Mladý pár se po studiích odstěhoval z pražského podnájmu do Jihlavy. Oba začali pracovat a poohlížet se po vlastním bydlení. Nízké úroky u hypotéky a vlastní úspory jim přihrály byt za 340 tisíc. Za poplatky v městské dražbě zaplatili 5 tisíc korun. Na byt si vzali hypotéku a přidali našetřených 90 tisíc korun.
„Náš byt stojí v klidné ulici v domě z roku 1921, okna máme na prosluněné straně a s výhledem do lesíka. Když jsme do něj prvně vstoupili, byl v katastrofálním stavu a určený k totální rekonstrukci. Záchod byl na chodbě a vedle sporáku stála vana. O koupi rozhodla nízká cena, kterou jsme si mohli dovolit,“ říká Eliška.
Oba se s nadšením vrhli na proměnu prvního vlastního bydlení. Na modernizaci měli 160 tisíc korun, a proto dělali většinu prací svépomocí. „Museli jsme vyměnit všechno, včetně nových odpadů, přípojek vody, elektřinu, okna, vchodové dveře, podlahu a nové příčky,“ popisuje úpravu bytu majitelka.
„V bytě nebyl záchod, takže jsme jádrovým vrtáním budovali odpad do kanalizace v patře pod námi. Dále jsme stavěli novou koupelnu se sprchovým koutem a kuchyni. K bytu patřil komín, který jsme využili pro krbová kamna. Podlahu máme laminátovou, původní PVC jsme strhli. Pod podlahou jsou původní dřevotřískové desky a vysoká vrstva škváry,“ dodává.
Elišku s Jakubem nemile překvapila tenká stěna k sousedům, kde je nyní kuchyně a šatní skříň. Cihly zde byly tzv. na štorc, tedy položené nastojato úzkou stranou dolů. Během prací se tedy noví majitelé okamžitě probourali k sousedům. Byt byl zřejmě původně větší a tenkými stěnami jej město v minulosti rozdělilo na několik malých. Nepříjemný problém se vyřešil pomocí dvojité stěny ze skelné vaty a sádrokartonu.
„Pohovku nahradily sedací vaky, často si v nich čteme, díváme se na filmy, nebo jen tak do ohně. Byt je malý, ale vzhledem k našemu pracovnímu a sportovnímu vytížení v něm netrávíme zase tolik času a naprosto nám vyhovuje,“ vysvětluje Eliška.
Interiér bytu ladila dvojice do své oblíbené šedé a bílé. K tomu majitelé přidali stůl po dědovi a červenou knihovnu. Oba mají také rádi dřevo. Nejoblíbenějším prvkem celého prostoru jsou krbová kamna. Oheň je sice podle Elišky trošku nepraktický na uklízení, ale sálavé teplo nic nenahradí.
Celá proměna proběhla hladce. S některými technickými a praktickými prvky se mladá dvojice radila s rodiči, ale vše ostatní si navrhli sami, včetně půdorysu, designu a doplňků.
Byt je zařízený účelně.
Rozhodující byla velikost bytu, které se museli přizpůsobit a vše promyslet. Postel si například nechali svařit na míru z hliníku, aby byla lehká a mohli ji snadno opřít o zeď. Mají totiž psa a nechtějí, aby přes den spal v posteli. Proto ji denně opírají o stěnu.
„K bytu patří komora na chodbě, dříve WC, kde máme botník a sklad sezonních věcí, dále máme sklepní kóji a podíl na zahradě. Pro sušení prádla využívám rozlehlou půdu,“ říká Eliška.
Proměna bytu trvala čtyři měsíce. Eliška s Jakubem dělali vše svépomocí a díky tomu je rekonstrukce stála na materiálu a vybavení jen 160 tisíc korun. A levné je i samotné bydlení. „V zimě topíme dřevem v krbových kamnech a velmi zřídka temperujeme přímotopy. K vaření využívám sklokeramickou desku, v koupelně máme bojler,“ dodává.
Do budoucna bychom rádi bydleli v malém domku se zahradou, kde by bylo místo na naše koníčky a prostor pro rodinu. Přemýšlíme o využití betonu, dřeva a podobně.
