Jak se píše v závěru článku...

Interiér kavárny proto nemá kopírovat prvorepublikovou kavárnu, ale především souznít s atmosférou pasáže, která vznikla ve 30. letech minulého století.

Myslím, že inspirace kubistickým stylem je zřejmá. Líbí se mi, že se jej autoři rozhodli interpretovat současnými prvky a nepokoušeli se o nějakou dobovou autenticitu. Příjemné materiály i originální detaily. Pěkná práce!

Prostě na to lze říci jen jedno   n á d h e r a

Od kavárny požaduji především dvě věci - útulnost a klid. Dětský koutek ani typ nábytku ve mně nevyvolávají pocit ani jednoho, bohužel

Jinak knihy jsou dnes návštěvníkům k dispozici už téměř v každé kavárně, na tom nevidím nic extra. A strop by mě asi trochu znervózňoval, jakkoli je zajímavý

Oceňuji ale knihy na zdi, to je sympatický nápad, po téměř již povinné výzdobě starými plechovými reklamami (jakkoli pro ně mám slabost) nebo nefunkčními hudebními nástroji.

Ty knihy si pamatuju.

Aha, tam jsem asi byla, ale výrazně nezaujalo.

Naprosto zmatený koncept, to studio evidentně vařilo z vody a o prvorepublikové kavárenské tradici nic nevědělo.

Klidná oaza uprostřed města by pak samozřejmě potlačila ty velké výlohy, dodala by intimnější osvětlení, atd..

Takže jinak to může být fajn lokál, ale tyhle povïdačky o 1.republice a Peroutkovi jsou mimo.

Tak jestli chcete kavárnu, která evokuje život a styl 1. republiky zkuste Alchymistu na Letné.

Tak nevím, ale do kavárny si chodím odpočinout. Popovídat si s přáteli. že bych tam musel koukat na ječící děti :( , tak to nemusím. To bych si mohl si vzít kávu s sebou  někam k pískovišti či do parku. Dekorace jsou celkem vkusné, nebuďme tak přísní. Alespoň je to neotřelé. Nemusí to hned být autentická prvorepubliková kavárna aby jí to slušelo :).

Víte oni i lidé s dětmi rádi občas zavítají do příjemné kavárny, kde si mohou popovídat s přáteli (jako vy), a která není vyloženě dětským zábavním parkem. Přijde mi fajn, že se tu i na tyto návštěvníky myslelo. Děti nejsou jen ječící stvoření. Přála bych vám více tolerance, vždyť každý (nebo skoro každý) je někdy rodičem. Prostor kavárny je podle mě natolik velký a členěný, že si tu každý může najít svůj koutek :)

Hezké, až půjdu někdy kolem, zajdu na kávu, abych zjistila, jak interiér působí ve skutečnosti a je mi vcelku lhostejné, zda a nakolik místo připomíná nebo nepřipomíná kavárnu z první republiky...

Prvorepubliková kavárna... tohle? To snad ne, Lupo...