Absolvent architektury z Teheránu, Daryoush Ghaffari, si přestavěl rodinnou vilku v Brentwoodu, jedné z nejprestižnějších čtvrtí Los Angeles, velmi odvážným způsobem.
Dům je v místech, kde stály po desetiletí bezduché a konzervativní jednopatrové stavby. Jejich nudný design nahradily geometrické tvary ve tvaru čtverce, obdélníku a kosočtverce. Budova tak nikoho z okolo projíždějících motoristů nenechá v klidu. Do dříve poklidné uličky Bundy Drive přinesla neobvyklý provoz zájemců i obdivovatelů.
Měděný dům
Dům charakterizují geometrické tvary a použití měděných plechů.
K hlavním charakteristikám stavby patří měď, otevřený strop do krovu, pískovcové dlaždice na podlaze i prosklené stěny s tvrzeným bezpečnostním sklem a dveřmi, které jsou bez rámu zavěšené jen na pantech.
Klasický kalifornský trávník nahrazuje drť z cihel a pískovce. Nařízení o spotřebě vody jsou totiž velmi přísná.
Jednopodlažnímu domu s obytnou plochu téměř 200 m2 vévodí obývací pokoj propojený s kuchyní a s otevřeným krbem v centru místnosti. Kuchyňská linka v rudé barvě slavných vozů formule 1 je od firmy Schneider, návrh však pochází od proslulého designérského studia Pininfarina, které navrhuje i pro značku Ferrari.
V interiéru najdete také dvě ložnice, tři a půl koupelny („půlené“ koupelny jsou pro Ameriku typické), venku pak malý bazén (protože zde již byl, mohl zůstat), gril a ohniště. Místo stromů je na zahradě jen pár kaktusů. Ty dnes představují součást moderního bydlení, jejich použití a oblibu ovlivnila nutnost šetření s vodou.
„Většinu zařízení jsem si projektoval sám. Přestože v Kalifornii jsou striktní předpisy kvůli častým zemětřesením a subtropickému podnebí, městští stavební inspektoři se mnou výborně spolupracovali,“ podotýká architekt.
A pokračuje:„Snad nikde na světě by to nebylo možné, ale tady, když přijde někdo s neobvyklou věcí, není cílem byrokraticky ji zakázat, ale snažit se ji pochopit a pokud je dobrá, pomoci uplatnit ji v praxi.“
Barevná kombinace kamenů z pískovce, mramorových dlaždic a měděných plechů kontrastuje s tmavě modrým nátěrem budovy. Znázorňují autorovu představu o propojení země a nebe. Rovné zdi jsou umocněny modernistickými přímkami a rohy v pravých úhlech, které uznával a měl rád Frank Loyd Wright stejně jako Le Corbusier.
Původní kulatý bazén proto dostal rovněž hranatý tvar, modrý nátěr dna a s tím kontrastující tmavohnědou „drtinu“ kolem. Nahradila obvyklé šedivé ohrazení z betonu s chodníkem ze dřeva.
Sousedé si už na nezvyklé tvary nové budovy zvykli a Ghaffarimu gratulují k projektu, jehož realizace trvala jeden rok. Čas věnovaný na výzkum a design nekonvenčních zařízení, například proskleného krbu a komínu v obývací místnosti, závěsů dveří, nekonvenčních koupelen a osvětlení, se ale podle autora do toho nepočítá.
Po zkušenostech se stavebnictvím v Iránu a ve Francii žije Ghaffari od roku 1983 v Los Angeles. Miluje zdejší možnosti: „Tohle město je otevřené avantgardním ideám více než kterékoliv jiné velké město na světě. Pomáhá tak tvořivosti a spolupráci architektů s lidmi, kteří zde bydlí a tvoří.“
Kuchyň v zářivě červené je součástí obývacího pokoje s neobvyklým krbem.
Stavební předpisy a rasimus
„Luxus nakažený hanbou,“ tak uváděl bydlení v exkluzivní čtvrti Brentwood nedávno titulek v novinách Los Angeles Times. Kvůli vraždě Nicole Brown Simpsonové a jejího přítele Rona Goldmana se v jednom okamžiku stala obydlí nedaleko pobřeží Tichého oceánu známá po celé Americe.
A cejch zůstává, i když byl dům neslavně proslulé hvězdy amerického fotbalu O. J. Simpsona v ulici Rockingham zbourán a zakrvavený byt Nicole v kondominiu přestavěn (dokonce dostal novou adresu). O procesu se psalo a mluvilo jako o „největším soudním procesu minulého století“.
Počátky zdejší výstavby přitom sahají už do prvního desetiletí dvacátého století. Bylo to první předměstí Los Angeles, daleko od jeho hluku a prachu. Charakter čtvrti určovala soukromá obydlí a požadavky na dodržování spousty předpisů a nařízení.
Patřily k nim nejenom stavební předpisy k výšce budov, jejich vzdálenosti od ulice, barvy zdí, ale i zákaz prodeje nemovitostí lidem s barevnou kůží. Rasistický požadavek vůči černochům byl už dávno zrušen, ale vzrůstající ceny zdejších pozemků, v rozmezí minimálně tři až 30 milionu dolarů, vytvořily jinou segregaci.
Původní nevelké domky nahradila architektura přepychových domů se třpytivými fasádami klasických, maximálně dvoupatrových budov, za kterými se ukrývají boháči. Objevují se však i mohutná obydlí. Z kopce jim vládne komplex muzea Getty Center a z druhé strany pod ním slavný golfový kurt Riviera Country Club.
Vchod k bazénu a výhled na atypickou zahradu, kde najdete jen pár kaktusů.
Přesto i zde lze nalézt staré domy vhodné na rekonstrukci. Mary Lu Tuthillová, manažerka lokální firmy s nemovitostmi Coldwell Banker, říká: „Je zajímavé, že nikoho moc nezajímají obnovy nebo zrestaurování stávajících stylových budov. Bohatí lidé si především přejí koupit už hotové moderní domy, anebo prázdné pozemky k realizaci vlastních snů a představ.“
A ty nebývají malé. „Polovina 20. století byla vrcholem bytové architektury, v níž se setkávaly stavební tvůrčí nápady spolu s designem nábytku a interiéru,“ říká Mossler Deasy, další obchodník s realitami, k jehož klientům patří hollywoodská smetánka.
Podle něho většinu zájemců o zdejší čtvrť dodnes tvoří vášniví milovníci architektury a milionáři, kteří se snaží najít perfektní místo k zavěšení originálu od Van Gogha, Picassa a jejich kolegů.
