většinu dne za elektřinu zaplatíme zhruba 1,70 Kč/kWh a 2,0 Kč/kWh po zbytek dne. Zato soused, který topí něčím jiným, platí kolem 4,20 Kč/kWh celý den. Při spotřebě elektřiny pro domácnost 3 500 až 5 000 kWh za rok je rozdíl několik tisíc korun.
Energetická optimalizace projektu
Dosáhnout nízké spotřeby energie, respektive nízkých nákladů na provoz domu lze pomocí různě drahých opatření. Změna tvaru či dispozice domu se na investici nemusí projevit vůbec, volba kvality oken, materiálů, izolací či zdroje tepla může dům výrazně prodražit. Potom je na místě se ptát, zda je pro nás výhodnější dosáhnout stejné úspory energie či provozních nákladů například pomocí investice do silnější izolace, kvalitnějších oken, a nebo třeba do efektivní regulace vytápění.
Odpověď není univerzální. Pro každý dům a jeho způsob využívání platí něco jiného. Zvážit je třeba také dlouhodobé hledisko - která opatření se nám vyplatí v horizontu například 20 let vzhledem k předpokládanému růstu cen různých druhů energií. Spolehlivou odpověď na tyto otázky nám poskytne energeticko-ekonomická optimalizace projektu domu, která pomůže najít pro každý dům to nejefektivnější řešení. Umožní totiž porovnat energetickou náročnost, investiční a dlouhodobé provozní náklady jednotlivých variant konstrukčního řešení a preferovaných zdrojů pro vytápění a ohřev vody. Použít ji lze pro jakýkoliv projekt domu, nejen nízkoenergetický. U běžného domu lze optimalizací ušetřit až několik desítek procent nákladů na energie ročně. Významnou úsporu může přinést i při rekonstrukci domu.
