„Nejdřív jsem se musela naučit nečervenat, když všichni chlapi kolem mě mluvili sprostě, pak jsem se naučila mluvit taky tak a teď, když chci, aby mě respektovali, jsem někdy ještě vulgárnější než oni,“ směje se Anna. „Už si rozumíme, poznala jsem, že jsou hrozně hodní a mají velké srdce,“ dodává a poznamenává, že jí hrubá slova z pusy létají docela snadno, protože je jako cizinka necítí tak doslova.
Jen díky tomu, že se necítí nijak svázaná, se taky mohlo stát, že se v lindavské sklárně Ajeto cítí pomalu jako doma a od scénografie, kterou původně vystudovala (v Praze a Bratislavě), přechází od navrhování autorského nábytku k objektům s foukaného skla. Ty se staly objevem loňského roku a na prosincovém art & decoration dostala cenu serveru idnes. Jméno Anny Torfs zná každý, kdo se o sklo a výtvarné umění jen trochu zajímá a letos už je Anička zařazena do přehlídky českého skla v Národní galerii, která začíná zároveň s veletrhem art & interior a končí 3. května.
Kurátorka výstavy, dr. Jana Horneková, byla Anniným sklem doslova nadšená. Jen u jedné růžové vázy se poněkud zarazila. Vzala Annu za loket: „Aničko, to není dobrý - víte, jak to vypadá? Jako MUŽSKÝ penis!“ snažila se zasvětit cizinku, která ovšem mluví česky stejně dobře jako francouzsky nebo anglicky. Anna jen krčí rameny, organické tvary jejích objektů nejsou vykalkulované, vznikají přirozeným procesem.
Může za to gravitace při foukání,“ vymlouvá se autorka, která o sobě říká, že zatím se ve sklářském oboru cítí jako bejby. Odmítla dokonce první nabídku na exkluzivní zastupování jednou význačnou firmou, protože má pocit, že zatím stále hledá. První úspěchy z výstav v Bruselu a v Miláně ukazují, že cesta je správná. Navíc se právě přihlásila k soukromým konzultacím na Střední průmyslovou školu sklářskou v Železném Brodě a tak bude znovu studovat. „Říká se, že je to nejlepší sklářská škola v Evropě, tak ji přece musím využít.“
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
