Příčinou všeho byl sen, který se zdál jistému Danielu Alamsjahovi z Indonésie. Bůh ho prý požádal, aby postavil modlitebnu ve tvaru holubice, kde by se mohli scházet a věnovat modlitbám i rozjímání lidé nejrůznějšího vyznání a přesvědčení. Sen mu zůstal v hlavě, i když nevěděl, co si s ním počít.
Řešení přišlo někdy v roce 1990, když se vydal i se svou manželkou z 550 km vzdálené Jakarty, kde bydleli, do oblasti jménem Magelang. Tehdy 67letý Daniel zcela jasně poznával krajinu, se kterou se setkal ve snu. Celou noc se na místě modlil, aby se ujistil, že právě tady, uprostřed džungle, leží to Bohem vyvolené místo.
O rok později koupil na pahorku Rhema pozemek o rozloze 3 000 metrů čtverečních v přepočtu za pouhých 3 500 korun a spolu s třiceti místními obyvateli zahájil výstavbu prapodivné budovy. Zanedlouho postavili Gereja Ayam neboli Kuřecí kostel. Tedy žádná holubice, ale kuře, a žádná modlitebna, ale kostel s křížem na stropě, kam ovšem přicházelo jen pár lidí z okolních vesnic.
Stavba chvíli sloužila jako domov pro postižené děti, blázinec a rehabilitační centrum pro drogově závislé, ale v roce 2000 musel Daniel její provoz ukončit kvůli vysokým nákladům.
A tak budova postupně chátrala a rozpadala se, všude jen prach, kameny a odpadky, které tu zanechali zvědaví turisté. Ano, turisté. I když byl kostel opuštěný a zavřený, přicházely jich sem stovky a stovky, aby na vlastní oči viděli záhadnou stavbu uprostřed džungle, která se stala známou po celém světě. A po uvedení indonéského filmu Ada Apa Dengan Cinta? (Jak je to s láskou?), který se natáčel právě v okolí chrámu, jeho popularita ještě vzrostla.
Začali tady vybírat vstupné – a světe div se, vybralo se tolik, aby to stačilo na rekonstrukci a dokončení místností v prvním patře. Postavily se a vydláždily příjezdové cesty a silnice, podzemní modlitební místnosti vymalovali zdarma místní umělci, opravila se střecha a vyměnila rozbitá okna. Turisté se sem jen hrnou.
Kostel je otevřen každý den po celý rok, takže se sem můžete vypravit i vy.
Funguje tu dokonce i kavárna, kde lidé mohou posedět a ochutnat některou z indonéských specialit, a v hlavním sále je nainstalována stálá expozice o historii této bizarní stavby.
Kostel je otevřen každý den po celý rok, takže se sem můžete vypravit i vy. Ideální čas na návštěvu je v období dešťů, tedy od října do dubna, protože v džungli je všechno krásně zelené, bujné a svěží. Pokud nechcete cestovat v pláštěnkách a šlapat po mokrých a kluzkých cestách, další možností je období sucha, tedy termín mezi květnem a zářím, to tady zažijete nádherné východy a západy slunce.
