Mladí manželé oslovili architekta Jana Růžičku z pražského architektonického ateliéru Kubus, který je členem Centra pasivního domu. Nejdůležitějším požadavkem manželů bylo oddělit bydlení od stávající části, které obývají rodiče a prarodiče.
Architekt zpracoval studii a celkový koncept stavby v pasivním standardu. Návrh splňoval veškeré požadavky rodiny, takže rekonstrukci nic nebránilo.
„O problematice pasivních domů jsme si něco přečetli, tento koncept se nám líbí a dává nám smysl. Smysluplné je jednak snížení finančních nákladů na provoz a také kvalita vzduchu uvnitř domu zajištěná mechanickým větráním. Také se snažíme být ohleduplní k životnímu prostředí, i to byl důležitý aspekt. Na základě diskusí s architektem jsme pak řešili i další věci týkající se celkové kvality stavby, zejména problematiku letního přehřívání, výběr výplní otvorů i samotný materiál a konstrukci stavby,“ popisuje majitel.
Architekt Jan Růžička navrhl citlivou rekonstrukci. Během proměny se podařilo zachovat původní ráz domu. Největší změnou prošel dům směrem k horní části svažitého pozemku. Tam získal moderní ráz.
Může se hodit |
Architekt přišel s myšlenkou rozšířit užitnou plochu formou arkýřů. Ty jsou ve štítových stěnách, celá podélná stěna směrem do horní zahrady je také překonzolována. Tyto prvky tvoří moderní architektonický výraz domu. Arkýř s jídelním stolem navíc nabízí úchvatný výhled do krajiny.
Stále ještě není vše do detailu dokončené. Hrubá stavba byla hotová za šest měsíců, pak ale přišly na řadu technologie a interiéry. „Průběh prací jsme si částečně koordinovali sami. Chtěli jsme mít například svoje instalatéry, sádrokartonáře. Rozvody elektro, zejména slaboproud a rozvody pro chytrou domácnost dělal manžel, který si také koncept chytré domácnosti sám navrhl,“ popisuje průběh stavby majitelka.
„Kvůli tomu se stavba protáhla, ale s tím jsme počítali. Nutné také bylo počítat s bouracími pracemi na začátku, neboť původní krov a štítové stěny byly zbourány, a také se sanačními pracemi. To zabralo zhruba čtyři měsíce. Celkově tedy stavba trvala asi 1,5 roku,“ přiznává majitelka domu.
Čtyřčlenné rodině dům dispozičně naprosto vyhovuje. Původně sice počítali s tím, že budou mít dvě patra, ale nakonec jsou všechny obytné místnosti nebo jejich hlavní části na jednom podlaží. Je to velmi pohodlné a bezbariérové řešení.
„Museli jsme ale slevit z našeho původního požadavku na velké množství šaten, které jsme ve svém domově vždy chtěli mít. Při návrhu dispozic jsme bojovali s omezenou plochou danou původní půdorysnou stopou budovy. Nevešel se plnohodnotný pokoj pro hosty, ale když přijede návštěva, místo na spaní má vyhrazené,“ vysvětluje majitelka.
Původní krov a štítové stěny majitelé zbourali.
Z hlediska principu pasivního domu se největší kompromisy týkaly umístění technologie. Obytná část domu stojí nad původními chlévy a je řešena jako podkroví se zvýšenou nadezdívkou.
„S ohledem na omezenou půdorysnou plochu jsme museli technologii umístit do nevytápěných chlévů. To znamenalo jednak komplikaci z hlediska rozvodů a také bylo nutno řešit zateplení technické místnosti, tepelné mosty atd. Toto řešení sice není z hlediska principů pasivního domu optimální, ale u rekonstrukce prostě takovéto kompromisy je třeba dělat. Důležité je najít vhodné technické řešení,“ uzavírá Jaroslav a dodává, že dům rodině kompletně vyhovuje, a přestože je ve svahu, je bezbariérový a na zahradu se dá vyjít ze všech pokojů.
Topení díky dobrým izolacím není drahé. Co nevyhřeje slunce, to zvládnou krbová kamna - interiérový kotel s výměníkem. Za sezonu rodina spálí dřevo za tři tisíce korun.
