Přestože se položení bytů v domě zohledňuje zavedením koeficientů, každý by měl raději jistotu, že zaplatí skutečně jen za teplo, které spotřebuje.Toho by měla dosáhnout takzvaná denostupňová metoda, která se v poslední době začíná k měření čím dál více používat. Tato metoda se nepokouší změřit množství tepla vydávané radiátory, ale kontroluje takzvanou tepelnou pohodu v bytě.»Nezajímá nás, nakolik se otevře ventil radiátoru. Nájemník v rohovém bytě ho má věčně naplno, zatímco ten, kdo bydlí uprostřed, skoro netopí,« uvádí Miroslav Los z firmy Lomex. Pomocí čidel měřících teplotu vně a uvnitř pokoje se teploty zaznamenávají do řídicí jednotky, kterou má doma každý na očích a může si průběžně kontrolovat spotřebu tepla. Z řídicí jednotky se veškeré údaje předáva jí do centrální jednotky, která je na chodbě a ze které lze odečíst údaje o každém z bytů. Odpadá tím nutnost návštěv přímo v bytech. Podle zkušeností z takto zregulovaných objektů v Brně byly náklady na byt něco přes čtyři tisíce korun a vložené peníze se vrátily za dva a čtvrt roku.
24. září 1999
