Pokud jde o rozměry stolu, pak lze vyjít z počtu strávníků, kteří se u stolu scházejí. Obecně se pro jednoho stolujícího uvádí potřebná plocha 60×30 až 40 cm, pokud však v rodině převažují dospělí muži, počítejte raději se šířkou 80 cm. Jde totiž o rozpětí loktů sedícího člověka. Mezi dva stolující přidejte k součtu dvou hloubek (2×30 nebo 2×40 cm) ještě dalších deset centimetrů, to proto, aby se na stůl vešla i dochucovadla nebo třeba i vánoční dekorace.
Velký stůl si můžete i vyrobit, podnoží pod desku z masivních prken lze koupit v hobbymarketech či prodejnách pro truhláře.
Výška jídelního stolu se pohybuje většinou kolem 75 až 76 cm, mezi staršími stoly však najdete i nižší výrobky. Výška sedáků židlí bývá zpravidla v rozmezí 44 až 46 cm.
„Stůl a židle by se proto měly pořizovat současně. Hrana sedáku nesmí tlačit do měkkých tkání v podkolení kvůli nežádoucímu omezení krevního oběhu. Výška sedadla má být nižší než délka lýtka do podkolenní jamky,“ upozorňuje Ing. Helena Prokopová, která přednáší ergonomii nábytku na vysoké škole.
Doporučuje i opatrnost při výběru materiálu stolové desky: „U skleněných nebo kamenných desek stolů počítejte s tím, že sklo nepříjemně studí, citlivější jedinci si proto musí dát pozor na opírání se o lokty a chránit svá zápěstí.“
Když si s ohledem na praktičnost a snadnou údržbu pořídíte stolovou desku z umělého kamene, nezapomeňte, že přebírá teplotu okolí. Je-li v místnosti jen něco kolem 18 °C či ještě méně, můžete mít opět pocit chladu. U skleněných desek počítejte i s tím, že na nich bývá vidět každý otisk.
Velmi odolné a praktické bývají desky z technické keramiky, které jsou odolné proti oděru i nárazu, skvrnám i chemikáliím. Vícevrstvá konstrukce desky totiž obsahuje i skleněná vlákna. „Tyto desky bývají odolné vůči teplotám od -40 °C do +250, můžete na nich klidně i krájet, aniž byste je poškodili. Používá je například italská značka Bontempi,“ vysvětluje Ing. Josef Blaho ze společnosti HomeArt.
Pravý i umělý kámen i keramické desky mají ovšem jedno společné: vyšší cenu.
Dřevo ničím nenahradíš
V tuzemských domácnostech se nejčastěji potkáme se stoly, jejichž deska je z masivního dřeva nebo z dřevěné dýhy. I zde však cena nebývá u velkých stolů nejnižší, a tak se vyplatí starší kusy zrenovovat.
Voskový olej zabrání pronikání vody, ale povrch zcela neuzavře, takže dřevo může dýchat. Ponechá mu přirozený vzhled a zvýrazní jeho kresbu.
Zejména desky z masivu je možné poměrně snadno opravit. Klidně můžete sáhnout i po nějakém starším kusu, který jste si odvezli na chatu nebo na chalupu.
Nebo konečně odložit ubrus skrývající poničenou desku stolu a po renovaci nechat vyniknout právě hladké ploše.
Zvolit lze třeba olejový nátěr. Voskový olej zabrání pronikání vody, ale povrch zcela neuzavře, takže dřevo může dýchat. Vybraný odstín je ideální si vždy nejprve ve dvou vrstvách vyzkoušet na stejném kusu dřeva, například na spodní straně stolu.
„Výhodou olejových nátěrů je jejich snadná oprava a údržba. Skvrnu od jídla nebo pití lehce odstraníte kuchyňskou houbičkou nebo hadříkem. Když se na vyčištěném místě po zaschnutí objeví světlá skvrna, snadno ji můžete opravit, stačí dané místo znovu přetřít olejem,“ radí Radek Kříž, technicko-obchodní zástupce značky Balakryl.
Jestliže ani zbroušení povrchu nepomůže odstranit hluboko zažrané skvrny, můžete pro renovaci využít krycí barvy. Není přitom nutné volit pouze tradiční „usedlé“ barvy, stůl může být i veselý. Nebo můžete vyzkoušet různé techniky patinování.
Výběr barev je opravdu neomezený, vždyť třeba Balakryl UNI na dřevo, kov i plasty můžete natónovat až do 20 tisíc odstínů. Finální vrstvu lze zafixovat omyvatelným interiérovým lakem Polyurex, má atest i na dětské hračky. Krycí barvou snadno upravíte i staré židle.
V posledních letech se velkému zájmu těší kovová podnoží stolů v industriálním stylu.
Vyrobit si můžete i vlastní stůl, stačí si pořídit velkou desku (možná ji najdete doma v garáži) a koupit k ní kovové podnoží, zejména ta v industriálním stylu jsou v současné době velmi žádaná. Nabízejí se hlavně v černé barvě, ale upravit si je můžete podle vlastních představ a přání.
Obecně platí, že každý povrch je před nátěrem třeba zbavit všech starých a nesoudržných nátěrů, zdrsnit, očistit a odmastit. Pro odmašťování je dobré použít k tomu určené přípravky, rozhodně ne však jar na nádobí s obsahem silikonů.
