Okolo domu je několik míst, kde se dá odpočívat, kochat se krajinou či stolovat.

Okolo domu je několik míst, kde se dá odpočívat, kochat se krajinou či stolovat. | foto: Atelier Flera

Bydlí na chatě, která vypadá jako stodola. Toužili po klidu a zahradě

Venkovské, originální, krásně divoké a nespoutané, zároveň moderní a komfortní. Takové je bydlení u Vltavy v chatě s velkou zahradou, které si nedávno s pomocí profesionálů zařídili manželé Eva a Jan.

Eva a Jan dlouho hledali pozemek v klidnější lokalitě, nevylučovali ani samotu. „Předchozí dům jsme si postavili na Benešovsku, jenže i tato oblast pro nás začala být hektická. Chtěli jsme trávit čas někde blízko vody a lesů, protože rádi jezdíme na kolech a na kajacích. Právě díky lodím jsme objevili i kout poloostrova, ve kterém jsme tehdy náhodně zakotvili,“ popisují manželé.

Velké prosklené plochy na fasádě podpořily myšlenku vizuálního propojení interiéru se zahradou.

A pokračují: „Okouzlily nás krásné louky obklopené zalesněným kopci na horizontu, výhledy na Vltavu a hlavně neuvěřitelný klid. Chvíli jsme se procházeli a všimli si cedule „Na prodej“. Během pár týdnů jsme se dohodli na nákupu pozemku v části obce, kde je pouze chatová osada, stojí tu pár domů a původních statků. Dodnes jsme za toto rychlé rozhodnutí šťastní,“ popisuje osudové setkání Eva.

A dodává: „V této oblasti Středního Povltaví je povolená jen výstavba rekreačních objektů, náš nový dům je tudíž formálně vzato chatou. Sice jsme plánovali, že tu budeme někdy bydlet natrvalo, jen jsme si nebyli jistí, kdy. Rozhodnutí urychlil covid, který přišel rok po kolaudaci stavby. Přestěhovali jsme se sem, protože pandemií se změnil i způsob práce. Manžel pracuje výhradně na dálku, já částečně dojíždím za prací do Prahy.“

Mají dokonalý dům ve tvaru stodoly, zahrada jim končí u lesa

Ve stodole ráj…

Majitelé si přáli dům připomínající tvarem venkovskou stodolu. Oslovili architekta Lukáše Holuba z ateliéru Mjölk architekti a zformulovali svou představu inspirovanou severskou architekturou domů. Občas jezdí do Skandinávie, cítí se tam dobře a stejný pocit chtěli zažívat doma.

Majitelka si přála mít na zahradě skalničky. Odolným netřeskům stačí k životu málo.

„Fungování, vzhled domu i zahrady ovlivnilo do značné míry to, že jsme oba praktičtí, preferujeme jednoduchá chytrá řešení a máme rádi přírodní materiály. Otevřený a přehledný interiér nám umožňuje vzájemnou komunikaci při jakýchkoliv činnostech z každého koutu. Mimo garáž, technické zázemí a koupelnu jde totiž o jeden propojený prostor, v němž vaříme, odpočíváme, spíme, zkrátka bydlíme...,“ prozrazují.

Dřevostavba je částečně zapuštěná, obytný prostor je zhruba 80 cm pod terénem. Na pracovní plochu v kuchyni navazují zvenku terasy a záhony. Zadáním pro architekta byl maximální kontakt se zahradou a výhledy do krajiny.

Zarámované výhledy z interiéru do zahrady i na malebné okolí jsou celoročně „výtvarným“ dílem.

To se povedlo vyřešit skleněnými stěnami na fasádě, čímž vznikly průhledy skrz dům. Chata má veškerý komfort pro trvalé bydlení: elektřina tu byla zavedená, na pozemku je studna a domovní čistírna odpadních vod.

Na tý louze zelený

Zahrada na mírně svažitém pozemku s plochou kolem 2 500 m2 vyrostla na původní louce. Úkolem pro autory Ferdinanda Lefflera a Kateřinu Svobodovou z Atelieru Flera byl její přirozený vzhled.

„Odborníky jsme oslovili nejdřív, protože jsme chtěli zahradu řešit současně s projektem domu. Hledala jsem na internetu podle fotografií realizací zahrad. K těm, které mě oslovily, jsem připojovala autory. U většiny byla Flera, takže se stala jasnou volbou,“ vzpomíná Eva.

A pokračuje: „Na zahradě u předešlého domu jsme získali zkušenosti, oblíbili si konkrétní stromy a rostliny. Zahradu jsme realizovali postupně. S venkovním prostorem jsme se sžívali a dospěli k některým úpravám. Zjistili jsme, že nepotřebujeme zastřešené stání pro dvě auta, a nahradili je dřevníkem.“

Dřevostavba záměrně připomíná tvarem hospodářské stavení. Fasáda je obložená opalovaným dřevem, garáž v krajní části dispozice má copilitovou stěnu.

Příjezdovou plochu nakonec nekryje dlažba. Přestala majitelům dávat smysl, protože k domu vede polní cesta, a tak jezdí po mlatu.

Tento přírodní zpevněný povrch je použitý i na hlavní pobytové ploše zahrady. Na ni navazuje luční trávník, který stačí posekat párkrát ročně, což podporuje zdejší biodiverzitu. Když chtějí majitelé brouzdat travou naboso, můžou na menší ploše udržovaného trávníku.

„V zadní části parcely jsme ponechali louku, ve vstupní jsme vymezili místo pro pěstování zeleniny ve vyvýšených záhonech a ve skleníku. Mezi květinami se prolínají původně přírodní druhy (kopretiny, řebříčky, sasanky, kohoutky…) s těmi tradičními z venkovských zahrádek (denivky, floxy, růže, pivoňky…). Trvalkové záhony u domu jsme namíchali z bylinek a venkovských květin,“ popisuje zahradní architektka.

Vodní radovánky

Vodní prvek, který je součástí terasy u domu slouží jako ochlazovací vana k sauně, která je umístěna hned vedle v domě.

Jedním ze zásadních požadavků byla jedlá zahrada. Majitelé oceňují, že architektka umístila jedlé rostliny nejenom do záhonů, ale i po celém pozemku. Kromě běžného drobného ovoce, ovocných stromů, bylin, brusinkových podrostů pod borovicemi či koberců z lesních jahod tu rostou jedlé dříny, divoký česnek a černé jeřabiny.

Vodní prvek zprvu neplánovali vzhledem k blízkosti řeky. Připouštějí, že k němu měli i respekt kvůli péči a nákladům spojeným s provozem. Původně zamýšleli jen venkovní sprchu k sauně.

Architekti navrhli úpravu, vodní prvek, který bude současně ochlazovací nádrží. „Nápad nás nadchl. Brzy jsme si navykli na ranní otužovací rituál. Zvuk vody a odrazy světla na hladině jsou magické, v létě se tu koupou ptáci,“ pochvalují si manželé.

Dům je zapuštěný do terénu, pracovní plocha v kuchyni proto zvenku výškově navazuje na terasu.

Vyzdvihují i to, jak autoři zohlednili fakt, že dům nemá okapy. Na jedné straně voda ze střechy stéká do trvalkových štěrkových záhonů, na druhé zásobuje efektní vodní prvek. Nenaplnily se ani obavy, zda záhony zvládnou přívaly vody v letních bouřkách, zvládají, a s přehledem.

Na otázku, kdo má doma „zelené prsty“, Eva závěrem odpovídá: „Ty mám já, manžel se věnuje technickým prvkům, rád pracuje se dřevem. Podle návrhu architektů instaloval osvětlení zahrady, dal dohromady skleník, postavil vyvýšené záhony či přesazovací domek.“

Posezení okolo kovového ohniště na mlatové ploše patří v létě k nejoblíbenějším.

Na závěr dodává: „ Zahradničení je můj koníček. Manuální práce na vzduchu je smysluplně strávený čas a skvělá kompenzace ke kancelářské práci. Když dnes kdekoliv vidím upravenou zahradou, záhon nebo veřejný prostor, všechnu tu práci na pozadí umím náležitě ocenit.“