Naštěstí architekti Martina Buřičová a Štěpán Kubíček ze studia Caraa, které založili v roce 2003, patří v rekonstrukcích (a nejen v nich) ke špičce ve svém oboru. Jsou i nositeli Národní ceny za architekturu v této kategorii v soutěži Grand prix architektů.
Interiér je velmi vzdušný a až překvapivě světlý.
Projekt vestavby byl součástí celkové rekonstrukce činžovního domu. „Stavba je součástí klasicistního uzavřeného bloku, typického pro lokalitu městské čtvrti Vinohrady. Byla časem a užíváním poničená, omšelá, zanedbaná, ovšem autenticky původní. Cílem bylo najít původní stav domu a obnovit historické prvky s minimálními zásahy,“ popisuje architektka Buřičová.
Projekt tvořily zejména dva velké zásahy: přístavba výtahu (samonosné ocelové věže se skleněnou fasádou, která se dotýká balkonů na dvorní fasádě tak, aby dům nenarušila), a půdní vestavba bytové jednotky.
Projekt studio přihlásilo do soutěže Interiér roku 2020 v kategorii Soukromý interiér – rekonstrukce. Do již šestého ročníku se mohli architekti a interiéroví designéři z ČR a SR hlásit do 28. února 2021.
Vítězové budou kvůli pandemii vyhlášeni na mezinárodním kongresu o bydlení, designu a architektuře Living Forum v pražském Centru současného umění DOX v úterý 21. září 2021.
 |
Půdní vestavba
„Zadání investora bylo definováno jako vytvoření prostorově a dispozičně velkorysého podkrovního bytu na ploše přibližně 200 m2 se zázemím a terasou včetně veškerého interiérového vybavení a mobiliáře. Další specifikace zadání nebyla daná, budoucí počet uživatelů, počet pokojů, koupelen, jejich vybavení, standardy vybavení, vše vznikalo postupně, investor se účastnil procesu navrhování, návrh se průběžně upravoval,“ popisuje architekt Kubíček.
Konečný výsledek? Půdní byt je současný, vzdušný, světlý, podstata návrhu vychází z charakteru secesního domu. Rekonstrukce byla velmi citlivá, zachovala původní secesní zábradlí, leptaná skla i okrasné mříže v domě.
Černobílý vzor dlažby v hale bytu vychází z plnobarevného vzoru zachovaných dlaždic na chodbách a podestách domu.
V návrhu interiéru nejde o repliky, architekti však využili dané tvarosloví. „Použité materiály jsou poctivé, tradiční: autentická původní cihla, masivní dubové a ořechové dřevo, sklo, přiznané surové ocelové prvky, slinutá, pálená, neglazovaná ručně sypaná historická dlažba, sklo, len, vlna, litina a podobně,“ vypočítává Martina Buřičová.
Například vzor dlažby v hale bytu vychází z barevného vzoru zachovaných dlaždic na chodbách a podestách domu. Je abstrahován a převeden do černobílé formy. Téměř veškerý mobiliář byl vyrobený na míru z masivního dubového a ořechového dřeva.
Důraz kladli autoři na zpracování detailu, kvalitu jeho zpracování i použité materiály. „Nejde o efekt, nejde o design, vše vychází z podstaty. Obyčejné, ale kvalitní a krásné,“ konstatují architekti. Technologické řešení vytápění, chlazení a vzduchotechniky samozřejmě odpovídá aktuálnímu standardu.
