To je dům Jiřího Krampola, ve kterém bydlí se ženou, synem a jeho přítelkyní, kocourem a malým chlupatým psem. "Žiji v přepychu. A co to pro mě znamená? Rybník za domem, klid a čistý vzduch," svěřuje se známý herec.
Jak dlouho bydlíte v tomto domě na Okoři?
Máme ho patnáct let, ale původně byl jen jako víkendhaus. Natrvalo jsme se přestěhovali před sedmi lety poté, co jsem přišel v Praze o byt. Tento dům sloužil dříve jako takzvaný nouzový domek, jaké se stavěly pro ty, již neměli na bydlení v Praze. Přestavěli jsme ho, ale ne moc. Památkáři by to nedovolili.
Jak je dům velký?
Vždy, když řeknu, že máme tři místnosti dole a čtyři nahoře, každý si hned myslí ten si asi žije. Ale všechny pokoje mají velikost kamrlíků. Dohromady to má asi 100 metrů čtverečních. Kromě zahrady, která bývala vinicí, máme ještě terasu, malý dvorek a garáž.
Nebyl to velký skok, přestěhovat se z velkoměsta na samotu?
Mně bydlení v Praze už nic nepřinášelo. Dříve jsem vyběhl z domu, koupil si noviny a rohlíky nebo si šel sednout do nějaké příjemné hospůdky. To je už dneska nemožné. Všude jsou jen davy cizinců a místo obchůdků banky. Dříve jsem se šel projít po Karlově mostě a v každé hospůdce jsem někoho potkal. Dnes nepotkám nikoho. Všechny restaurace jsou "dělané" jen pro cizince.
A tady na vesnici není tady trošku nuda?
Tady se zastavil čas. Přesto se nenudím. Je tady několik hospůdek, kam se ženou rádi zajdeme. Kamarádíme se s místními, jsou to milí lidé. Jinak si na nedostatek činnosti nemůžu stěžovat. Mám zaplaťpánbůh dost práce a kromě toho jezdím vedle do vesnice na tenis, do Kladna cvičit a také chodím na dlouhé procházky se psem.
Váš dům je zařízen velmi příjemně, všude samé zajímavé doplňky, nábytek ve stylu dřevo, kůže, krb...
Mám rád věci jako z verneovek. Rád si z různých cest vozím domů suvenýry, jako jsou dalekohledy, lupy, kovbojské klobouky a podobně. Také vyloženě vyhledávám přírodní materiály - dřevo, kůže, pálená hlína. Nikdy jsem netíhnul ke zlatým kohoutkům a exkluzivním věcem. Odmalička jsem obdivoval americké venkovské baráčky.
Nebojíte se zlodějů?
Dům máme dobře zabezpečený a většinou je stále někdo doma. Ale i kdyby sem někdo vnikl, rybník a čistý vzduch nikdo neukradne a těch pár krámů, co tu je? Co by s tím kdo dělal? Ty mají cenu akorát pro mě, pro nikoho jiného.
Zmiňoval jste se o tom, že rybník před domem považujete za přepych. Rybaříte?
Ne. Zaprvé tento rybník je soukromý a jeho majitel rybaření nepovolil a zadruhé mě by to nebavilo. Třeba v Kanadě na divoké vodě to je něco jiného. Ale u rybníka s udicí? To je jako chytat slepice na dvoře.
Jste kutil? Baví vás práce na domě?
To rozhodně ne. Nesmím vzít nic do ruky, to by bylo neštěstí. Všechny věci kolem baráku zařizoval tatínek mé ženy, ale bohužel loni zemřel. Teprve teď člověk vidí, jak chybí.
Jaké je vaše nejoblíbenější místo v domě?
Určitě kuchyň a v obývacím pokoji křeslo u krbu. Když venku padá sníh, sednu si do křesla, vezmu knížku a za deset minut klimbám. To je skvělé.
Jak dlouho bydlíte v tomto domě na Okoři?
Máme ho patnáct let, ale původně byl jen jako víkendhaus. Natrvalo jsme se přestěhovali před sedmi lety poté, co jsem přišel v Praze o byt. Tento dům sloužil dříve jako takzvaný nouzový domek, jaké se stavěly pro ty, již neměli na bydlení v Praze. Přestavěli jsme ho, ale ne moc. Památkáři by to nedovolili.
Jak je dům velký?
Vždy, když řeknu, že máme tři místnosti dole a čtyři nahoře, každý si hned myslí ten si asi žije. Ale všechny pokoje mají velikost kamrlíků. Dohromady to má asi 100 metrů čtverečních. Kromě zahrady, která bývala vinicí, máme ještě terasu, malý dvorek a garáž.
Nebyl to velký skok, přestěhovat se z velkoměsta na samotu?
Mně bydlení v Praze už nic nepřinášelo. Dříve jsem vyběhl z domu, koupil si noviny a rohlíky nebo si šel sednout do nějaké příjemné hospůdky. To je už dneska nemožné. Všude jsou jen davy cizinců a místo obchůdků banky. Dříve jsem se šel projít po Karlově mostě a v každé hospůdce jsem někoho potkal. Dnes nepotkám nikoho. Všechny restaurace jsou "dělané" jen pro cizince.
A tady na vesnici není tady trošku nuda?
Tady se zastavil čas. Přesto se nenudím. Je tady několik hospůdek, kam se ženou rádi zajdeme. Kamarádíme se s místními, jsou to milí lidé. Jinak si na nedostatek činnosti nemůžu stěžovat. Mám zaplaťpánbůh dost práce a kromě toho jezdím vedle do vesnice na tenis, do Kladna cvičit a také chodím na dlouhé procházky se psem.
Váš dům je zařízen velmi příjemně, všude samé zajímavé doplňky, nábytek ve stylu dřevo, kůže, krb...
Mám rád věci jako z verneovek. Rád si z různých cest vozím domů suvenýry, jako jsou dalekohledy, lupy, kovbojské klobouky a podobně. Také vyloženě vyhledávám přírodní materiály - dřevo, kůže, pálená hlína. Nikdy jsem netíhnul ke zlatým kohoutkům a exkluzivním věcem. Odmalička jsem obdivoval americké venkovské baráčky.
Nebojíte se zlodějů?
Dům máme dobře zabezpečený a většinou je stále někdo doma. Ale i kdyby sem někdo vnikl, rybník a čistý vzduch nikdo neukradne a těch pár krámů, co tu je? Co by s tím kdo dělal? Ty mají cenu akorát pro mě, pro nikoho jiného.
Zmiňoval jste se o tom, že rybník před domem považujete za přepych. Rybaříte?
Ne. Zaprvé tento rybník je soukromý a jeho majitel rybaření nepovolil a zadruhé mě by to nebavilo. Třeba v Kanadě na divoké vodě to je něco jiného. Ale u rybníka s udicí? To je jako chytat slepice na dvoře.
Jste kutil? Baví vás práce na domě?
To rozhodně ne. Nesmím vzít nic do ruky, to by bylo neštěstí. Všechny věci kolem baráku zařizoval tatínek mé ženy, ale bohužel loni zemřel. Teprve teď člověk vidí, jak chybí.
Jaké je vaše nejoblíbenější místo v domě?
Určitě kuchyň a v obývacím pokoji křeslo u krbu. Když venku padá sníh, sednu si do křesla, vezmu knížku a za deset minut klimbám. To je skvělé.
 |
 |
 |
