Ticho, hvězdy nad hlavou, žádný světelný smog… Na Slapech je dobře i potom, co hladinu Vltavy v 50. letech minulého století zdvihla přehrada. Do té doby svíraly koryto řeky vysoké skalnaté břehy, pod nimiž voraři plavili dřevo až ze Šumavy. Divoká romantika jak z Mařákových obrazů sice dávno zmizela, ale i tak si středočeská krajina uchovala zvláštní kouzlo.
Nová fasáda sjednotila vzhled chaty z 60. let minulého století. Na parcele zůstaly původní stromy včetně řady rododendronů.
Vlastnit v některém zdejším středisku na březích přehrady chatu nebo hausbót, bylo před desítkami let více než žádané. Jedním z vyhlášených míst je dodnes Nová Živohošť. Adam a Kateřina Dvořákovi sem mizí z pražského bytu na prodloužené víkendy.
Jsou oba na volné noze, takže si program a čas organizují podle potřeby. Právě pozastavený čas i zakonzervovaná atmosféra (v tom lepším smyslu slova) je něčím odlišným. Lidé se potkávají, společně o víkendech sportují, funguje pospolitost. Mnozí si po revoluci vyzkoušeli dovolenkovou „cizinu“, ale Slapy jsou životní láskou předávanou z generace na generaci.
Žádné ploty pozemky neohraničují. Oblast se účinně brání zastavování těch dalších, stavět se totiž může jen na místě zbouraného objektu.
Výhledově nejlepší
Styl malého zádveří odpovídá barvami a materiály celému navazujícímu prostoru chaty.
„Na chatu jsem byla také zvyklá jezdit každý víkend, ale s Adamem mě chataření baví ještě víc,“ říká Kateřina a Adam pokračuje: „Naše rodina ,zakotvila’ na Slapech před více než padesáti lety. Prarodiče s mým tátou postavili hausbót ve slepém rameni a já jsem od svých tří let trávil každé léto u vody. Před patnácti lety rodiče koupili ještě chatu. Postupně ji zvelebujeme, v plánu máme terasu, kterou navrhne sestra Katky, krajinářská architektka.“
Jde o rodinnou záležitost, protože do úprav se zapojili všichni. Na chatě se pravidelně střídají kromě Adama jeho bratr se ženou a rodiče, kteří si ponechali i hausbót. Původně přízemní objekt získal díky přestavbě obytné podkroví. Nebyl to asi jediný důvod k nákupu, ale z oken je vidět dokonce na rodinný hausbót.
Splněný sen o chatě v panenské přírodě se podařil, rodina je nadšená |
Původní majitel budoval chatu v šedesátých letech minulého století. Možná z nutnosti (možná to tak cítil), kombinoval různé materiály, které byly k sehnání, luxfery, dřevotřísku, dokonce železobetonové panely.
„Oslovili jsme matčinu kamarádku architektku, která nám pomohla s návrhem nové dispozice přízemí. Schody na půdu už byly, ale uprostřed místnosti. Zobytnění podkroví jsme vymysleli s bratrem,“ popisuje Adam.
Nová fasáda zakryla některá předtím viditelná napojení, kvalitní izolace střechy tlumí letní vedra. Kanalizace na pozemek vedla, ale majitelé pořídili vlastní domácí čistírnu odpadních vod a studnu. Chatu rodina využívá nejenom v létě. Obyvatelná je i v zimě, ovšem za dodržení určitých pravidel, zejména jak hospodařit s vodou.
Ta naše chajda malá...
Adam studoval design, tudíž byl tím, kdo nejvíc řešil estetiku interiéru, což pobaveně komentuje: „Sedm let jsme se hádali, vyměňovali si názory, ale pořád se máme rádi. Tátovi jde hlavně o funkci, design moc neřeší. Stál jsem si za přetřením stropu nabílo nebo antracitově šedými rámy nových dřevěných oken.“
Bílá barva sjednotila strop i starší kuchyňskou linku pod okny s výhledem na přehradu. Skříňkám dodaly moderní vzhled designové kožené úchytky.
Bílá interiér výrazně prosvělila, ubrala mu na rustikálním vzhledu. „Kuchyň po Adamově tetě jsme také přetřeli. Autorské kožené úchytky na míru nám udělala kamarádka, designérka Monika Lepschy. Na podlahu přízemí i podkroví Adam s bratrem vybrali vinylovou krytinu v imitaci dřevěných prken.
„Vyházeli jsme starý nábytek i dobové věci včetně plakátu popové hvězdy 70. let. Desky Karla Gotta jsme rozdali,“ dodává. Podkroví zůstalo plně otevřené, bez příček a bez dveří. Přesto se na jeho plochu vešly dvě ložnice.
„Nechtěli jsme místnost přepažit, každý kout má svůj originální výhled, prostor je vzdušnější. Na druhou stranu se v něm v jeden moment téměř nepotkáváme,takže není nutné v něm vymezovat soukromí. My máme ložnici s okny do zahrady, bratr se ženou vidí na zátoku s hausbótem,“ připomínají manželé.
Na ptáky jsme krátký
Jídla, jejich vůně a příběhy z dětství na Slapech se také promítly do povídkové kuchařky Taste of Red. Nejčervenější knihu roku (jak se píše na přebalu) napsal a ilustroval Adam, Kateřina se na ní podílela graficky. Jako grafici se před časem oba zapojili do projektu Lukáše Hejlíka Gastromapa.
Zobytněním podkroví vznikl prostor pro dvě spojené ložnice s výhledy do zahrady a na přehradní nádrž. Adam s Kateřinou vybrali místo klasické postele rozkládací futon.
„Trochu příběh lásky a nenávisti, tedy k vaření. Moje máma i babička nerady vaří, zato Kateřina vaření miluje. Já aspoň skvěle krájím,“ připodobňuje s nadsázkou Adam vztah členů rodiny k této činnosti.
Otázka, zda je pro něj víc vaření, nebo další koníček, tedy ornitologie, nepadla. Nicméně tomu druhému zmiňovanému se právě na chatě věnuje. Dokonce připravuje vydání Atlasu tuzemských ptáků.
„Jako grafik jsem šel na volnou nohu. Ze začátku nebylo moc práce, tak jsem si řekl, že každý den namaluju jednoho ptáka. Můj děda měl rád sýkorky, začal jsem se tématu věnovat a kreslil jsem v počítači. Pak jsem si založil i grafickou značku První vlaštovka. Během covidu jsem ilustrace úspěšně prodával,“ prozrazuje Adam, který je také fotografem.
Vybavený teleobjektivem s ohniskovou vzdáleností 200–600 mm „ulovil“ spoustu trofejí. Na zahradu s původními stromy létají za celoroční (Adamem připravovanou) potravou sýkory koňadry, hýlové, kominíčci, čížci, strakapoudi, vzácné sýkory parukářky nebo krutihlavové.
