Do radikální přestavby prvorepublikového domu v rezidenční čtvrti v centru Brna se pustila mladá rodina s cílem přeměnit polovinu dvojdomku na vícegenerační dům se třemi byty se samostatnými vstupy v jednotlivých podlažích. Rozhodně nešlo o pouhé „přepudrování“, ale o důkladnou plastickou operaci, použijeme-li příměr z oblasti kosmetiky.
Základem vzniklého projektu bylo především dům rozšířit a současně zvýraznit kontrast mezi původní historizující a současnou architekturou. Architekti ze studia AEIOU Jan Vojtíšek a Jakub Staník tak chtěli podle svých slov „přiznat a zviditelnit další stopu v historii tohoto domu“. A také zdůraznit rozdíl mezi původními částmi a nově vzniklou dostavbou, a to „jak po formální, provozní, tak i po materiálové stránce“.
Tento ambiciózní záměr umocnili architekti využitím principu prorůstání hmoty nových prostorů těmi původními dovnitř i ven, a to v každém podlaží domu, včetně podkroví. Jednotlivé samostatné místnosti v podobě pomyslných „krabiček“ tak prorůstají původním domem.
Rozsah stavebních úprav
Zatímco stavební zásahy v části domu do ulice byly skromnější, v protilehlé části do zahrady byla přestavba větší a výraznější. Tak rozsáhlá přeměna formy domu se zákonitě odrazila i v interiéru.
V patře byly vybourány všechny příčky, vyjma příček mezi ložnicemi. Došlo k odstranění původního dvouramenného schodiště v jižní části a jeho nahrazení novým ocelovým dvouramenným schodištěm s užší geometrií.
Další výraznou úpravou bylo rozšíření zádveří. Zde vznikl prostor pro samostatný vstup do bytu v přízemí a nástup na nové domovní schodiště, které je hlavním komunikačním prvkem v domě.
Lodžie na jižní straně byla přestavěna na pracovnu, takže v původní podobě zůstaly nezměněny pouze dva pokoje.
Hrátky s interiérem
Vybouráním většiny příček v prvním patře vznikl velký obytný prostor zahrnující kuchyni s ostrůvkovou linkou, jídelní kout a obývací pokoj neboli salonek. Dominantním prvkem v tomto otevřeném prostoru se stal vyzděný víceúčelový blok, vymezující koupelnu s původní litinovou oválnou vanou, kuchyni, spíž a prostor pro lednici.
Nový interiér byl navržený tak, aby bylo na první pohled patrné umístění společenských, jídelních, kuchyňských a hygienických funkčních ploch do jedné osy, a to v posloupnosti jejich přirozeného fungování.
Výraznou součástí konceptu interiéru se stal také vestavěný nábytek v podobě knihovny, šatní skříně a policové stěny v salonku.
Posezení v kruhu
Zajímavě bylo řešeno i podkroví, kde vznikl půdní byt. Ten je otevřený do krovu, vyjma ložnice, nad níž je mezipatro přístupné po žebříkovém schodišti z obývacího pokoje (může být využito jako úložný či obytný prostor). Podlaha v podkroví zůstala i po přestavbě na původní úrovni, pouze v kuchyni a na toaletě je vyvýšená nad vazné trámy a vytváří „pódia“.
Do uličního štítu střešního vikýře navrhli architekti výrazné kruhové okno s nerezovou balotinovanou šambránou (balotinování je finální, dekorativní způsob zpracování povrchu kovů, šambrána ozdobný architektonický prvek, který rámuje, a tak zdůrazňuje okna či dveře ), která při pohledu ven opticky rámuje panoráma města. Zároveň je uzpůsobena pro odpočinek a sezení.
„Měli jsme na plno věcí štěstí, včetně této kruhové šambrány. Původně ji měl vyrobit na míru náš kamarád umělecký kovář. Náhodně ji ale našel v plné kráse na smeťáku v kovošrotu v podobě nerezového kotle s rozměry, které jsme potřebovali. Stačilo jen uřezat dno, provést zkosení a bylo hotovo,“ vzpomínají architekti na souhru šťastných náhod, které celou rekonstrukci provázely.
Materiály a povrchy
Vodorovné a svislé konstrukce přistavěných částí jsou navrženy jako dřevostavby. Dřevo hraje prim také na obložení dostavovaných částí, které jsou zvenku v šikmém směru obložené modřínovými latěmi a v interiéru zase ve svislém směru palubkami smrkovými.
Povrch koupelny v patře je vytvořený z probarvené vápenné kletované omítky, která kontrastuje s ostatními vápenocementovými omítkami v bytě. Různorodé povrchové úpravy tak podtrhují koncept přiznání původních a nových částí.
Zatímco v exteriéru přiznáváme nové a staré původní omítkou a novým dřevěným obkladem, v interiéru je to omítka a dřevěné palubky s nátěrem. Od vstupu až po střechu je tak podle různých povrchů patrné, co je původní a co nové a kde je konstrukce dřevostavby.
Také k původním, léty prověřeným materiálům bylo přistupováno s úctou, například všechny dřevěné prvky z původního dubového schodiště, včetně tvarově pestrého zábradlí, byly použity na novou postel a noční stolky pro tatínka investora.
Ten podle slov architektů během celého průběhu rekonstrukce svým temperamentem a fortelem pomáhal pohlídat funkčnost všech prvků, upozorňoval na možná úskalí a celkově výrazně pomohl dovést přestavbu do úspěšného konce. Nakonec nápad na postel ze starého schodiště přišel také od něho.
Při bourání hlavního domovního schodiště se při odkrytí dubových nášlapů našel nápis dokládající, že schodiště bylo postaveno v roce 1923 ve stejný měsíc a skoro ten stejný den jako začátek rekonstrukce. Jako by se po 90 letech dům opět ozval a řekl si o kompletní rekonstrukci.
Technické údajeUžitná plocha: 245 m2 |
AutořiIng. arch. Jan Vojtíšek Ing. Jakub Staník |