Nábytek na míru je záměrně bílý, aby splynul se stěnami. Staleté trámy prostor...

Nábytek na míru je záměrně bílý, aby splynul se stěnami. Staleté trámy prostor zmenšují, ale dodávají mu atmosféru. Tu podpořily i starožitný jídelní stůl, křišťálový lustr, výrazný obraz Jakuba Špaňhela či plastika koňské hlavy od Lucie Loosové. | foto: Petr Adámek

Romantické bydlení v podkroví milují, a to i přes nepraktické šikminy

Kateřina Urban Samková bydlí s rodinou v podkrovním nájemním bytě v historické části Prahy. Přestože se s manželem nepustili do rekonstrukce, povedlo se jim zařídit členitý prostor a dodat mu potřebnou dávku útulnosti i originality.

„Je tu neuvěřitelné ticho. Známí mě občas litují se slovy: vy chudáci v tom centru… Jenže my jsme v uzavřeném bloku domů, a tak hluk z ulice vůbec neslyšíme. Vyrůstala jsem na Žižkově a město a jeho ruch mám ráda. Když se to v létě v rozpálené Praze už nedá vydržet, utečeme do přírody na chalupu,“ říká Kateřina.

Kuchyňská linka v mírně rustikálním stylu v bytě už byla. Vyplňuje malý oddělený prostor v části obývacího pokoje.

Ve stometrovém půdním bytě 3+1 s ložnicí v nejvyšším bodě domu a původními trámy se žije pohodlně. A to přesto, že cesta domů pod střechu je složitější a je třeba překonat pár schodišť a chodeb.

Dům poblíž Vltavy a Národního divadla, ostatně jako řada dalších v této lokalitě, je takovou historickou skládačkou. V 19. století byl sice přebudovaný v neorenesančním slohu, ale jeho jádro zůstalo gotické. Kdysi tu sídlila Armáda spásy, v jednom křídle funguje malá divadelní scéna.

Kateřina si byt pronajala před pěti lety poté, co vyhrála městem vypsanou veřejnou soutěž. Od začátku se zaměřila na Prahu 1, aby po rozchodu s bývalým přítelem mohli její dva synové dál chodit do stejných škol.

Mít hřejivou náruč

Kateřina Urban Samková vystudovala humanitní vědy, absolvovala i bakalářské studium práv. Aktuálně se věnuje krizovému managementu a budování nových značek. Připouští, že je workoholik a nikdy neuměla odpočívat, což u ní před deseti lety vyvolalo zdravotní kolaps.

Do spacího patra v nejvyšším místě bytu ve dne proudí světlo střešními okny. Není tu postel, ale kvalitní pohodlné matrace.

Přestože trochu „ubrala“, aktivní je pořád a víc než je běžné. Tím víc má doma ráda klidné útulné prostředí, pocit určité hřejivosti a pomyslného objetí, zároveň však i volnosti. Tyto emoce před časem vtělila i do projektu my.pled, který připravila s oděvním designérem Janem Šimrem. Módní značka obohatila český trh o chybějící elegantní plédy, některé střihy jsou dokonce patentované.

Doma má Kateřina kromě nábytku na míru pár kusovek, k nimž má osobní vztah, a jak říká, vždycky se s ní postěhují. Jedním z těch „putovních“ je starožitný masivní jídelní stůl. Plastové židle dostala jako dárek, stejně i starý repasovaný křišťálový lustr od svého otce. Orientální koberec sehnala v kobercovém řetězci.

Akvárium v obývacím pokoji jí připomíná potápění, koníček, kterému se řadu let intenzivně věnovala, a pochlubit se může ponory ve vodách celého světa.

Domácí kino

Bytům pod střechou rozhodně nechybí romantické kouzlo a zároveň spousta nepraktických šikmin. Na standardní typové úložné prostory se nedá spolehnout, o to víc je nutné pracovat s prostorovými vychytávkami a atypickými řešeními.

Kateřina Urban Samková, zakladatelka značky my.pled.

„Když jsme se nastěhovali, byly tu jen holé stěny. Interiér už ale prošel drobnými úpravami dispozice. Ovšem v podstatě jsme nic neměnili, nechtěli jsme investovat do rekonstrukce pronajatého bytu. Zůstaly podlahy, stávající kuchyň i koupelna. Kdyby byl byt náš, určitě by zrovna tyto místnosti vypadaly jinak,“ popisuje Kateřina.

Nábytek vyrobený na míru a v bílé barvě splynul se stěnami. Kromě knihovny manželé vymysleli sedací a zároveň lehací pódia v obývacím pokoji a v jednom z dětských pokojů.

„S manželem jsme oba vášniví čtenáři, takže truhlář vyrobil knihovnu podle našeho návrhu. Nemáme televizi a ani ji nepotřebujeme. Nicméně v obýváku využíváme plátno a pořádáme rodinná promítání. Ukazujeme dětem kultovní filmy (na retro aparatuře), které by si samy nepustily. Vybíráme takové, o nichž si myslíme, že je budou bavit, chceme, aby znaly oblíbené hlášky. Autentickou atmosféru podpoříme colou a popcornem,“ doplňuje.

Na vrcholu pyramidy

Spací patro v nejvyšší úrovni bylo malé, připomínalo spíš šuplík. Manželé sem koupili pohodlné matrace a ložnici si oblíbil i mladší syn Tonda, který se sem přes den rád „zašívá“, nejraději s knížkou. Prostor pod ním se povedlo zařídit jako pokoj pro manželovu malou dceru z jeho předešlého vztahu.

Prostor ve špičce bytu má dvě výškové úrovně – spodní část je zařízena pro malou dceru, většinou nábytkem z IKEA.

Kateřina si pochvaluje, jak výborně se nahoře spí, a vysvětluje: „Malý prostor mi nevadí, naopak. Jsem jeskynní typ, v proskleném bytě bych nemohla žít. Potřebuji stěny, na které můžu věšet obrazy. I schodiště nám posloužilo jako skvělá domácí galerie, kam dáváme dětské výtvory a naše fotky.“

Sama miluje výtvarné umění, jednu dobu provozovala výtvarnou galerii. S kamarádkou dnes pořádá Art pArTy, kurzy amatérského zábavného malování pro dospělé pomocí různých technik. Jeden výrazný obraz od kamaráda výtvarníka Jakuba Špaňhela visí na čelní stěně obývacího pokoje, autorkou dalšího artefaktu, koňské hlavy, je scénografka a výtvarnice Lucie Loosová.

Kateřina podporuje výtvarné cítění i u svých synů a říká závěrem: „Kluci hrají hokej, nicméně pokoj si sami vymalovali. Naštěstí nemají zálibu ve věšení plakátů. Mladší Tonda sbírá kameny a vyrábí mi z nich krásné šperky. Chtěl by studovat architekturu, rád s námi konzultuje věci okolo interiéru.“